.sk

CZ

Tip na výlet: Beskydské babí léto - tentokrát na gravel biku

Tip na výlet: Beskydské babí léto - tentokrát na gravel biku

Když se září přehouplo do své druhé poloviny a počasí stále připomínalo léto, člověk se snažil až zoufale vyrazit ven, na kolo. Ježdění za chladných dní je taky fajn, loni se tady, na jižní Moravě, dalo jezdit i celou zimu.

 

Ale přiznejme si, že vyrazit v zimě na kolo na celý den, to už chce otrlou povahu. Proto mám pocit, že s blížícím se podzimem přichází vždy malé šílenství, kdy člověk vymýšlí, co ještě spáchat.

Proč jsou na internetu reklamy


Tak, kde jsme už dlouho nebyli? Na internetu na mě vyskočila reklama na stezku v oblacích u Pusteven a bylo jasno. Odsud do Beskyd jsme se už opravdu dlouho nedostali, takže jsem začala házet trasu do map. A připadala mi nějaká krátká. Tak jsem ji natáhla. A pořád nic moc. Nakonec jsem byla s naplánovanými 120 km spokojená nejen já, ale i manžel. Taková tour de Rožnov pod Radhoštěm.



Poprvé kolem Bečvy


Vyráželi jsme z parkoviště u řeky Bečvy, jen kousek od Ústí u Vsetína. Po trošku zmateném průjezdu Vsetínem začala cesta příjemně ubíhat. Cyklostezka vede většinově po asfaltu, kousíčkem i po krásné pěšince podél řeky.



Provoz je malý nebo žádný, takže se člověk může soustředit na okolní krajinu. Co mě ale opravdu bavilo, to byly směrové cedule. Pár stovek metrů před odbočkou na vás vykoukne ukazatel, kde je znázorněno, jak stezka povede po jednom mostě, zahne vlevo na druhý most a za ním zahne vpravo. Já čekala u odbočky obyčejnou šipku, ale toto je něco pro fajnšmekry symbology. Bohužel rozjetému cyklistovi v hlavě jen utkví ha, cedule. A jste o několik desítek metrů dál a spoléháte na svou fotografickou paměť a orientační smysl. Nemám ani jedno...



Do lesů


Legrace skončila ve Valašském Meziříčí, kde jsme se už odpojili od Bečvy a cyklostezky číslo 50. Osobně bych Vám doporučila překousnout kousek cesty po silnici číslo 57 a odbočit z ní před Hostašovicemi na cyklostezku 6061. My to vzali přes Byninu mimo silnici, ale pokud nejste milovníci opravdu hrubého štěrku, pokuste se raději bojovat o přežití na silnici. Odměnou vám pak bude pohodová cyklostezka, která se houpavě vlní v krásném smíšeném lese, příjemně klesá i stoupá a povrchem si nezadá s okresní silnicí (taky sem tam díry, ale dají se objet).



Čím více se blížíte k Frenštátu, tím více se při výjezdech zapotíte, ale zase jste odměněni krásnými výhledy.



Vrcholová prémie


Po průjezdu malebným okolím Frenštátu a Trojanovic začínáme zvolna stoupat k Pustevnám. Davy lidí mířících na lanovku nebo po svých k vrcholu zvolna řídnou a my hezky v klidu vyjíždíme po ukázkově hladkém asfaltu. Ten den se na Pustevnách evidentně konaly cyklistické závody.



Kolem nás tedy dolů svištěly desítky silničních cyklistů v tréninku se zarputilými výrazy a poměrně bezohledným způsobem jízdy vzhledem k množství lidí na cyklostezce. Ale budiž. Silniční cyklistiku asi nikdy nepochopím. Já jsem si svým tempem a kochajíc se okolními lesy vyšlápla spokojeně na naši první vrcholovou prémii a těšila se na krátký turistický výdup ke stezce v oblacích.



Do oblak až jindy


Samozřejmě jsme předpokládali, že bude na Pustevnách hodně lidí, ale naše představy zdaleka nestačily realitě. Při pomyšlení, že na stezce čekáme v dlouhé frontě a pak postupujeme v davu vzhůru, jsme změnili plány, odlehčili batůžky o jídlo připravené na oběd a vyrazili po silnici do údolí Rožnovské Bečvy. Tento sjezd byl ale opravdu za odměnu. Parádní rychlost tak akorát, abyste ani v zatáčkách nemuseli prakticky brzdit, doprava naším směrem žádná, prostě přesně ta chvíle, kdy si říkáte, že každý vystoupaný metr stál za to, moc jsem se bavila.



Vzhůru na Soláň


Po krátkém přejezdu směr Hutisko-Solanec stoupáme na druhou a závěrečnou vrcholovou prémii - na Soláň. Okolí není tak pohledné jako pod Pustevnami, ale závěr stoupání mi zpříjemňuje fakt, že jsem nějakým zázrakem dojela silničního cyklistu, který mě míjel po trase, když jsem si přelévala pití do bidonu, a ani nepozdravil. Obávám se, že jsem mu zkazila odpoledne...



Podruhé kolem Bečvy


Po nezbytném focení na vrcholu jsme opět zábavným sjezdem dosvištěli na cyklostezku číslo 50 a po ní dojeli až k autu. Tady tedy musím cyklostezce vyseknout poklonu. Její parametry a kvalita je srovnatelná s dálkovými cyklostezkami v Rakousku, v parném létě není problém ochladit se v řece a s provozem si dělat starosti nemusíte. Těch pár aut, která cestou potkáte, vás trápit nemusí.



Kouzelné Beskydy


Díky letošnímu nádhernému babímu létu jsme si užili opravdu krásný den. V okolí Rožnova jsme už dlouho nebyli, ale rozhodně si sem musíme zase zajet. Vesničky krásně upravené, cyklistických příležitostí samozřejmě spousta, určitě by se našly krásné trasy na celopéro, jen při pohledu na totálně rozbahněné boční lesní cesty (které jsou teď kvůli těžbě ve stejně žalostném stavu snad po celé republice) jsem byla ráda, že dnes jsme tu na gravelech.



Zamyšlení na závěr


Co mě bohužel zas a znova překvapilo, to byla bezohlednost českých řidičů. Ta, která nás dřív vyhnala pouze do terénu a kvůli které oceňuji všestrannost gravelu. Možná proto mají často ti silniční cyklisté tak vážné a naštvané výrazy. Pravidelně totiž bojují na silnicích o život. Přitom je to zvláštní, vždyť jsme tak nadšený cyklistický národ.

Podobné články