(Ne)náročná šedesátka okrajem Moravskoslezských Beskyd

Pokud si na gravelu či MTB chcete projet úbočím takřka celý masiv Radhoště a současně máte rádi vyjížďky, které ucítíte v nohách i další den, je následující tip na výlet určen právě pro vás.

Pokud si budeme chtít ve zkratce shrnout dnešní tip na výlet, je nadpis článku všeříkající - budeme se pohybovat na jižním okraji pohoří Moravskoslezské Beskydy, ujedeme lehce přes 60 km, a protože je výlet naplánován především pro gravel biky, nebude náročný svým povrchem. Úspěšně se tedy vyhneme všudypřítomnému a proslavenému beskydskému písečku (pro neznalé - typický podklad v Beskydech, volné kameny o velikosti pěsti). Trasa je ale poměrně náročná svým převýšením, přece jen se pořád ještě nacházíme v kopcích. Místní obyvatele převýšení nepřekvapí, ale návštěvníci třeba z Jižní Moravy či Třeboňska mohou být lehce zaskočeni. Nicméně není třeba se ničeho bát, trasu průměrně zdatný jedinec zvládne ujet zcela bez problémů.

Kdysi klidné poutní místo se v posledních letech proměnilo ve stroj na peníze.

Start výletu je situován do Rožnova pod Radhoštěm. Tento výchozí bod je výhodný hned z několika důvodů - jednak je zde mnoho možností k zaparkování auta, jednak je ve městě spousta možností občerstvení a jako třetí důvod se nabízejí aktivity i pro necyklisticky založené jedince. Takže můžete partnera s dětmi poslat na návštěvu skanzenu a Jurkovičovy rozhledny a vy si mezitím objedete kolečko po místních kopcích. Co víc si přát...

Ideálním místem pro odstavení auta je parkoviště u koupaliště. Odtud se vydáme na pár desítek metrů vzdálenou světelnou křižovatku u Hotelu Eroplán a pojedeme po silnici směrem na Frenštát pod Radhoštěm. Nicméně po několika desítkách metrů ze silnice uhýbáme doprava a jedeme bočními cestami směrem do místní části Sladské.

Projedeme jeden betonový brod, který bývá většinu roku vyschlý, a opět se dostáváme na hlavní silnici vedoucí do Frenštátu. Po této silnici jedeme zhruba 500 m a opět odbočíme doprava na vedlejší cestu, která kopíruje hlavní silnici a která nás dovede takřka až na známé sedlo Pindula. Při vyústění vedlejší cesty na hlavní silnici doporučuji držet se vyšlapané cestičky vedoucí přes louku až přímo na Pindulu, vyhnete se tak poslednímu nepříjemnému půlkilometrovému úseku po hlavní silnici.

Jakmile dojede na Pindulu, můžete si odškrtnout první kopec dnešního výletu. Dosud jsme se pohybovali takřka stále po asfaltu, nyní přichází na řadu šotolinový úsek úbočím masivu Radhoště až do Trojanovic. Tady pojedeme většinou po rovině a z kopce, navíc po více či méně rozbité šotolinové cestě se zákazem vjezdu pro auta a celou dobu ve stínu lesa. Toto po otevřeném pětikilometrovém stoupání na Pindulu oceníte zejména v parném létě.


Jakmile se dostanete do Trojanovic, nenechejte se zmást davem. Většina návštěvníků se žene na lanovku vedoucí na Pustevny, vyšvihaní silničáři na špičkových kolech honí KOMy na silnici s krásným asfaltem vedoucí na Pustevny (známá rovněž pod názvem “Knížecí”). Pro nás je to ale nuda, a navíc je zbytečné se na gravelu motat mezi turisty a mnohdy přemotivovanými silničními závodníky, a proto se vydáváme proti hlavnímu proudu a pojedeme cestou delší a prudší, ale zato více rozbitou.

Odměnou nám budou výhledy a liduprázdnost. Utrhneme se tedy z hlavního proudu návštěvníků a zamíříme směrem k Hotelu Troyer po značené cyklotrase a začínáme opět stoupat směrem k Nořičí hoře. Po ujetí 3,7 km od Hotelu Troyer uhneme z cyklotrasy směrem doprava a po neznačené lesní cestě se vydáváme směrem na Pustevny. Stále mírně stoupáme, podjedeme pod sedačkovou lanovkou a vynoříme se na Knížecí, doslova pár desítek metrů pod Pustevnami.

Modrou značku ve Viganticích neopouštíme, stále po ní pokračujeme a můžeme se těšit na pravděpodobně nejprudší stoupák dnešního výletu.

Na Pustevnách zažijete takový ten pravý valašský “Václavák”. Kdysi klidné poutní místo se v posledních letech proměnilo ve stroj na peníze. Nicméně i díky tomu je zde spousta možností k občerstvení, které po vydatném výjezdu přijde vhod. Během ládování frgálu či klobásy u jednoho z mnoha stánků se můžete pokochat exteriérem známých staveb Maměnka a Libušín z prkna architekta Dušana Jurkoviče, který je navrhl ve stylu lidové architektury Valašska, tyto dvě stavby jsou pro Pustevny typické.


