Krušné hory na prodloužený víkend (pro začátečníka)

I sebelepší plán na výlet se může zvrtnout kvůli drobnosti. Pak nezbývá než improvizovat. Něco takového se mi podařilo předloni na podzim, když jsem se natěšeně chystal do Krušných hor.

Krušné hory jsem měl v hledáčku už řadu let. Odchován krajinou jižního Valašska pro mě představovaly něco zcela jiného. Souvislé pohoří s délkou kolem 130 km je svým profilem tolik odlišné. I přes svoji rozsáhlost má podstatnou výhodu v tom, že celý táhlý hřeben je víceméně kompaktní. Takže stačí jednou vystoupat nahoru a už prakticky nemusíte sjíždět zpátky do údolí.

S cílem poznat toho co nejvíce, se připravovaná trasa začala s množstvím zvolených odboček prodlužovat a brzy překročila 200 kilometrů. Prvotní myšlenka zabalit do batohu spacák a vyrazit na pěší vandr ztroskotala na nedostatku potřebného času. Napadla mě proto cyklistická varianta. Pečlivě jsem si na mapy.cz naklikal jednotlivé zastávky, denní trasy a místa na přespání. Turistických přístřešků, včetně jejich fotografií, jsem našel opravdu dost, takže jsem neměl o nocleh starost. Pro začátek jsem si plán rozvrhl na pět dní a šestý den jsem si nechal jako časovou rezervu.

Z pravé cyklobrašny se mi záhadným způsobem ztratila část výbavy.

Oprášil jsem svůj mnoho let nepoužívaný nosič na kolo, ze dna skříně vytáhl cyklistické brašny se spacákem a vyplenil zásoby z lednice. Podzimní počasí na horách umí překvapit. V tomto čase je zde mrtvo. Letní sezona skončila a do zimní zbývá ještě fůra času. Cesta vlakem z východu na druhou stranu republiky s přestupem v Praze zabrala celé dopoledne. Trmácení vlakem nevadí. Pro mě neobvyklá krajina Polabí a Poohří má své kouzlo. Vysedám na nádraží v Ostrově (nad Ohří). Následuje krátká prohlídka místního zámeckého parku a pak šup na cyklostezku směr Jáchymov a dál na Klínovec.

Úsek Ostrov - Jáchymov - Klínovec

Plán je velmi jednoduchý. Do večera zvládnout 20 km (cca. 850 metrů převýšení) a vydrápat se přes Jáchymov na nejvyšší vrchol Krušných hor Klínovec. Kolo s brašnami sice ztěžklo, ale i tak cesta postupně ubývá. Do Jáchymova vede kolem silnice č. 25 cyklostezka, dál už je třeba pokračovat po silnici. V Jáchymově jsem potřetí. Ze vzpomínek z návštěvy před nějakými 20 lety se toho tu na první pohled moc nezměnilo. Starobylé hornické město, kdysi třetí největší v Českých zemích, pamatuje už lepší časy.

Množství zanedbaných měšťanských domů už jen připomíná dřívější slávu. Z předchozích návštěv mě zaujalo hornické muzeum, radonové lázně na začátku města, majestátní kostel sv. Jáchyma v horní části náměstí a zřícenina místního hradu, kterou nekompromisně protíná silnice. Stoupání městem je docela táhlé a pokračuje do dáli.


Postupně míjím městečko Boží Dar, lyžařský areál Neklid a až s příšeřím přijíždím na Klínovec. V zimních měsících tu funguje lyžařské centrum a jinak přes rok rozsáhlý bikepark. Na přespání mám dopředu vybraný přístřešek Traverz, který má být podle fotografií na mapy.cz dost prostorný a dostačující i pro případ deště. Sjíždím kousek po sjezdovce a pak po značené trase dojíždím po pár stech metrech do cíle. Rychle rozbalit spacák, převléci se do teplého a něco dobrého si ještě uvařit.

