Reportáž: Běhej Valachy - běžecké zpestření závěru sezony

O víkendu proběhl ve Velkých Karlovicích závěrečný závod série Valachy Tour. Tentokrát žádné kolo, ale šup do tenisek a hurá do lesa.

Běhám ráda, ale nedá se říct, že by mi to nějak šlo. Jako relax fajn, když není čas na kolo, ale na startovní čáře běžeckých závodů se ocitám obvykle spíš z hecu. Nebo jako v tomto případě - když je běh součástí seriálu závodů. Po únorových běžkách, letním triatlonu a zářijovém kole bylo právě Běhej Valachy posledním dílem seriálu Valachy Tour. A když už jsem dala všechny předchozí závody, dám i toto.


V Karlovicích jsem se stejnou motivací závodila už loni, takže jsem tak nějak tušila, co mě čeká. Na dlouhou (12 km) trať si netroufám, takže volím krátkou, 6,5 km. Je to ale trailový běh (z loňska vím, že fakt terénem) a na krátké trase se nastoupá 200 výškových. A jako bonus - před cílem je zpestření v podobě výběhu kousku sjezdovky a pak jejího seběhu. A jaké to teda bylo?


Tenhle seriál závodů máme rádi. Super organizace, zázemí, součástí jsou vždycky i dětské závody, takže nás čekala třígenerační rodinná výprava. Děti běží dopoledne, ještěže to máme do Karlovic kousek a nemusíme moc brzy vstávat, protože vstávání v sobotu ráno vyvolá doma vždycky spoustu protestů.

Všichni jsme to měli po předchozích závodech v rámci seriálu hezky rozjeté, takže motivace nechyběla a juniorky se do svých tratí pustily naplno. Navíc v cíli perníková medaile, pro kterou se prostě dobře běží.


Dospěláci startují v poledne, nejdřív ti, kteří umí běhat a vydají se dlouhou trasu, 5 minut po nich my, kteří si až tak nevěříme. Na startu vždycky závistivě pokukuju po tričkách týmů jako “Šneci v běhu” a říkám si, že bych si asi taky něco takového mohla na triko napsat, aby bylo dopředu jasné, co ode mě čekat.

Cíl byl jednoduchý: dostat se do cíle. Vybíháme a hned přichází oproti loňsku změna - kousek po cestě a pak šup do lesa. Na trailíku do kopce i z kopce dokonce předbíhám pár lidí (vyběhla jsem pomalu, takže jsem se ocitla v části startovního pole s velmi umírněným tempem, což mi umožnilo zvednout si sebevědomí a občas někoho cvaknout). Pak ale další kopec a další - už kolem mě moc nikdo není, pole se roztrhalo, tak si dávám jen malé cíle, když náhodou někoho zahlédnu.


Přichází docela krutý prudký seběh po pasece a lesem, to by ještě šlo. Pak dlouhá lesní cesta, nějaké to bahno a skákání přes kaluže a klacky, zase dolů a už se blíží cíl. Tady ale přichází ta zmíněná zrada - cílová brána na dohled, ale pásky koridoru nás vedou do sjezdovky. V tomhle prostoru je už spousta fanoušků, tak mi připadá trapné tu sjezdovku vyjít.

Moje holky běží vedle mě, tak teda běžím taky, což se ale ukázalo jako chyba, protože nahoře jsem měla pocit, že mi někdo ukradl ovladač k nohám a málem se přerazím o první kořen… ze sjezdovky dolů a do cíle už je to jen o přežití a snaze neskončit v kotrmelcích. A je to. Perníková medaile na krku, umístění někde v půlce startovního pole holčičích kategorií, mise splněna.


Ještě po nás startoval rodinný běh - tahle nová kategorie mi připadá super. Závodí vždycky dospělák a junior ve věku 9 - 15 let. Běželi nějaké 3 km, což je pro děti už docela výzva. A tentokrát to bylo ještě zpestřené účastí beachvolejbalových mistrů světa Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera. Ti nejdřív dělali předběžce na tratích menších dětí a do rodinného závodu dostali parťáky, kteří se dopředu přihlásili a byli vylosovaní.

Oba volejbalisti byli super - celý den se na všechny smáli, zájemci si s nimi mohli zahrát volejbal na mini hřišti a zasoutěžit si o ceny. Rychlejší z nich dvou byl nakonec David Schweiner v týmu s dvojčaty Michalem a Janem Vaculíkovými. Společně dokonce obsadili bronzovou příčku. „Moji parťáci byli trénovaní fotbalisté a nasadili poměrně přísné tempo, takže jsem spíš trochu vlál za nimi. Normálně takové trasy neběháme, spíš trénujeme krátké sprinty a v běhání nejsem moc dobrý, tak jsem rád, že jsem jim neudělal úplnou ostudu,“ líčil v cíli David Schweiner.


Celkem se na start postavily skoro čtyři stovky závodníků a na dlouhé trase nakonec vyhrál Filip Cienciala v čase 51:29, mezi ženami zvítězila stejně jako loni Tereza Hluchá v čase 57:03.

Do závodů Dětské Franz Josef Valachy tour se zapojilo 160 sportovců od 3 let. „Sportujících dětí přibývá, což je skvělé. Chceme dál přispívat ke zdravému pohybu a sportování dětí, i proto jsme letos u dvou akcí přidali nový model rodinného závodu dvojic, který měl dobrý ohlas, a proto ho určitě připravíme i v příštím roce,“ doplnil ředitel DATART Valachy tour Bohuslav Komín.


Po vyhlášení vítězů závodu přišlo na řadu celkové bodování seriálu - mezi muži si trofej odnesl Petr Šťastný, mezi ženami Monika Kučerová. Pořadatelé vyhlásili i celkové vítěze Dětské Franz Josef Kaiser Valachy tour v jednotlivých věkových kategoriích a také nejúspěšnější týmy.

Stejně jako loni se jimi mezi dospělými stal tým Titan Trilife, mezi dětskými týmy TJ Sokol Kněhyně. Tahle týmová cena je pro děti super motivace, protože odměnou za první místo je dort. Možná by součástí mohla být i soutěž v rychlosti jezení dortu, myslím, že i tady by malí závodníci z Kněhyň sahali po vítězství…


Letošní ročník Valachy Tour je tak minulostí a jestli vás tenhle koncept zaujal, poznačte si do kalendářů termíny pro příští rok. Na start se tady může postavit opravdu každý a zážitek je zaručený. Já se těším už teď, ještě pojezdím na kole a hned jak napadne sníh, opráším běžky a uvidíme se 8. února ve Velkých Karlovicích na Noční stopě.