Bohemian Border Bash – pro všechny gravelové nadšence

Tohle není závod, ale víkendová akce pro milovníky gravel kol a krásné přírody v srdci Českého Švýcarska.

Bohemia Border Bash (BBB) se od roku 2019 pořádá pro milovníky gravel dobrodružství vždy druhý víkend v září v kempu Mosquito v samém srdci Českého Švýcarska. Za celou akcí stojí lidé z Chimpanzee Nutrition, jejíž hlavní tváří je Ondra Vendelín. Letos navíc nově týden před samotným kempem startoval Bohemia Border Bash Race, což je gravelový self-support závod po předem dané trase okolo hranic Čech. Závodníci měli tedy týden na to stihnout závěrečnou společnou party v Mosquito kempu.

Jak jsem k lístku přišla

Cena lístku na BBB se pohybuje od 150 euro do 300 euro. Levnější lístek obsahuje pouze samotný sobotní Bash day, uvítací balíček s čepkou na památku, přespání ve stanu, sobotní party, plnou penzi a spousty dobrůtek po cestě. V ceně dražšího lístku dostanete navíc páteční Blind Bash a přespání v plně vybavené chatce. Pro mě jako studentku je i těch 150 euro za 3 dny celkem ranec peněz, a tak jsem letos vůbec nepřemýšlela, jestli si na něj našetřím.

Dá se ale říci, že jsem vlastně dítě štěstěny. Na Instagramu sleduji fotografa Johna Braynarda, který je ambasadorem Sramu a díky tomu dostal lístek zadarmo. V životě jsou ale důležitější a krásnější věci než ježdění na kole, a tím bylo očekávání Johnova potomka. John proto udělal soutěž na Instagramu o svoje startovné. Stačilo jen napsat, proč by měl vybrat jednoho z nás. Přiznám se, že tento typ soutěží úplně nesnáším a nebaví mě psát srdceryvně důvod, proč bych to měla být já, kdo vyhraje. A tak jsem cestou z potréninkového piva, kdy jsem byla v dobré náladě, napsala jen: „Protože jsem z vesnice od vedle“ (Což je zcela adekvátní tvrzení vzhledem k tomu, odkud někteří další účastníci přijeli). Bum a druhý den zpráva, že lístek je můj.

Den příjezdu

Border Bash se snaží být ekologickou akcí, a tak účastníkům bylo doporučeno přijet vlakem, sdíleným autem nebo po vlastní ose na kole. Využila jsem možnosti dorazit po vlastní ose na kole s tím, že jsem vlakem dojela do Jablonného v Podještědí, odkud jsem dál pokračovala na kole. Po cestě jsem se ještě stihla stavit v Novém Boru u skleněného domu Lasvit.



Po příjezdu jsem se odprezentovala, nafasovala dárečky a šla se ubytovat do chatky a pak vyrazila na jídlo. Večer jsme se všichni sešli u táboráku, navazovali nová přátelství, nebo si prostě povídali o cyklistice. Všechny nás pak přivítal Ondra Vendelín, ředitel celé akce.

Pátek – Blind Bash

Trasa Blind Bash je zhruba 72 kilometrů dlouhá a během ní plníte úkoly od partnerů akce, přičemž za každý splněný úkol dostanete kousek trasy, který vás dovede na další stanoviště. Před samotným Blind Bashem ještě startoval Big Bash, 320 kilometrů dlouhý závod s výstupem 6 400 výškových metrů, na který závodníci měli limit do nedělního poledne. Dostatek času na pokoukáníčko, ale tohle byl primárně self-support závod. Na nás „turisty“ čekalo několik zastávek, kde jsme plnili různé úkoly jako házení šipkami na terč ve snaze sestavit slovo EXPL (název nové sady pro gravel od Sramu a Zippu), házení pláštěm WTB na cíl, který se ukázal jako nejzáludnější, nebo skládání věcí do brašen na čas.


Cesta na místa úkolů vedla srdcem české a německé části parku, kde jsem nestíhala fotit, povídat si v angličtině a prohlížet si krásy národního parku a jaká to byla nádhera. Trasa se klikatila po různých cestičkách, které se probíjely mezi skálami, a tak se bez nadsázky dá říci, že celý Blind Bash byla jedna velká vyhlídková jízda.


Třetí úkol nás zavedl na vyhlídku Weifbergturm, odkud byl i díky dobrému počasí výhled do kraje okolo. Pokud jsme se dobře dívali, tak jsme spatřili i Drážďany. Dále jsme pokračovali po hřebenovce, která vedla po loukách, a my se tak mohli kochat i dál.


Po čtvrtém úkolu nastal čas oběda a my jsme se pomalu vraceli na pomezí Česka a Německa, kde nám organizátoři připravili bohatý oběd. Do srdce parku je přísný zákaz vjezdu aut, a tak organizátoři pro dopravu všeho potřebného využili cargo kol.


Tady jsem se se svým doprovodem musela rozloučit, protože jel nejkratší cestou chystat úkol zpět do kempu. Rozhodla jsem se tedy pokračovat sama. Nevadilo mi to, protože jsem si myslela, že budu mít aspoň čas na fotky a kochání se posledních 20 kilometrů, které zas vedly českou částí parku. Samota mi ale vydržela přesně 5 kilometrů, než jsem se dala do řeči s dalšími účastníky a skupinka nám vydržela až do kempu. Během cesty jsme potkávali připomínky dob minulých, kdy parkem procházely pochody smrti nebo mnohem příjemnější zastavení v podobě vyřezaných lesních zvířat a přístřešků pro trampy.


