.sk

CZ

Kolotoč na Lysé hoře s mistrem

Kolotoč na Lysé hoře s mistrem

Nestává se často, že by se má vyjížďka skládala pouze z výjezdu a sjezdu jednoho kopce. Občas tomu však dopomohou okolnosti.

 

Celým světem se nyní šíří výzva v podobě pokoření 8848 výškových metrů. Toto magické číslo odpovídá nejvyšší hoře světa Mount Everestu. Ne nadarmo se tato výzva jmenuje právě Everesting. Nezáleží, jestli půjdete, poběžíte nebo pojedete na kole. Celý princip je založen na pokoření mety během 24 hodin na kopci, který si vyberete. Strhla se doslova lavina a lidé po celém světě bojují sami se sebou. Ti nejlepší se pak rvou především s časem. Každou chvíli se může objevit nový rekord.

Legendární Lysá hora


Samotného by mě nenapadlo se do takové šílenosti pustit, ale… Sám mám za svůj životní cíl Mount Everest jednou navštívit. Můj otec si navíc už dlouho pohrával s myšlenkou, jaké by to asi bylo celý den kroužit na Lysé hoře a vyzkoušet si, kolikrát se tento kopec dá vyjet. Lysá hora je se svými 1323 metry dominantou Beskyd. Tento kopec je doslova legendou a na jeho se vrchol denně vyškrábe řada místních sportovců. Někteří se s horou perou na kole, jiní raději po svých. Na vrchol veden hned několik cest, které se liší nejen sklonem, ale i terénem - lesní stezky nebo asfalt. Pořádá se zde spousta oblíbených vytrvalostních akcí. Sám jsem zde absolvoval nespočet výšlapů, výjezdů a (vý)běhů v jakémkoliv období. Moje první zkušenost byla dosti hořká, kdy jsem kolo tahal na zádech. Chyba vydat se po turistické trase s kolem, ale to jsem byl touto horou ještě nepolíbený človíček.


Doba, kdy svět uchvátila krize, spustila spoustu výzev, jak pokořit různé milníky. Momentálně nejznámější probíhá pod názvem Everesting, její koncept jsem nakousl již v úvodu. Náš nejznámější biker a vítěz nespočtu závodů Jaroslav Kulhavý ve spolupráci s Českou olympijskou nadací zorganizoval charitativní akci. Zapojit se může naprosto kdokoliv. Svým příspěvkem pomůžete dětem, které pochází z finančně znevýhodněných rodin, a tím pádem se nemohou věnovat sportu, jakému by chtěly. Za odměnu dostanete osobní startovní číslo. Sám Jára se zavázal, že na vrchol Lysé hory vyjede hned 13x, čímž pokoří výšku Everestu. Tato zpráva proletěla internetem ve čtvrtek 21. května a ani mě nemohla v těžkých časech minout.

Od zdravotních problémů k přípravám


Vzpamatovával jsem se ze střevních potíží, které mě trápily celý týden. Od pondělí jsem byl vypnutý, bez síly, odkázaný na lůžko a záchod. Cokoliv jsem snědl, mě po chvilce opustilo. Piškoty, léky, voda, záchod, to byl můj denní kolotoč. Teprve ve čtvrtek odpoledne jsem začal normálně fungovat. Zjišťoval jsem následky, které se podepsaly snížením hmotnosti o 2 kg. Aktuálně jsem byl na 60 kg, což je moje hraniční váha. Po dlouhé době se mi však podařilo jíst normálně a udržet to v sobě. Na druhou stranu si tělo odpočinulo od neustálé fyzické námahy a kila dolů také přišla vhod.

Právě v té době na mě “vyskočila” tato zajímavá výzva. Na svém oblíbeném kopci jsem mohl změřit síly s Jardou, kterého potkávám na trénincích v Beskydech a na závodech. Bylo by minimálně hezké si dát jeden výjezd a popovídat si u toho s touto megastar. Nechtěl jsem troškařit, a tak jsem si stanovil cíl, že by bylo fajn, kdybych na vrchol stoupání vyjel alespoň třikrát. Nikdy jsem nejel více než jednou.


Přesto jsem měl brouka v hlavě, že pokud to půjde dobře, zůstanu, dokud to bude jen trošičku možné. S touhle vidinou jsem také připravil zásoby k pití a jídlo. Měl jsem opravdu dostatek všeho na celý den. Byla to ovšem poněkud jednostranná strava, měl jsem k dispozici pouze gely a tyčinky. Nebyl prostor na důkladnější přípravu. Kolo jsem měl od poslední vyjížďky připravené jako na závod, i když poslední prohlídka v servisu mě příliš nepotěšila. “Na zadním kole ti zbývá 10 % brzdových destiček, vpředu nějakých 40 %.” - tuto nepříjemnost mi sdělil můj kamarád a servisák. Co už, stejně jezdím sjezdy bez brzd. V práci beru dovolenou a tajně vyrážím do Papežova, kde je už v šest hodin ráno poslední parkovací místo. Reportéři poskakují v kose a čekají na odvoz k vrcholu. Já se převlékám, dávám na sebe všechno, protože teplota je na bodu mrazu. Zhruba v 6:20 se přiřítí Jaroslav Kulhavý z prvního výjezdu, o deset minut později zahajuji stíhací jízdu, abych se zahřál.

