Moje jihomoravská Vuelta
Vždycky nejde vyjet za dobrodružstvím za hranice, tak si musíš hledat i lokální cíle a trasy.
Jak praví klasik: tělo cyklisty potřebuje mnoho kilometrů a neptá se, kdes je najel. Já mám navíc „svou“ jižní Moravu opravdu rád a baví mě objevovat i její skrytá zákoutí.K cíli objet během jednoho ridu všechna okresní města Jihomoravského kraje (tedy Brno, Blansko, Vyškov, Hodonín, Břeclav a Znojmo) jsem se dostával postupně. Začalo to takhle – uvědomil jsem si, že i když na nějaké delší trase objedu třeba čtyři nebo pět jihomoravských okresů, ještě nikdy jsem neprojel naráz všemi. Tak jsem zasedl k mapám a začal jsem plánovat okruh, který by protnul hranici každého okresu.
Je jich mimochodem sedm – Brno-město, Brno-venkov, Znojmo, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Blansko. Hotová trasa měřila kolem 150 kilometrů a vydal jsem se na ni na konci loňského listopadu. Byl tehdy 1 °C, občas během dne spadlo pár vloček, no prostě idylka. Přečíst report si můžeš na mé Stravě nebo Facebooku. Chtěl jsem tím mimo jiné vyzvat jihomoravského hejtmana Honzu Grolicha, ať si takovej okruh dá příště se mnou, ale nereagoval mi. Asi se těch 150 km bál.
Kroupy utloukly světlomet
Už tehdy ve mně klíčila myšlenka zkusit objet ne jen okresy, ale přímo jejich centra, tedy samotná okresní města. Opět sedám nad mapy a plánuju. Tady není moc prostor pro kreativitu, prostě start a cíl v Brně a spojit centrální náměstí šesti měst. Hmmm, 280 km – to není nic, co by nešlo v klidu objet.Na svůj první pokus jsem si vybral poslední květnovou neděli. Měsíc před letním slunovratem, to znamená dost denního světla. V ten den hráli na hokejovém mistrovství v Praze Češi proti Švédům a na Pálavě se jel první díl letošního seriálu Road Classics. Rozhodl jsem se jet svou tour po jihomoravských okresních městech tentokrát po směru hodinových ručiček, aby byla změna.
Nebudu dlouze napínat – přes počáteční pohodu jsem dostal dvakrát takovej průplach s kroupama, že se mi z toho zbláznilo i deklarovaně vodotěsný přední světlo (který jsem pak už nerozchodil ani doma). Škrtnul jsem si z trasy Znojmo a z Břeclavi se přes Mikulov vydal k Brnu. Mou porážku dokonaly celkem tři(!) defekty, takže jsem nakonec dojel akorát do Vranovic a odtamtud jsem musel do Brna vlakem. Chceš detaily? Najdeš je opět na mé Stravě a Facebooku.
Zažít Blansko jinak!
Pokus číslo dva přišel na začátku září. Počasí je stále ještě extrémně letní, ale noci už mohou být chladné, a protože vyjíždím až po 9. ranní a dojezd tedy bude až někdy kolem půlnoci, nezapomenu si přibalit teplé prádlo (tedy merino baselayer a pro sichr i větrovku).Cesta do Blanska přes Bílovice a Adamov je naprosto rutinní, je to moje oblíbená trasa na sever, protože je klidná a zároveň nenáročná. V Blansku se zrovna odehrává akce Zažít Blansko jinak – centrum je bez aut, plné lidí, stánků, atrakcí. Potkám tam kamaráda Standu, který mi vysvětlí, o co jde, dostanu i tipy na místní dobré podniky, ale dnes na to není čas – po krátké občerstvovačce vyrážím směr Vyškov. Do BiBistra se musím podívat někdy příště.
Vyšplhám se přes Jedovnice ke Kojálu, je to s velkým náskokem nejvyšší bod mé dnešní trasy, a čeká mě sjezd. Objevuju krásnou lesní cyklosilničku kolem potoku Malá Haná, která končí krátkým stoupáním do Rychtářova. Doporučuju, fakt skvělá! Ve Vyškově jsem před 1 hodinou po poledni a rozhodnu se, že zastavím na oběd. Nemaje tip od rodáka nebo starousedlíka, volím Radegastovnu Pirát a nelituju. Porce jsou pro nevysokého cyklistu tak akorát, aspoň mě oběd nebude při stoupání ve Ždánickém lese tlačit.
Jižní vítr? Ďakujem, neprosím
Další zastávkou je Hodonín. Počasí je krásné, až na dost čerstvý vítr od jihu. Tedy přímo do ksichtu, bude to mít kolem 20 km/h. Šlapu jak magor a kolo jede velmi zvolna. No, to bude moc hezkejch 70 kilometrů… Vítr fučí tak, že ani při sjezdu z úbočí Ždánického lesa dolů do Ždánic nemám pocit, že bych jel nějak extrémně rychle (nevozím cyklocomputer, tak nevím, kolik mi to jelo, ale pocitově to bylo pomalý).Přestože jsem si další občerstvovačku chtěl dát až v Hodoníně, vyměkl jsem už v Šardicích, odkud to do svého třetího okresního města mám ještě nějakých 15 km. Rychlýho grepovýho birella a jedem dál!
Dívám se na Stravu na dosavadní průměrnou rychlost a padne mi brada – 22 km/h je na úrovni mých jízd na mém pomalém a těžkém gravelu. Takže ten vítr je silnej jak vývar na Šelepce. Nebo jak Pablo Castrillo na letošní Vueltě!
Navigaci poslouchám jen tak orientačně a když mám pocit, že se mi podle ní nechce jet, jedu si po svém.Odbyla 5. hodina a já jsem v Hodoníně. Fotím se na náměstí a pak to vezmu směr Slovensko. Naplánoval jsem si trasu tak, abych štrejchnul i území dvou států, které s Jihomoravským krajem sousedí. Slovenská část má jen asi 5 km, jen od jednoho mostu přes řeku Moravu ke druhému. Zpět na Moravu se přes Moravu dostávám přes Lávku Velké Moravy a mířím do Moravské Nové Vsi (pardon, mám rád takové experimentální věty, kde se opakují slova).
Ještě před dědinou vidím cyklorodinku v podivné poloze – maminka klečí uprostřed stezky se synem na klíně, kolem chodí otec s druhým dítětem. Brzdím a ptám se, jestli nemůžu pomoct, ale prej ne, že dobrý, tak jedu dál. O kousek dál už ale na úzké silničce uhýbám houkající sanitce, tak jen doufám, že všechno dobře dopadlo.
Břeclav je nedaleko a já už se těším do místního pivovaru Frankies na jejich vyhlášené pivo Frank Appa (tahle hra se slovy mě baví úplně stejně jako svrchně kvašená piva). I když se na kole nepije, tak neodolám, ono se to rychle vypaří. Na oslavu, že už mě čeká „jen“ Znojmo. A pak návrat do Brna.
Óda na rakouské řidiče
Z Břeclavi jedu po hlavní na Valtice, pak do Mikulova. Tam montuju na řídítka světlo, začíná noc. A chystám se zkrátit si trasu přes další sousední stát. Ano, přes Rakousko. Příjemné kopečky a hlavně řidiči, kteří tlumí dálková světla hned, jak uvidí moje světlo. I když jsou ode mě na rovné silnici třeba dva kilometry. To všichni naši řidiči bohužel neumějí, v Rakousku to dělá každý.Na Moravu se dostávám u Laa and der Thaya. Inspiruje mě to k rekapitulaci, kolik řek jsem dnes na své cestě potkal. Z těch významnějších je to Svitava, Morava a teď podruhé Dyje (poprvé jsme se potkali v Břeclavi). Na závěr cesty mě v Brně ještě čeká setkání se Svratkou, pojedu koneckonců kolem soutoku se Svitavou. Ale nepředbíhejme!
Jedu tmou, užívám si rychlost (vítr se utišil) a těším se na Znojmo. Hlásí se lehký hlaďáček, tak vytahuju kyselé rybičky a cpu se. Bohužel mi napůl plný pytlík vypadává z kapsy, ale vracet se pro něj nebudu. Voda, kterou jsem natankoval v Břeclavi, už taky dochází, tak si plánuju, že ještě před návštěvou znojemského náměstí zastavím na benzince a doplním zásoby. Navigaci poslouchám jen tak orientačně a když mám pocit, že se mi podle ní nechce jet, jedu si po svém. Jednou se takhle dostanu na gravelový úsek mezi kukuřičnými poli, ale co už, netrvá to dlouho.
Ahoj Znojmo! Přijíždím krátce po 10. hodině večerní a toužebně vyhlížím benzinku. Aha, tamhle je! Snad nebude mít zavřeno… Neměla! Akorát je neděle večer a už nemají žádné bagety. Prostě nula nula prdlačky! No tak si dávám párek v rohlíku (není dobrej) a litrovku coly (moje oblíbený noční palivo), chvilku si posedím (přece jen už po těch 250 kilometrech v nových bibsech trošku cítím p*del) a pak vyrazím na centrální náměstí.
Fun fact: Centrální náměstí se ve Vyškově, Hodoníně, Břeclavi i Znojmě jmenuje Masarykovo. Jen v Blansku mají náměstí Republiky. A v Brně máme samozřejmě náměstí Svobody (od kterého ale k nádraží vede Masarykova ulice).
I ze Znojma proti větru
Fotka s morovým sloupem, obchodním centrem Dyje a věží městské radnice a hurá na Brno. Je 22:30 a mně zbývá 70 kilometrů. Vyjíždím ze Znojma a všímám si, že někdo zase zapnul protivítr! No dopr… To už jako fakt nemuselo bejt! Naštěstí mám v uchu muziku, která mě naladí do pohody. Dvacetikilometrovej úsek z Miroslavi do Pravlova je zdánlivě nekonečnej, ujedu pocitově 4 kilometry a na ceduli vidím, že jsem se přiblížil o 2. To ten vítr.V Pravlově (pod Dolními Kounicemi) mi zbývá posledních 28 kilometrů. Tady už vypínám navigaci, odtud už trefím. Přes Němčičky, Bratčice a Syrovice do Rajhradu, odtamtud do Rajhradic a to už jsem na cyklomagistrále vedoucí do Brna od jihu. Zajedu se ještě vyfotit k našemu falorloji na Svoboďák a pak už domů. Je 1:30 po půlnoci a já si můžu odškrtnout splněnou misi.
Trasu najdeš na Stravě.
Co bude dál?
Co s Jihomoravským krajem teď? Jsou možnosti vyčerpané? Ani náhodou! Napadl mě další šílenej nápad – projet za jeden ride všechny „obce s rozšířenou působností“ Jihomoravského kraje. Na severu přibudou Boskovice, na východě Veselí nad Moravou, jih a západ naštěstí zůstává stejný.Ale pak jsou tady obce uprostřed – Pohořelice, Hustopeče, Ivančice, Rosice… a co ten Tišnov na severozápadě??? Vychází to skoro na 500 kiláků. To si ale nechám zase na příští rok, až budou delší dny.