Svanetie - pohodová turistika nalehko
Máte rádi hory, divokou přírodu a usměvavé lidi v bezpečném koutu světa? Vydejte se poznat Svanetii.
Svanetie je jednou z historických oblastí Gruzie na hranicích Evropy a Asie. Gruzie je sama o sobě tak pestrá země, že nemá význam popisovat ji celou. Svanetie se rozkládá na severozápadě země, přičemž náš cíl se nachází téměř u samotných hranic s Ruskem. Tam, kde pohoří Velký Kavkaz na gruzínské straně dosahuje svých nejvyšších poloh. Celé území bylo dlouhá staletí odříznuto od zbytku země, a jeho kultura je tak pozoruhodným fenoménem a svědkem krušného a drsného života místních obyvatel.1. Jak cestovat
Hned první výhodou je, že pro vstup do Gruzie nepotřebujete víza. Letecké spojení do hlavního města Gruzie Tbilisi funguje jak z Prahy, tak třeba z Vídně či Budapešti. Většina letů je s jedním přestupem, přímé lety z uvedených měst provozuje např. Wizz Air.Po příletu do Tbilisi si můžete už na letišti pořídit místní SIM kartu, která se vám může hodit. Vaším dalším krokem bude přeprava do Mestie, malého městečka považovaného za centrum Horní Svanetie. První možností, jak pokračovat dál, je letecká společnost Vanilla Sky. Letenky nejsou drahé, v letní sezóně však bývají často vyprodané.
Další možnost je dostat se z letiště do centra města (z letiště jezdí do centra pravidelná linka MHD, navíc dobře označená) a odtud buď tzv. maršrutkami - mikrobusy různé kvality, nebo vlakem. Nejsnáze můžete sehnat spoj na hlavním autobusovém nádraží v blízkosti stanice metra Didube. Maršrutky jsou označeny místním písmem, gruzínština nepoužívá latinku. Co se týče dorozumívání s místními, v oblasti Svanetie už mladší generace běžně dokáže komunikovat v angličtině, starší ročníky používají bez odsudků ruštinu.
Levnější varianta je cestování vlakem v úseku Tbilisi - Zugdidi a odtud maršrutkou do Mestie. Pokud vás jede víc, můžete zkusit usmlouvat cenu u taxikáře nebo si vypůjčit auto v půjčovně. Na okraj, pokud si hledáte trasu do Mestie pomocí často používané aplikace mapy.cz, tak vám vygeneruje trasu ve směru Tsageri - Lentekhi a dál po silnici č. 15. Tento poslední úsek je však od podzimu do jara nesjízdný, a v létě jen s terénním autem s pohonem všech čtyř kol (s dostatečnou zásobou pohonných hmot a potravin, v případě delších dešťů je cesta blokována závaly kamení). Správná trasa je, dostat se z Tbilisi do Zugdidi po E60 a pak E97 a odtud posledních zhruba 140 km po místní silnici č. 7 do Mestie. Standardy pro gruzínské komunikace jsou na hony vzdálené těm českým, kvalita je mnohdy velmi nízká a jízda nekomfortní. Právě poslední, 140 km dlouhý úsek, je z větší části tvořen z betonových panelů, bohužel se zanedbanou údržbou, a tak připomíná tankodrom. Jízda na tomto úseku trvá přibližně 3 a půl hodiny.
Asi nejlepší varianta, v poměru cena - rychlost - komplikace, je možnost úplně vynechat Tbilisi a letět do Kutaisi, druhého největšího gruzínského města. Ušetříte tím přibližně polovinu času kodrcání po gruzínských silnicích. Přímé lety provozuje Wizz Air z Prahy, polské Vratislavi nebo Budapešti.
2. Ubytování, kuchyně
Pokud jedete verzi „nalehko”, bez stanu, spacáku a tuny zásob, tak nejčastější možností ubytování bude guest house, tedy něco na způsob rodinného penzionu. Turismus je, vedle drobného zemědělství, víceméně jedinou možností obživy pro místní lidi. Každou uspořenou lari (místní měna; kurz v září 2022: 2,80 - 2,90 lari/1 EUR v místních směnárnách, tj. cca. 9 Kč/1 lari) místní investují do zvelebení a rozšíření svého guest housu. Jsou to vlastně jejich původní domy, přebudované na zázemí pro turisty, zatímco majitelé spí skromně ve chlévě či výminku. Ubytování se dá předem bez problémů zajistit přes booking.com, případně na místě. Hodně míst má poutače s telefonním číslem, jen uprostřed turistické sezóny nemusíte uspět hned u prvního.Když už se rozhodnete ubytovat u místních, doporučuji si přiobjednat večeři či snídani (pokud už nejsou zahrnuty v ceně). Gruzínská pohostinnost je vyhlášená, ubytovatelé nanosí na stůl vše, co jim místní zemědělství dovoluje - placky chačapuri plněné nejčastěji sýrem, různé domácí tvarohy a sýry, chinkali plněné směsí masa, pečený baklažán, smažené „hranolky” (ty jsou opravdu vynikající, brambory zde rostou dlouho do podzimních dnů), domácí marmelády, kompoty, plněné závitky a velmi chutné zeleninové saláty. Maso je ve zdejších vyšších polohách na stole méně časté, např. často servírovaný boršč je v místní verzi bezmasá zeleninová polévka.