Jde se na to


První výjezd jde hladce, sluneční paprsky mi dopadají na tvář. Všechno šlo dobře, chyběl mi už jen kousek k vrcholu, přičemž se z ničeho nic ozvaly problémy z předešlých dní. Zamířil jsem si to tedy do nejbližšího lesa, kde jsem musel vykonat to, na co nejsem hrdý. Tak nějak jsem s tímto scénářem počítal, pomalu jsem se smiřoval s koncem. Zadek mi mrzne, opět na sebe navlékám kombinézu a dojíždím poprvé na vrchol. Dlouho se nezdržuji a rychle valím dolů. Zažívání se naštěstí přičemž uklidnilo, asi to bylo tím, že ve mně nezůstalo vůbec nic. U parkoviště otáčím a jedu znova. Tentokrát bez problému, ještě v lepší náladě a tempu. Rychle dolů, doplnit bidon, hodit do sebe gel a hurá do třetího výjezdu. Vnímám, jak mi Jarda dýchá na záda, takto jedeme nějakou chvíli. Zanedlouho se střídáme, tentokrát tahá on. Udržet s ním krok bylo možné, ale s vidinou dalších výjezdů nebezpečné, takže jsem se oprostil od jízdy s kýmkoliv.


Přesto ve čtvrtém výjezdu dojíždím Dana, kterého jsem do té doby neznal. Také se pustil do této bláznivé, ale nesmírně krásné výzvy. Snaží se mě držet, abychom si mohli popovídat. Na vrchol dojíždíme společně. Následně se však rozdělujeme, abych si mohli jet to své. Na trase jsem potkal spoustu kamarádů, kteří mi fandili. Upoutal jsem pozornost týmu kolem Jardy, a tak mě vzali mezi sebe. Viktor Zapletal, trenér české reprezentace mě burcoval k dalším a dalším kolům. Nabídli mi zázemí a občerstvení, takže jsem si konečně mohl dát něco jiného než gel nebo tyčinku. Šesté kolo sedím na vrcholu s Danem a klábosíme. Hned vedle nás proběhla reportáž s Jirkou Ježkem. Já si malinko lámu hlavu s tím, jak je možné, že na mě ještě nedolehla krize? Nejsem unavený ani fyzicky, ani psychicky. Času i zásob bylo stále dost, nicméně žaludek už jsem měl slušně zalepený. Pokračovat, nebo nepokračovat? Kdy se zase naskytne taková možnost, počasí, načasování? Everest to nebude, ale symbolická osmička je také krásné zadostiučinění. Jdu do toho!


Poslední šlápnutí


Jedu sedmý výjezd, znám už každou zatáčku a každičký detail na cestě z Papežova. Čas každého výjezdu se zhoršoval, na tomto jsem už pociťoval patřičnou slabost. Žádnou bolest nebo křeč, ale vysílení. Čím dál tím víc musím na vrcholu odpočívat, abych mohl zvládnout sjezd v rychlosti 80 km/h bez brzd. Nezdá se to, ale potřebujete sílu, abyste dokázali balancovat na hraně zatáček. K tomu se ještě navíc musíte modlit, ať se vám do cesty nepřiplete pes, dítě, člověk nebo zvěř. Dan odjíždí a já se připravuji na svůj poslední výjezd. Oblékám se do teplejšího, protože se začíná prudce ochlazovat. Od začátku šlapu na největší placce a táhne se to neskutečně dlouho. Dělám slalom, jedu ve stoje a snažím se zabavit. Sbírám poslední síly, kde se dá.



Po 8 hodinách je konec. Dobral jsem se k poslednímu ohranému výjezdu na vrchol, kde skoro nikdo nezůstal. Rozhlédnu se kolem sebe, koukám na krásu hor, nádherný západ, loučím se a naposledy absolvuji divoký sjezd k autu. Nebyl jsem unavený, nedochází mi, co se stalo, ale jedu domů. Byl to pro mě den strávený na kole, v lecčem byl stejný jako každý jiný. Jen ty nastoupané metry 5 780 se vymykají normálu. Každopádně nápad jako tento se neděje každý den, měsíc nebo rok. Musí být správné načasování, člověk si musí sáhnout na dno, aby mohl dosáhnout vrcholu. Chtěl jsem to jet potichu, anonymně, ve stínu mistra, pro dobrou věc. Můj boj...

No nakonec jsem se rozhodl tento můj výjezd zveřejnit a publikovat ho formou tohoto článku. Vždyť vás to může motivovat a možná zkusíte takovou nebo podobnou výzvu.

Podobná články