Tip na výlet: Bikepacking s dětmi kolem Balatonu - zážitek pro všechny
Jak si užít dovolenou, když máš děti a rád bys jel někam na bikepacking? Jednoduše - vezmi je s sebou a udělej z toho rodinnou dovolenou.
I když už je prakticky po sezóně, možná bude tento článek inspirací pro všechny rodiče s dětmi, kteří váhají, jestli vzít děti na více dní na bikepacking. Třeba příští rok.Musím se přiznat, že když jsem tento návrh zmínil loni na jaře doma, tak manželka z toho nebylo dvakrát nadšená. Ale stejně jako správný diamant potřebuje čas na opracování, i můj nápad potřeboval čas. Pomalu jsem to semínko zasadil a zaléval každý den, až jsme najednou v srpnu 2023 odstartovali první velkou rodinnou bikepackovačku.
Tak snadné to však nebylo
Naplánovat tak velkou akci není jednoduché a je třeba myslet na to, že budeme mít s sebou i pětiletého cyklistu. O starší Olívii a manželku jsem vůbec neměl strach – ty mají už něco naježděno a takový výlet po relativní rovině zvládnou snadno.Balaton je skvělá volba právě pro rodiče, kteří mají menší děti a mají strach jet vyzkoušet vícedenní výlet. Rovinatý terén a 100% síť cyklostezek zajišťují pohodovou a bezpečnou jízdu nejen pro děti, ale i pro vás, rodiče. Věřte mi, 5 dní dohlížet na malého cyklistu, to dá zabrat psychice. Obrovskou výhodou je také jednoduché a dostupné vlakové spojení a tak není problém jakoukoli etapu zkrátit, třeba v případě nepříznivého počasí.
Den první: vyrážíme za dobrodružstvím
Cesta k Balatonu trvala něco přes 4 hodiny a tak odpoledne parkujeme za městem Balatonfured u supermarketu Spar. Parkoviště je zde velké a běžně zde parkují a přespávají lidé, takže je to ideální startovací bod.Sbalíme všechny brašny a můžeme vyrazit. Dnes nás do prvního ubytování čeká jen 15 km, ale nechtěl jsem hned první den Filípka odradit. Po 6 kilometrech už stojíme a kocháme se bludištěm z levandule, kde se děti na chvíli zabaví. Filípek objevil také trampolínu a tak se zdržíme ještě o pár minut navíc. Na toto je třeba být připraven a obrnit se dávkou trpělivosti.
Cyklostezka se vlní vedle hlavní silnice, avšak stále jsme na bezpečné a segregované cyklotrase, proto si užíváme pohodovou jízdu. Teplota dosahuje v průměru 28 °C a co nevidět jsme na prvním ubytování. Jelikož máme ještě dost času, můžeme se jít podívat i na Balaton a dáváme večeři v nedaleké restauraci. Docela unavení usínáme a těšíme se na nový den. Trasu naleznete na tomto odkazu.
Den druhý: dnes už to začíná být vážně
Ranní rutina spočívá v balení všeho do brašen – a karavana se pomalu rozjíždí. Olivia si už veze všechny své potřebné věci sama a celkem elegantně se sbalila do tašky na řídítka od Ortlieb.Co nám doma za počítačem připadalo jako nemožné, je najednou naprosto normální.Zuzka je také samostatná jednotka a musí si všechny své zbytečnosti vézt sama. My s Filípkem jsme sbaleni na mém kole v taškách od Tailfin. Já mám navíc i všechno jídlo a na případné tahání Filípka lanko Trax. Celkově se mi ustálila hmotnost kola na pěkných 22 kg bez vody. Na těchto rovinatých cyklostezkách to ovšem vůbec není cítit.
Abych Filípkovi úplně nekřivdil, tak i on měl jednu malinkou brašnu, ve které si vezl Hot Wheels autíčka.
Nálada je velmi dobrá, každý si užívá jízdu. Holky si drží své tempo a jedou vždy popředu, my s Fifem se kocháme přírodou. Když má krizi, tak ho trošku potlačím nebo potáhnu lankem a zase je dobře.
Utrpěli jsme i dva pády, když mi Fifo bez varování zabrzdil a já jsem ho setrvačností stáhl na zem. Nic vážného se však nestalo a po chvíli litování a ujišťování, že je stále mega chytrý cyklista, už svištíme dál.
S restauracemi zde není vůbec žádný problém, akorát všude je vše smažené a tak i dnes si dávám opět smaženou mísu „dobrot“. Fuj, ještě teď mi je špatně, když o tom píšu.
Po obědě máme jemnou krizi, nikomu se nechce, teplota stoupá a atakuje hodnoty 40 °C. Situaci zachraňuji gumovými bonbóny. Po necelých 53 km jsme na ubytování. Vyčerpaný ze slunce jsem rád, že sedím ve stínu. Filípek uviděl trampolínu, najednou ožil a už skáče ostošest.
Večeři zajistil McDonald's, jelikož výběr bezlepkového jídla zde není moc pestrý a můžeme jít spát. Trasu naleznete na tomto odkazu.