Pokud jde o alkoholické nápoje, tak kvalitní, podomácku vyráběné gruzínské víno zde s postupující nadmořskou výškou a odlehlostí ztrácí na kvalitě. Zato čača, vinná pálenka, rozšířená podobně jako u nás slivovice, dostává silnější odér a procenta alkoholu navíc. Pivo v guest housu si můžete koupit lahvové (ceny se pohybovaly mezi 6 - 9 lari), v některých restauracích i točené. S ubytovateli si můžete domluvit, že vám připraví i balíček na cestu na následující den (zpravidla chačapuri, sýr, vejce, zelenina).
3. Mestia
Kodrcavou cestou jste se dostali do Mestie, máte ubytování. Co dál? Městečko jakoby charakterizuje tu přelomovou etapu, kdy se původní zaostalá zemědělsko-pastevecká krajina přetváří na turistický region. Pokud nejste žádní ospalci a ráno si vyjdete na procházku po „hlavní třídě”, spatříte, jak místní ženou krávy městem na okolní stráně na pastvu. Nevím, jak to funguje, ale často krávy vyrážejí bez doprovodu a cestu tam i zpět si najdou samy. Důsledkem toho je zde abnormální výskyt kravských lejn. V centru města samozřejmě dochází k úklidu nepořádku, ale v bočních uličkách a menších vesnicích už jaksi ne, a tak je potřeba být neustále ve střehu, kam šlapete.Jinak se v městečku nacházejí obchůdky, restaurace, pofidérní autobusová stanice, dokonce kino, supermarket SPAR (sortiment obdobný jako u nás, jen ceny za masné a mléčné výrobky v „západním” obalu násobně dražší oproti ČR), ubytovací zařízení pro turisty a též několik hřbitovů a diskotéka. Kromě toho tu najdete i muzeum a samozřejmě také svanetské obranné věže, které proslavily celou oblast. V městečku funguje několik poboček bank, směnárny a bankovní automaty, takže si zde můžete doplnit zásoby místní měny. V Mestii je nejlépe se ubytovat na tři až pět dní a poznat okolí. Podle mého názoru je tato část Gruzie místo s nejlépe značenými turistickými stezkami. Značení je podobné našemu, kromě převládající červené barvy jsou některé cesty označeny modře, žlutě či zeleně.
Z Mestie se dá pěšky vycházet na jednodenní výlety, z těch značených se nabízí:
- Jezera Koruldi: Po červeně značené trase necelých 8 km, 1350 výškových metrů. Výstup vede zprvu prudce lesem, poté otevřenou krajinou, v horní polovině ji zčásti kopíruje terénní cesta, která vede až k jezerům do nadmořské výšky 2730 m n. m. Na mapy.cz je v cíli zakreslena možnost táboření - celá oblast není speciálně chráněna zákonem, obecně se dá v přírodě kempovat bez problémů. Je odsud nádherný výhled a pokud se potřebujete ochladit, můžete si zde i zaplavat. Od jezírek se dá stoupat dále po stezce až do výšky nějakých 3300 metrů k zaledněné oblasti. Nad rámec jednodenní výpravy lze pokračovat dál po červené k vesnici Mazeri a po modré pod ledovec Ušby a k vodopádům Šdugra.
- Hřeben s vrcholy Mentashi, Zuruldi: Tento jednodenní výlet nabízí velké množství variant. Na cestu tam či zpět můžeme využít místní lanovku. Z Mestie vede na hřeben lanovka s jedním přestupem, zvaná Zurudi Sky Lift. V době našeho pobytu dolní část lanovky nefungovala. Horní část jsme použili při sestupu, kdy se už jízdenky nekontrolují, a typicky po česku jsme se tedy svezli zdarma. Pokud se nechcete vyvézt lanovkou nahoru, můžete kombinovat z Mestie červeně značenou trasu a pak zkratkou prudce nahoru pod horní částí lanovky. Na vrcholu se nachází občerstvení s letní terasou s výhledy na masiv Ušby. Po pauze se vydáte po hřebenovce (kombinace lesů a luk) k vrcholku Mentashi posetému anténami a dál k Zuruldi. Zpátky můžete pochodovat stejnou trasou nebo sestoupit níž k vesničce Tsvirmi a pak dál po červené zpátky do Mestie.