Vše jde zatím podle plánu. Jen taková drobnost. Z pravé cyklobrašny se mi záhadným způsobem ztratila část výbavy. Zřejmě během přepravy vlakem z Prahy, kdy jsem kolo neměl celou cestu pod dohledem. Chybí termoprádlo, nákrčník, neoprenové ponožky do rezervy… Den tak končí nepříjemným překvapením. V noci přemýšlím, co dál. Teploty jsou sice zatím nad nulou, ale ve zpoceném oblečení se nedá šlapat pět dní v kuse. Můžu sjet dolů do údolí a některé věci si dokoupit. Ale to bych už nemusel najít před obchodem ani své kolo. Zvítězila varianta zredukovat plány na to podstatné, co jsem chtěl vidět.

Klínovec - Boží Dar - Měděnec - Bezručovo údolí - Kalek - Mikulovice

Ráno sbalím věci a vytlačím kolo po sjezdovce zpět na Klínovec. Bohužel výhled zde za moc nestojí. Starobylá rozhledna na vrcholu sice prošla rekonstrukcí, ale zbytek přilehlého areálu se nachází v dezolátním stavu. Vracím se zpět k Neklidu a po stezce k Boží vyhlídce. Její konstrukce je zajímavá. Na ocelovém obložení se třpytí vycházející slunce.


Odtud sjíždím po místním zarostlém trailu k Božímu Daru. Město ještě vyspává. Kousek za městem se rozprostírají místní rašeliniště. Sesedám z kola a procházím po lávkách naučné stezky. Dřevěné desky jsou namrzlé a pořádně to na nich klouže. Krystalky ledu září. Nádherné ráno postupně zahání mrzutost ze včerejška.

Toto místo je v turistických materiálech uváděno jako nejkrásnější krušnohorské údolí.

Vyrážím po silnici směr Loučná do vesnice Kovářská. Celá oblast je poseta pozůstatky hornické činnosti. Díky tomu je i Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří zapsán do seznamu památek UNESCO. Cestou proto tu a tam zastavím a zkoumám pozůstatky bývalých železáren, vápenek, elektráren… Z Kovářské odbočuji a po modré turistické polykám kilometry směr Měděnec.




Místní lesy jsou plné bzučících potůčků a sametově hebkých mechových koberců. Po kůrovci ani stopa. Dojíždím pod vrch Mědník. Kolo si zamykám na parkovišti o zábradlí na dohled a vyběhnu kousek nahoru. Na bezlesém vršku se nachází kaplička. Spokojeně se kochám širokým výhledem do krajiny. Ještě sjíždím k areálu bývalého dolu Měděnec na pár fotek.

Dovnitř se nesmí a ochranka se tváří na moji přítomnost podezřívavě. Po dvou měsících jsem z novin zjistil důvod. Velké těžní věže začal majitel areálu bourat, což vyvolalo negativní ohlasy z řad místních i odborné veřejnosti.


Z Měděnce pokračuji směrem k vodní nádrži Přísečnice. Počasí stále přeje, bílé obláčky se odrážejí na klidné hladině. Přejíždím hráz, lesními cestami najíždím na červenou turistickou (páteřní Stezka Českem) a dál směr Nová Ves a vodní nádrž Křimov. Zde se napojuji na trasu vedoucí Bezručovým údolím. Toto místo je v turistických materiálech uváděno jako nejkrásnější krušnohorské údolí.

Nohy se už ozývají a moc šlapat se jim nechce.

Překvapivě tu vede slušná asfaltka. Říčka Chomutovka spokojeně teče a na některých místech vytváří malebné kaskády vodopádů. Je tu opravdu příjemně. Pomalu stoupám proti jejímu proudu a téměř na jeho konci odbočuji doprava opět na červeně značenou lesní cestu na Balzerův rybník, dále Pohraniční rybník a pak po silnici do vesničky Kalek.



Zde u kostela svatého Václava si dávám pauzu. Procházím místní hřbitov, zapomenuté náhrobky dřívějších německých obyvatel se střídají už s novějšími českými jmény. Nasedám na kolo a vydávám se po cyklostezce na Volárenský rybník, Rudolice a Malý Háj. Malý Háj tvoří jen několik roztroušených stavení v krajině a osamělý kostel s farou a hřbitůvkem na kopci.



