Jak začít s bikepackingem? Bez extrémů.

Blíží se letní sezóna, pomalu nám zhnědnou stehna a přijdou nové výzvy. Všichni "bikepackují". I ty bys chtěl, jen těch "ale" je nějak moc? Je to pro tebe příliš velký extrém? Nemusí být.

Sociální sítě, Facebook, Instagram i náš magazín jsou plné inspirujících příběhů o tom, jak lidé cestují na kole. Často přejedou extrémní vzdálenosti v (přírodně nebo společensky) nehostinných podmínkách. I tebe to „hlodá”, ale… Ale je tam spousta „ale”. Ale nemáš čas, ale nechceš jet daleko, ale nemáš výbavu, ale nemáš kondičku, ale nejsi tak „odvážný”, ale nechceš přijít svou důstojnost (smrdět). Povím ti tajemství.

Plánuj méně, než bys dal v „pohodlí domova”.

Nemusíš ani jedno z toho. Moje začátky byly v kopcích okolo Mariazellu, hodinu a půl autem z domu, s přespáním v hotelu, můj dosud největší „extrém” je 12 nocí v „plné polní" ve Švýcarsku. Bikepacking má mnoho odstínů, možností a není to jen spaní ve „škarpě”. Chci ti nabídnout pár tipů a nápadů, jak i ty můžeš zažít dobrodružství. Bez strachu z medvědů, žab, lidí nebo i samoty.

Kam se vydat?

Někam, odkud se umíš bezpečně, rychle a levně vrátit domů. Nezačínej plánovaním bikepackingu na Tenerife, Balkánu, v Alpách. Klidně si své nápady ukládej, sepisuj, vytvářej si trasy, ale začni v malém. Odpověz si na tyto otázky:

• Co když se mi něco stane? Jsou tam lidé, kteří mi pomohou? Pro mě osobně bylo méně stresující jezdit i mezi auty (na nefrekventované trase), ale „v dohledu”. Ty to máš možná naopak a lépe ti pasuje být mimo lidi (radši se lidem vyhýbáš). Je to úplně ok, ale odpověz si na tuto otázku sám pro sebe. A podle toho si vyber „destinaci”.
• Co když mě začne bolet koleno, zlomí se mi patka, pokazí se počasí, přestane mě to bavit? Vyber si trasu, kam jezdí vlaky nebo autobusy (ty ale ne vždy berou kola, takže pro mě je to poslední šance) nebo kam pro tebe může někdo přijet.

V Dolomitech se mi jednou stalo, že jsem fakt nemohla (zdravotně). Schovala jsem si kolo za zastávku a až když autobus zastavil, vysvětlila jsem řidiči, že potřebuji naložit i kolo. Už mu bylo hloupé odmítnout. Ale umím si představit, že někteří řidiči nemusí ani zastavit, když tě uvidí s kolem. Mysli na to. Vlaky jsou lepší. Mě pomohlo si napoprvé sepsat města, kterými budu projíždět i s jejich „zabezpečením” (benzínky, obchody i cyklo servisy). Pokud pojedeš v neděli, možná bude vše zavřené. Mysli na to.

Ani jedna z těchto pochybností (strachů) se nemusí naplnit. Věřím, že všechno bude růžové. Ale když budeš mít odpovědi na tyto otázky, budeš se cítit jistěji, když se tvoje hlava nebo rodina začne vyptávat a zpochybňovat tvé rozhodnutí jet na výlet.

Mám na to kondičku?

Nedělej ze sebe hrdinu.

Máš! Jen si je potřeba dobře definovat, co je to „to”. Tvoje trasa může být na 2 dny a každý den ujedeš po rovinaté cestě 50 km, cestou se zastavíš na kávičku, koláčky, podíváš se na nějaká zvířátka. Ale tvoje trasa může vést i přes několik alpských horských průsmyků několik dní v kuse. Začni zlehka. Kašli na to, že to bude na Stravě vypadat trapně a slabošsky. Nebude. To jen ty to tak vidíš. Mysli na to, že naložené kolo je o moc těžší, masivnější. V kopcích cítíš hmotnost, na rovině větší odpor. Plánuj méně, než bys dal v „pohodlí domova”.

No dobře, ale co s tím spaním?

Chceš vypadat dobře na „instáči”, jak spíš ve „škarpě” a jsi „cool”? Tak si vezmi celtu a jeď minimalisticky spát do „škarpy”. V tom případě ale asi nečteš tento článek. Je úplně v pořádku, pokud je ti takové spaní nesympatické. Pokud je pro tebe důležitá sprcha, dobitý telefon, postel, bezpečí, je to úplně ok. Na můj první bikepacking sem si zabookovala 2 noci v hotelech. Se snídaní. Mezi hotely jsem si naťukala pár pěkných míst, a tak vznikla moje trasa. Zvaž, že si najdeš i alternativní trasu, lehčí, kratší, plošší, případně s vlakovým spojením. Kdyby něco.