- Ledovec Chalaadi: Výlet k ledovci Chalaadi, nebo spíš pod ledovec. Vzhledem k profilu trasy, kdy 12 km dlouhý úsek vede prvních 9,5 km po silnici, doporučuji domluvit si v Mestii taxík. Pokud jste sami, tak se zkuste domluvit s jinými turisty. Nebo se poptejte u ubytovatele, zda neví o cenově dostupném přepravci. S pomocí taxi přepravy vám celý výlet zabere max. 4 hodiny i s dostatečnou pauzou na svačinku či focení. Trasa jen posledních 2,5 km vede terénem, podél divoké říčky, která vytéká zpod ledovce. Je-li hezké počasí, jsou od ledovce nádherné výhledy na okolní horské velikány.
Trek Mestia - Ušguli
Trek Mestia - Ušguli je nejznámější gruzínský trek. Po značených trasách vám přibližně 56 km a 3100 výškových metrů zabere obvykle, s kocháním se okolní krajinou, tři a půl dne. Prochází se menšími vesničkami, nabízejícími ubytování, takže svoji rychlost můžete přizpůsobit aktuální náladě a počasí.Celý úsek je nenáročný. Vede přes údolí a hřebeny, které je třeba přejít, tedy vystoupat nějakých 400 - 600 výškových metrů. Nejedná se vůbec o exponovaná místa. Lidé trpící strachem z volného prostoru pod sebou se nemusí obávat. Kamenitých úseků je pramálo, robustní pohorky můžete nechat odpočívat doma, stačí lehčí trailovky.
Já jsem měl trek rozdělen na úseky:
- Mestia - Žabeši (Zhabeshi, guest house Gogia)
- Žabeši - Adiši (Adishi, guest house “Elisabeth Kaldani”) ,
- Adiši - Iprari
- Iprari - Ušguli (přes Davberi).
V Ušguli (UNESCO), které je podle některých údajů nejvýše položenou trvale osídlenou vesnicí v Evropě, lze též zůstat na pár dnů tábořit v guest housu. Vedle několika restaurací se tu nachází i místní kino (se stálou nabídkou filmu natočeného ve zdejším prostředí “Dede”) či veřejnosti přístupný klášter.
Každopádně vesnice si i přes turismus stále zachovává svůj středověký charakter a procházky jejími ulicemi tento pocit podporují (kráva, prase, kůň či pes na každém rohu).
Z Ušguli se dá rovněž vycházet na jednodenní výlety například k ledovci Khalde či Škary (Šchara, nejvyšší hora Gruzie, 5193 m.n.n.), nebo můžete přes sedlo Latpari (2830 m n. m.) přejít hřeben do vedlejšího údolí. Toto vedlejší údolí, tzv. Dolní Svanetie, je též přístupné po silnici vedoucí dál z Ušguli přes sedlo Zagaro (přes 2600 m n. m.), ale jak jsem už uvedl, silnice je v tomto úseku téměř nesjízdná. Na druhou stranu, údolí tak není zasaženo turismem a nabízí se jako možnost pro vícedenní putování „na těžko”.
Ušguli je poslední zastávkou příběhu. Nazpět do Tbilisi je třeba opět sehnat odvoz. A ačkoliv je v Ušguli docela slušný výběr taxíků/maršrutek, zdejší ceny už mají turistickou přirážku. Vhodnější je sehnat si kontakt na spoj už dříve v Mestii.
Další tipy
Pokud by Vám v Gruzii zbylo pár dnů navíc, můžu doporučit navštívit např. východněji položený Národní park Kazbek (Kazbegi), nazvaný podle stejnojmenné hory. Centrem je městečko Stepantsminda. I zde jsou značené turistické trasy - podle fyzické zdatnosti se můžete vydat k ledovci pod Kazbekem nebo turistické chatě kousek pod ním, případně jenom k lákadlu každého fotografa - kostelu Tsminda Sameba nad Stepantsmindou, s pozadím velehor Kavkazu.Místním taxíkem se dá zajet cca. 20 km do vesnice Juta, odkud se dál rozbíhá síť značených tras jako pavučina.
Další místní dobře značené trasy v okolí ale nejsou v aplikaci mapy.cz zakresleny, a přitom vedou k dechberoucím výhledům, např. údolí Truso táhnoucí se kolem zříceniny Zakagori.
Inu, míst v Gruzii, které by stálo za to projít, je nepřeberné množství. Ve spojení s místními lidmi, pohostinností a převážně nedotčenou přírodou, je to lákavé místo a tip pro váš výlet.
Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře