mtbiker-komunitacz

Kola, která byla první svého druhu, by se dala spočítat na prstech. Le Petit Bi je jedním z nich. Vznikl na základě myšlenky vytvořit univerzální kolo pro celou rodinu, které by se vešlo do auta. V dnešní době možná běžný postup, ve třicátých letech ale celkem unikát.

Ne nadarmo se Francie označuje za kolébku cyklistiky. Ze země galského kohouta pochází velké množství značek, které své jezdce dostaly až na stupně vítězů v nejvýznamnějších cyklistických závodech. Paradoxem je, že většina z těchto značek už je minulostí. Jednou z těch nejúspěšnějších byl Alcyon.

Další ročník této západočeské sportovně kulturní ULTRA akce na 24 a 12 hodin pro MTB i gravel se nám opět pomalu blíží. Pro neznalé je to klasická MTB 24 a 12hodinovka (v kategoriích sólo, dvojice, čtveřice), která se už počtvrté koná v areálu příjemného přírodního koupaliště Michal nedaleko Sokolova.

Co do počtu kilometrů nejde o dlouhou trasu, ale obtížný povrch a převýšení přes 1000 m řadí tuto vyjížďku do kategorie náročná, určená spíše zkušenějším bikerům.

Současný trh nabízí spoustu skvělých kol osazených nejrůznějšími komponenty. Nejinak je tomu i u Giantu. Ten vedle základních nebo hliníkových kol nabízí i karbonové závodní speciály.

Jeden z předních světových výrobců jízdních kol, Giant, už před třiceti lety nabízel karbonový rám. Ten nabízí stále, ale je tady i spousta dalších komponentů, které za 30 let prošly vývojem, a ten rozhodně není u konce.

Jestli se aspoň občas vyskytnete v oblasti mezi Prahou a Berounem, jistě už jste minimálně o jednu šachovou figurku zakopli. Snad ne tedy doslova, to by totiž pěkně bolelo. I ta nejmenší totiž měří přes dva metry a váží téměř půl tuny. Řeč je o tzv. Karlštejnských šachách, jejichž gigantické figurky (možná se uchytí termín „gigurky“?) zdobí skoro každou vesnici v tomto regionu. Pojďme se s nimi dnes seznámit! Je jich požehnaně, tak pojďme vyrazit, ať je stihneme navštívit všechny.

Člověk je tvor hravý. A k tomu ještě soutěživý, což lze pozorovat už na pískovištích, kde probíhají líté souboje o lepší bábovičku a tím - když se zadaří - i o Maruščinu upatlanou pusu. Jak - mnohdy k vlastní škodě - dospíváme, soutěživost nabývá často olbřímích rozměrů a hravost skomírá kdesi v koutku, přezíravě vykázána do příslušných mezí každodenním bojem o žvanec a přesvědčením o vlastní veledůležitosti.

Pro každého cyklistu je samozřejmostí něco jiného. Pro někoho helma, pro dalšího SPD pedály, pro jiného oholené nohy, pro mnohé třeba zastávka na pivo… Pro všechny by mělo být ale samozřejmostí se na silnicích chovat ohleduplně a dodržovat nejen pravidla silničního provozu, ale i jakousi etiketu.

Nejednoho cyklistu už napadlo, že by rád projel všechny silnice ve své zemi. Jenže co je ještě silnice, a co už ne? Navíc uvnitř větších měst je dopravní síť tak hustá, že projet všechny ulice by byl nadlidský výkon.

V němčině slovo Wanderer znamená cestovatel. Právě tento název v roce 1885 nejlépe vystihoval filozofii produktů Johanna Baptista Winklhofera a Richarda Adolfa Jaenicka z německého města Chemnitz, a rozhodli se tak pojmenovat svou firmu. Jejich úplně prvním výrobkem, který vznikl už rok před založením firmy, byl velociped.

Kdybych měl parafrázovat slova klasika „tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“, byl by podzim nešťastným zcela určitě. Anebo ne? Dá se na všem špatném hledat nějaké pozitivum?