Věřím, že si vybereš tu vytouženou původní, ale budeš mít větší klid v duši. Další možností jsou kempy. Ty není potřeba bookovat (většinou), ale raději tam dopředu zavolej a ověř si, jestli mají vždy místo a mají otevřeno. V Interlakenu se mi stalo, že všechny kempy byly plné. Na Slovensku se mi stalo, že kemp už neexistoval nebo byl zavřený. Některé kempy neberou karty, měj s sebou hotovost.

Neumím si představit spaní v kempu bez nějakého provizorního přístřešku. Ten bych si určitě vzala. Jestli toužíš poznat nové lidi, můžeš zkusit Couchsurfing nebo Warmshowers (Couchsurfing jen pro cyklisty). Ideálně je ale potřeba hostitelům napsat pár dní dopředu. Já jsem měla dvakrát štěstí, jedno děvče mi nabídlo celý svůj byt na týden pod Furka Passem (klíč mi nechala pod rohožkou) a můj problém s kempy v Interlakenu se vyřešil gaučem u českého běžce. Svět je malý. Dostala jsem i večeři, pivo, veganské Magnum a veganské palačinky na snídani.

A to si teď musím koupit všechny ty brašny?

Nemusíš. I já mám jen rámovou a podsedlovou. Na ostatní (to jsem si vezla i stan) jsem měla dry bagy připevněné gumovými páskami. Použít se dá i igelitka a gumičky. V nejhorším dvoudenní výlet zvládneš i s menším batůžkem. Pokud budeš v hotelích, stačí ti i zubní kartáček v zadní kapse. Spousta věcí se dá půjčit. Klidně zkus cykloskupiny na Facebooku. Cyklisti a cyklistky jsou velmi ochotná stvoření. Pokud chceš větší komfort, tak si všechno nakup. Podívej se na náš MTBIKER bazar, případně to tam po výletě můžeš zase prodat.

Nemusíš nikomu, hlavně sobě, nic dokazovat.

Když se budeš balit (je jedno jestli poprvé nebo po desáté), zase si nehraj na hrdinu, že toto a toto nepotřebuješ. Já si vozím i polštářek, do Švýcarska jsem si brala i „civil” (kraťasy, spodní prádlo, tričko). Klidně si vezmi víc teplého oblečení. Když jsem unavená, tak o mnoho víc „prožívám“ zimu.

Raději jsem si vzala pořádnou bundu, než jen nějaký „cyklosáček”. Jasně, bude to cítit v kopci, ale budou to jen procenta (i tak to kolo se vším bude těžší, než obvykle, když jedeš „bomby” na Braunsberg). Nepodceňuj tepelný komfort spacáku, vezmi si raději teplejší nebo alespoň zlatou fólii, kdyby ti byla zima. Jednoduše, poprvé (a potom uvidíš) mysli na svůj komfort. Bude se ti o hodně snáz žít.

Už jsem sbalená, ale změnilo se počasí

Nedělej ze sebe hrdinu. Jestli je to tvůj první bikepacking, chceš mít co nejméně překážek na trase. Já jsem se takto jednou „hecla”, byla zima, bouřky s kroupami, po dni jsem se vracela domů do Bratislavy, kde svítilo sluníčko a všichni si užívali pozdní léto. Já jsem seděla sama někde u Hnúště, zabalená ve zlaté fólii a počítala blesky. Měla jsem zůstat doma. Věděla jsem, že asi bude škaredě, pršet, ale doufala jsem že se to změní. Nezměnilo.


Tipů bych mohla vyjmenovat nekonečné množství. I se smíšenými (někdy bolestivými) příhodami, při kterých jsem si je sama prožila. Ale zkus používat jedno pravidlo na začátek své bikepackingové kariéry: „Nedělej ze sebe hrdinu.” Příležitosti ještě přijdou. Nemusíš nikomu, hlavně sobě, nic dokazovat.

Začni v malém, krátkém, pohodlném nastavení a postupně to tahej do extrémů. Pro každého je extrém něco jiného, s nikým se neporovnávej. Přichází léto, zkoušej, objevuj a užívej si všechno krásné, co nám svět nabízí a dá se objevit na kole. A zpomal, abys celý ten zážitek jen „neproletěl”.


Máš ještě nějaké jiné „ale”? Napiš do diskuze a můžeme si navzájem sdílet tipy a triky. Nebo jsi už zkušený „harcovník”? Jaká je jedna věc, kterou bys poradil nováčkovi?