Proč jsou cyklisté tak posedlí watty a jsem díky nim lepší jezdec?

Wattmetr kompletně změnil moderní cyklistiku a propadli mu i hobby jezdci. Proč jsme tak posedlí měřením výkonu a je honba za watty hlavním viníkem toho, že se z ježdění vytrácí svoboda a romantika?

Watty sem, watty tam. Tato veličina označující výkon se stala symbolem vrcholové cyklistiky moderní doby. Ale stejně jí propadli mnozí, zejména výkonnostně orientovaní jezdci a mohu říci, že stále více proniká i do hobby kategorie. Samozřejmě, miniaturní podíl mám třeba i já, protože v drtivé většině reportů nebo tréninkových článků watty zmiňuji.

Proč jsou cyklisté touto metrikou tak posedlí, co nám vlastně přinesla a nebyla snad cyklistika lepší předtím? Pokusím se najít odpovědi v malé subjektivní úvaze, i když zřejmě mnozí tušíte, k jakému závěru nakonec dospěji. 🙂

Takže: proč watty?

Proč nás tolik fascinuje výkon a ne řekněme rychlost? Podle mě je dokonalým vysvětlením srovnání s činkou v posilovně. Nikomu moc neřekne, že jsem dal 10 sérií po 5 opakováních. Ale když řeknu, že to bylo se 100kg činkou (číslo si doplňte podle sebe), to už je jiná káva. Jednoduše 100 kg je stále 100 kg a tečka. Okamžitě si umíme představit tu námahu (nebo jinak řečeno vykonanou práci za určitý čas) a samozřejmě se následně porovnat.

Pamatujme, že porovnávání „pipíků“ k lidstvu odjakživa patří a s wattmetry jsme dostali dokonalý nástroj. Do té doby byla cyklistika plná v podstatě jen subjektivních veličin, kam patří i rychlost. Jel jsi průměrkou 40 km/h? Jak foukal vítr? Jel jsi sám nebo v háku, jaký byl profil trati? Samé otazníky.

Jel jsi průměr 400 wattů? Wau, klobouk dolů... jsi borec. Stačí jeden údaj a máme poměrně jasno. 🙂

Stopka od reality

Rovněž mohu říci, že zavedení wattmetrů dalo jasnou odpověď na náročnost profesionální cyklistiky. Pamatuji si ty časy při sledování cyklistiky v televizi a následné komentáře: „Tu etapu bych v balíku v pohodě zvládl i já.“ Nebo: "Ten kopec bych v pohodě uvisel, vždyť vůbec nevypadá, že jedou rychle."

Takových řečí bylo mnoho a člověk nejednou nabyl dojmu, že může být profesionálním cyklistou. A co víc, ještě přitom chodí i do skutečné práce. 🙂

Potom přišly měřiče výkonu a podobné představy totálně rozmetaly. Postupně se začala zveřejňovat čísla profesionálů, v přenosech jste začali vídat výkon, nyní máme dokonce posty na sociálních sítích, kde jsou komplet údaje z etapy nebo klíčových částí závodu.

Pokud si na vlastní kůži vyzkoušíte, jak ta čísla chutnají, budete se na profesionály dívat úplně jinak. Mohu říci, že sledování cyklistiky dostává ten pravý realistický rozměr. Hledali jste záminku ke koupi měřiče výkonu, ale nemáte v plánu strukturovaně trénovat? Právě jste ji našli.

Jen pozor, může to být i demotivující, zvláště pokud se ještě postavíte na váhu. 🙂

Jsem s wattmetrem lepší než dříve?

Otázka, kterou si nejednou položím při tréninku, když se snažím držet ty „prokleté“ watty v nějaké stanovené zóně, nebo když se otáčím v kopci do dalšího těžkého intervalu. Ale myslím, že umím najít poměrně objektivní odpověď i díky síti STRAVA, kterou používám cca od roku 2014 – tedy jsou tam data z dob, kdy jsem měřič výkonu ještě neměl. Následně si můžu porovnat své časy ve stoupáních, případně v celém závodě.

Takže? Ano i ne. 🙂 Odpověď hodná diplomata, co říkáte?

Jinými slovy, i bez wattmetru jsem uměl zajet výborný závod, nebo vyjet na kopec v čase, který se mi už těžko překonává. Jenže jak jsem zmiňoval i v reportáži z HERO maratonu, na ježdění bylo tehdy mnohem více času a neměl jsem ještě žádné děti. Nyní se umím ke svým nejlepším výkonům přiblížit (a občas je i překonat) i s menším objemem času na kole a nějakými léty navíc.

Nebo ještě jinak, trénink je mnohem efektivnější. Rovněž se můžu lépe podívat, kde se stala případná chyba, jestli jsem náhodou nepřepálil tempo jako na nedávném ultramaratonu Drásal a podobně. Takže s wattmetrem nejsem lepším cyklistou, ale rozhodně jsem efektivnější a o něco chytřejší než dříve.

Byl jsem dříve svobodnější?

Aby byl obraz kompletní, je třeba si položit i tuto otázku. Mnozí tvrdí, že s příchodem wattmetrů se vytratila svoboda, jezdíme jako otroci čísel a vše je méně spontánní.

Můj názor? Trénování mě bavilo i předtím, vždy mě lákalo zlepšování a posouvání vlastních schopností. Honil jsem hodiny v sedle, ale výsledek byl nejednou opačný. Ano, bylo více výletů po okolí a objevování, ale to spíše souviselo s volným časem než s nějakým měřičem.

Nikdy jsem nebyl typ člověka, který si večer usmyslí, že pojede na kole do Norska a druhý den už balí tašky. Trénink je pro mě jakýmsi rámcem, který mě udržuje spokojeného a dává mi cíl a motivaci. Jak před 20 lety, tak nyní.

Není čas na nějaké celodenní vyjížďky a epické trasy? Nevadí. Odmakám si své a jsem spokojený, přičemž k tomu mám vhodný nástroj. Pojem „svoboda“ více než na nějakém měřiči závisí v první řadě na charakteru daného člověka. Já rozhodně nemám pocit, že mi sledování wattů ubralo na svobodě nebo romantice.

Důvod, proč jsou cyklisté někdy posedlí watty, je poměrně jednoduchý. Po letech jsme dostali do rukou konečně objektivní veličinu – nechme teď stranou určité drobné odchylky. Můžeme se snadno porovnávat mezi sebou, mezi disciplínami, umíme si dát do kontextu výkony profesionálů, které sledujeme, můžeme efektivněji trénovat.

Mnoho lidí tomu doslova propadne, ale těžko můžeme vinit v podobných situacích měřiče. Je to jen následek individuálních charakterových vlastností, které následně vyplouvají na povrch s novou hračkou a jejími možnostmi.

Užívejte si cyklistiku takovou, jaká vás baví, a po očku si hlídejte zlatou střední cestu. Tehdy podle mě využijete to nejlepší z obou světů.