Den třetí: konečně se koupeme v maďarském „moři“
Ráno budíček, balíme, každý už ví přesně, co má dělat, všechno fičí, jako kdybychom takhle žili pár let a ne pár dní. Je velmi zajímavé sledovat, jak se umíme adaptovat na cokoliv. Co nám doma za počítačem připadalo jako nemožné, je najednou naprosto normální.Přešel vodou na placenou stranu, aby po chvíli zjistil, že tam je stejná voda a písek.Vyrážíme ukrutným tempem, abychom hned po 3 kilometrech měli přestávku. Fifo objevil brutální vodní hřiště, tohle bude na dlouho. Rozmanitost atrakcí na Balatonu se mi moc líbí a dítě ani nemá šanci se nějak nudit nebo si uvědomit, že vlastně už třetí den točí pedály.
Já si po mentální stránce alespoň trochu odpočinu. Řeknu vám, dávat pozor na 5leté dítě, to není legrace, musím přemýšlet hodně dopředu a dávat pozor na všechny nástrahy. Teď, když to píšu, možná jsem to jen zbytečně přeháněl. Po fyzické stránce bych ten Balaton objel i pětkrát.
Konečně jsme se opět pohnuli a pomalu se dostáváme na jižní stranu, kde se mi to líbí mnohem víc. Všechna místa ke koupání jsou však oplocená a zpoplatněná. Nebudu platit, abych se tady na 5 minut namočil. Našli jsme volnou pláž a vykoupali se tam. Filípek dokonce na protest došel vodou i na tu placenou stranu, aby po chvíli zjistil, že tam je tatáž voda a písek. Vodu jsme si všichni moc užili.
Teplota opět atakuje závratná čísla, a tak se snažíme co nejdříve schovat před sluncem. Cestou ještě potkáváme Family Frost, ale tahle nová generace dětí se na mě dívala jako na blázna, když jsem to tam obdivoval a ještě 5 km zpíval jejich znělku.
Nacházíme bezlepkovou pizzerii. Jsme v nebi, nebo co? Objednáváme více jídla, než jsme schopni zpracovat, avšak jako správný bikepacker si to nechávám zabalit a bude na večeři. Závěrečný kopec k ubytování prověřil poslední zbytky fyzičky, ovšem za odměnu máme obrovský podkrovní byt s výhledem na Balaton. Trasu naleznete na tomto odkazu.
Den čtvrtý: zkrátili jsme si to vlakem
Dnes jsme měli na plánu něco přes 75 kilometrů, ale po střízlivé úvaze a vzhledem k rychle rostoucí teplotě hned po ránu jsme se dnes rozhodli si to trošku zkrátit vlakem. Ty zde jezdí každou chvilku a navíc jsou velmi dobře uzpůsobeny i pro kola. Cestu z Fonyodu do Balatonfoldvar tedy máme za sebou za pár minut a můžeme konečně začít šlapat.Cesta i přes obrovské horko ubíhá svižně. Holky jako vždy jedou bomby a tak kecám s Filípkem o životě. Dělám si legraci - odpovídám na otázky, proč toto a proč tamto... Top otázka byla, proč je kolo kruh a ne čtverec.
Ve městě Siofok jsme objevili další bezlepkovou pizzerii. Beru zpátky, co jsem říkal předtím – začíná to tady být bezlepkový ráj. Já mám pizzy už dost a tak si dávám pasta carbonara. Nebudu ani dál ztrácet slova, stačí, když se podíváte na fotku a budete vědět.
Náladu si opět vylepšujeme bezplatnou pláží a už se koupeme. Balaton je pro děti super, jelikož jezero je velmi mělké a tak si to Fifo užívá plnými doušky. Každá legrace však musí skončit a my musíme valit, abychom stihli ubytování.
Cyklostezky jsou zde krásně značené a ani jednou se nestalo, že bychom se ztratili.
Tentokrát se mi nepodařilo zabookovat nic blíž a tak musíme jet kousek od jezera. Jedeme však po zcela nové a krásné cyklostezce stále z kopce dolů, do města Balatonfokajar. Zítra tedy budeme muset všechno toto vyšlapat, ale dnes je mi to jedno.
Děti usnuly jako špalky a já můžu jít ještě vyčistit řetězy a namazat je, jako každý večer. Ne, Zuzko, to nedělá řetězová víla. Trasu naleznete na tomto odkazu.
Den poslední: každý výlet musí jednou skončit
Ostatní členové posádky si právě uvědomili, že ten sjezd včera nebyl zadarmo a teď si ho musíme vyšlapat. Filípek se zatím drží, jede jako pila a odmítá pomoc, snad mu to vydrží až k autu.Dnes máme naplánováno něco kolem 40 kilometrů. Cesta ubíhá docela rychle, zkouším konečně i legendární maďarský langoš a kukuřici, tu tady koupíte všude.
Olivie se Zuzkou dělají průzkum vpředu a vždy vyhlédnou nějaká zajímavá místa, jako hřiště nebo vyhlídkovou věž. Cyklostezky jsou zde krásně značené a ani jednou se nestalo, že bychom se ztratili.
Dnes jsme oběd vynechali a koupili si v obchodě to, na co měl každý chuť. Cesta ubíhala jako voda a pomalu se nám to krátilo. Garmin ukazoval doslova poslední kilometry, když jsme ve městě, kde jsme měli auto, našli úžasnou fontánu. Ta radost ve Filípkových očích opravdu stála za to.
Po chvilce jsme už byli u auta. Všechno jsem naložil do kufru a mohli jsme vyrazit domů. Mě čekalo ještě motání se maďarskými okreskami, ostatní si už mohli v klidu odpočívat a těšit se na příští dobrodružství. Trasu naleznete na tomto odkazu.