Nohy se už ozývají a moc šlapat se jim nechce. Sjíždím do města Hora Svaté Kateřiny. Zde na Růžovém vrchu se nachází rozhledna Hláska, toho času zavřená. Do cíle zbývá ještě pár kilometrů, takže musím dál. Začíná se totiž blížit večer a venku se zřetelně ochlazuje. Po silnici se blížím k Nové Vsi v Horách, kde je těsně před sjezdem serpentinami hezký výhled na Mosteckou pánev. Tady ale kolo otáčím a přes Mikulovice mířím po červené turistické na Dřevařský rybník.

Posledních pár set metrů po zelené připomínající tankodrom. Kolo obtěžkané brašnami dostává zabrat, ale naštěstí drží. Kousek od rozcestníku Nad Dřevařským rybníkem se má nacházet turistický přístřešek. A vskutku, mapy nelhaly. Z příšeří se vynořila bytelná kamenná stavba velikosti a tvaru autobusové zastávky. Rozbaluji večerní pelech, zapínám vařič na rychlý čaj a chystám něco k snědku.

Mikulovice - Jezeří - Most - Ledvice - Bílina

Jednou z výhod podzimní turistiky je minimum turistů.

Brzké ráno začíná parádním pětikilometrovým sjezdem po zelené turistické (lesní asfaltová cesta) nad zámek Jezeří. Zámek je známý tím, že se těžba hnědého uhlí zastavila kousek pod ním, a tak přišel naštěstí jenom o část svého zámeckého parku. A také, pokud se podaří, stojí za to výhledy na zámek a krajinu. Ještě před úsvitem zastavuji v kopci nad zámkem a kochám se. Počasí dneska znovu přeje. Z mlh nad měsíční krajinou vystupují teplárenské věže či rypadla uhlí a zpoza kopců Českého středohoří se pomalu vynořuje slunce.



Na prohlídku samotného zámku není čas, tak sjíždím ještě kousek níže terénem ke zbytkům Hraběcí kaple a dál po místních komunikacích na Horní Jiřetín a přes litvínovské Záluží k Mostu. Mlha v údolí houstne, asi můj první zážitek jízdy v silném smogu. Krátkou fotopauzu dávám u kostela Nanebevzetí Panny Marie, velké to církevní stavby, která byla v roce 1975 posunuta o téměř kilometr dál od svého původního stanoviště.


Poté kroužím kolem jezera Most, které vzniklo zatopením vytěženého lomu Ležáky a pak přes Braňany a Bílinu šlapu do Ledvic. Co tam? V Ledvicích je hnědouhelná elektrárna, jejíž nová část je zároveň nejmladší a nejmodernější českou uhelnou elektrárnou.



Do areálu elektrárny dojíždím na minutu přesně tak, abych stihl zarezervovanou prohlídku. Jednou z výhod podzimní turistiky je minimum turistů. Rovněž i bezplatná prohlídka areálu elektrárny se nese v komorním duchu, ještě trvají některá covidová opatření. Třešničkou na dortu je výstup na vyhlídkovou plošinu ve výšce 140 metrů, ze které je výhled na velkou část severozápadních Čech. Mlha se mezitím rozplynula a i přes lehký opar je parádní viditelnost. Na západě se věnec Krušných hor mohutně zvedá do výšky a táhne se dál za horizont.



Z Ledvic se vracím kousek zpět na vlak do Bíliny. Poslední metry mě vedou historickým centrem města a pak hurá na nádraží. Vlakový spoj naštěstí nemá zpoždění. Na zpáteční cestě si na kolo dávám už větší pozor. V mysli se ohlížím zpět. Přes počáteční patálie a zkrouhnutí výjezdu na tři dny jsem spokojený. Probírám místa, která jsem vynechal a už se pomalu rodí plán na příští podzim.

Parametry trasy:

• Určení: crossové/trekingové, gravel s opatrností na některých úsecích, mtb - lehčí hardtail.

• Náročnost: nízká, výjimkou je stoupání na Klínovec.

• Kdy jet: od května do září, počasí zde mívá horský charakter.

• Povrch: převážně silnice, místní lesní asfaltové cesty, krátké přejezdy terénem.

• Délka trasy: 160 km

• Převýšení dle Garminu: 2500 m

• Odkaz na mapu:
  • 1. den (bez příjezdu k přístřešku Traverz)
  • 2. den
  • 3. den