Po pauze na Pustevnách se chystáme vydat konečně dolů z kopce. Zejména pro cyklisty z větších dálek se však nabízí udělat zajížďku na Radhošť po modré turistické značce. Budete míjet sochu pohanského boha Radegasta známého mimo jiné z etikety jednoho nejmenovaného pivovaru, na vrcholu Radhoště kromě dalekých výhledů do krajiny uvidíte sousoší svatého Cyrila a Metoděje a dřevěnou kapli jim zasvěcenou. A samozřejmě vysílač, díky kterému je vrchol Radhoště rozeznatelný odkudkoliv. Zajížďka na Radhošť a zpět na Pustevny přidá 7 km a nějakých 200 výškových metrů. O slunečných víkendových dnech si dávejte pozor na značné množství turistů, dětí a psů na trase. Zajet si na Radhošť doporučuji tedy spíše ve všedních dnech.


A protože já jedu ve slunečný víkendový den, Radhošť vynechávám a z Pusteven se rovnou vydávám po Lesnické NS Radhošť a následně po cyklotrase 46 směrem do Rožnova. Cesta rychle ubíhá, jede se takřka 8 km stále z kopce po šotolině, po levé straně se díky vykáceným lesům otevírají výhledy do údolí Rožnovské Bečvy.

...v hlavě vyhodnocujete, jak moc velká ostuda bude, když v kopci zastavíte a budete lapat po dechu...

Nenechejte se však zlákat rychlostí a jakmile vám na tachometru naskočí 7,6 km od opuštění Pusteven, zbystřete a zpomalte, protože budeme ostře odbočovat vlevo na lesní cestu. Odbočka je z našeho směru poměrně nenápadná a nachází se asi 200 m před nepřehlédnutelnou Chatou Mír. Takže až budete míjet Chatu Mír, můžete začít prudce brzdit, odbočku jste přejeli. Nebo můžete pokračovat po silnici stále dolů z kopce a po čtyřech kilometrech vyjedete přímo naproti parkovišti u koupaliště, kde jsme výlet začínali. Ale takového brzkého konce by byla škoda, takže se pojďme vrátit k odbočce před Chatou Mír.


Prudce odbočíme, cesta se ze šotoliny změní na neznačenou lesní cestu, ale i na gravelu stále příjemně sjízdnou. Lesní cesta po jižním úbočí Radhoště plynule klesá až na Dolní Bečvu, kde nás vyplivne na asfaltovou komunikaci v místní části Dolní Rozpité. Jedeme stále z kopce dolů, přejedeme hlavní silniční tah z Rožnova na Slovensko a napojíme se na modrou turistickou značku, která nás přes kopec dovede do obce Vigantice. Modrou značku ve Viganticích neopouštíme, stále po ní pokračujeme a můžeme se těšit na pravděpodobně nejprudší stoupák dnešního výletu.

Za Viganticemi na nás čeká takový ten kopec, kdy se už s předstihem rozhlížíte kolem sebe a v hlavě vyhodnocujete, jak moc velká ostuda bude, když v kopci zastavíte a budete lapat po dechu nebo, nedej Bože, potupně úplně slezete z kola a budete pár desítek metrů tlačit. Samozřejmě čím větší počet potenciálních očí to uvidí, tím je ostuda a pocit vnitřního neklidu větší. Dobrou zprávou je, že tato cesta není příliš frekventovaná (proč asi…). Špatnou zprávou je, že cesta do tohoto nepříjemného kopce není obyčejnou cestou, ale cestou vysypanou makadamem. A makadam opravdu není povrchem, který ulehčí vaše trápení.


Nicméně až tento nejnepříjemnější kopec zdoláte, čeká vás ještě jeden prudší úsek loukou na žluté turistické značce pod rozcestím Díly. Taky není úplně zadarmo. Jakmile zdoláme tento kopeček, čeká nás lehce přes 1 km jízdy lesní cestou po hřebeni a po následném prudkém zatočení doleva se můžeme těšit na 4 km dlouhý sjezd do obce Valašská Bystřice přes místní část Kyčery.

Valašskou Bystřici projedeme celou po silnici ve směru na Rožnov pod Radhoštěm a za čerpací stanicí na konci obce mírně odbočíme doprava na místní komunikaci vedoucí do části Žáry. Po necelých 2 km neustálého lehkého stoupání odbočíme doleva a napojíme se na červenou turistickou značku, která nás dovede až do Rožnova. Během posledních kilometrů si užijeme tříkilometrový sjezd, zpočátku po lesní cestě, pak po šotolině a nakonec po asfaltu. Po příjezdu do Rožnova se můžete vydat kolem skanzenu zpět k autu nebo zavítat na náměstí a dopřát si finálové občerstvení v jedné z mnoha místních kaváren. A tím je dnešní výlet ukončen.

Na závěr snad už jen dodám, že výlet je koncipován především pro gravel, ale samozřejmě se dá zcela bez problémů absolvovat i na MTB (v některých úsecích na něm bude jízda výrazně příjemnější). Technicky se nejedná o trať úplně nejjednodušší, ale není to ani zdaleka to nejsložitější, co místní terény nabízejí. Profil je kopcovitý, jedná se o prudké stojky i dlouhé pozvolnější výjezdy. Každopádně tuto trasu nemohu doporučit úplným začátečníkům, není to vyloženě procházka růžovou cyklostezkou. V diskuzi se pak můžete s ostatními podělit o své dojmy z tohoto výletu.

Parametry trasy:

• Určení: Gravel, horské kolo.
• Náročnost: Střední, trasa není vhodná pro začátečníky.
• Kdy jet: Od jara do podzimu (na jaře pozor na zbytky sněhu a bláto).
• Povrch: 40 % asfalt, 35 % šotolina, 25 % polní/lesní cesta
• Délka trasy: 62,5 km
• Převýšení dle Garminu: 1623 m
• Odkaz: mapy.cz