Večer na nás čekal táborák a také vítání závodníků z Border Bash Race, kteří pospíchali, aby stihli sobotní party. U táboráku nám Juliet Elliott (@julietelliott), Quinda Verheul (@avoidtheavoid) a Cory Benson (@corywadebenson) vyprávěli o ultra závodech Kazachstánem, bikepackové dovolené v Japonsku a mnohém dalším. Přiznám se, že jsem nebyla moc dobrý posluchač, protože jsem se místo toho dala do hovoru s dalšími účastníky. Nevadí.

Sobota – Bash day

Ráno na nás všechny čekalo překvapení. Carolin Schiffová vyhrála závod Big Bash v rekordním čase necelých 15 hodin a o necelou půlhodinu překonala rekord trati, který v minulém ročníku nastavil bývalý profesionál Laurens ten Dam. Klobouček.
Na nás účastníky čekala hned z rána volba jedné ze tří tras. The Bash - 167 km a 2800 v. m., Little Bash – 107 km a 1600 v. m. a Winzig Bash – 79 km a 1150 v. m. Moje volba padla na nejdelší trasu, a tak mě čekal start již v 8 hodin ráno spolu s dalšími blázny. Ač předpověď počasí hlásila déšť, ráno nás vítalo sluníčko. Můj plán byl dobýt Děčínský Sněžník a vrátit se do západu slunce. Sluníčko ten den zapadalo v 19:15, ale plán mi zhatil déšť, který nás chytnul na 30. kilometru a už nás neopustil.


Na jednu stranu byl déšť otravný a absence ass saverů nám cestu ještě více otravovala, ale na druhou stranu se nám naskytly až magické scenérie, kdy z lesů mezi skálami stoupala pára. Z check pointu naštěstí cesta vedla až do Hřenska po asfaltu, a my si tak mohli chvilku odpočinout od bahna. Až pojedete z Janova do Hřenska po silnici, nezapomeňte se v předposlední zatáčce zastavit na Janovské vyhlídce, odkud je nádherný výhled na celé Hřensko.


V Hřensku přívozem přes řeku a pak hurá podél vody na oběd do Bad Schandau, kde na nás čekal stánek SRAMu s jídlem. U jídla jsme potkali i další účastníky Border Bashe, kteří nám vyprávěli o svých radostech během cesty.


Zpětně mě mrzí, že jsem z deště byla zpruzená, zapnula jsem mód přežití a nefotila. Cesta ze Schmilky, která se klikatila mezi skálami a každou chvilku na nás vykoukla jiná zajímavá scenérie, byla fakt nádherná, vlastně jako celý výlet. U chaty Na Fakultě jsem si vzpomněla, že kousek od ní mimo trasu se nachází Perla, což je stará továrna předělaná na galerii - pivovar, místo, které jsem chtěla navštívit a které nás zachránilo od totálního promočení, když jsme se tam schovali před další vydatnou přeháňkou.



Celá trasa měla průměrný sklon 2 %. Dlouhé roviny podél vody střídaly prudké výjezdy a sjezdy, které nám občas ztěžoval písek nebo makadam. Velká část trasy také vedla po asfaltkách a velkých lesních cestách, protože jsme jezdili v národním parku a zde je přísně zakázáno pohybovat se po nevyznačených trasách, nebo vjíždět do zákazu pro kolo, což museli všichni respektovat, ale v tomto dešti jsme byli i kolikrát rádi, že se nemusíme hrabat do prudkého kopce po kořenech.


Na samotný závěr všechny účastníky závodu i kempu čekala za odměnu středověká ohnivá show, které předcházelo vyhlášení Border Bash závodu. Bylo to krásný, bylo to dlouhý a kvůli dešti i těžký, ale hlavně to byl zase krásný zážitek. Tak co? Potkáme se příští rok v srdci Českého Švýcarska?

Závěrem

Byla to opravdu nádherná zkušenost z gravelového světa. V Česku jsem zatím postřehla jen 2 další gravel akce, které jsou koncipované hlavně jako závod, i když znám spousty gravelistů, co nechtějí závodit a gravel kolo je pro ně skvělý způsob objevování mimo silnice. Pokud zvažujete koupi lístku, tak za sebe mohu říct: "Kupte a přijeďte a určitě se uvidíme." Poznala jsem tady spousty nových lidí z různých koutů Evropy i Česka. Ahoj Dane. Cena 150 euro za 3 dny a 300 euro za 4 dny mi, vzhledem k množství služeb a dárků okolo a kvalitě celé akce, přijde adekvátní a na celém pobytu si hradíte pouze pití v kempu. Chápu, že se cena může na první pohled zdát vysoká, ale když si Border Bash porovnám třeba s Gravel Blindurem, kde jsem si musela řešit ubytování, jídlo, mytí kol, startovné, jídlo po cestě řešit extra a ve finále jsem byla z celé akce spíš otrávená, mi prostě přijde lepší zaplatit jednou a pak už se o nic nestarat.

Za část fotek děkuji Quindě a Danovi. A za kolo děkuji klukům z Basso cz!