Z Prahy do Brna po cyklistické D1

Víte, že Prahu a Brno nespojuje jen nenáviděná dálnice D1, ale taky cyklotrasa se stejně jedinečným číslem? Projel jsem ji za vás.

Vyrážel jsem ráno zpoza Prahy, vlastně skoro z okresu Beroun. Po příjezdu do naší krásné stověžaté metropole jsem se bavil představou, jaký slovní vodopád vulgarismů se spustí v hlavách pražských motoristů a případně i v interiérech jejich naleštěných vozů, když je předjede cyklista v čepičce s nápisem BRNO.

V Praze na náměstí

Nakonec byl ale průjezd Prahou klidný, až trochu nudný. Jen jednoho pána jsem (tentokrát slušnými) gesty poučil o tom, že by měl zastavovat chodcům na přechodu. Vždycky mě spolehlivě naštve, když zastavím před přechodem a kolem mě přefrčí ještě dvě tři auta. Ale to bylo z celé Prahy přejeté od západu na východ všechno – žádný klakson, žádný ostřikovač. Brno asi fakt není pro Pražáky téma.

Cyklohájvej číslo 1 začíná až na samotných hranicích hlavního města. Vedou k ní cyklostezky a cyklotrasy jiných čísel, ale jednička startuje fakt až v Královicích. Odtamtud je už ale slušně značená a v kombinaci s navigací v telefonu (používám Mapy.cz a jejich hlasovou navigaci ve sluchátku) jsem trošku bloudil jen párkrát.

Královice

Co mě po cestě po „jedničce“ zaujalo?

Rozhledna Skalka u Vyžlovky

Ten kraj neznám, tak se oko nechytilo ničeho známého. Hory tam nejsou, takže žádný dechberoucí panorámata. Ale jinak hezká rozhledna.


Vila Karla Gotta v Jevanech

Určitě jsem kolem ní jel. Akorát jsem nevěděl, která to je, tak jsem to nefotil. Ale tam je teda krásně.

Kopec do Konojed (Koňojed)

Jedním slovem výživnej! Krátkej, ale solidní sklon. Strava říká 0,62 km s převýšením 63 metrů, což dělá průměrný sklon 10,1 %, ale v některých místech i 15 %.

Kopec do Konojed

Už na své cestě do Prahy (přečti si to tady) jsem se obzvlášť ve středních Čechách bavil srandovně znějícími místními názvy. Po cestě do Brna jsem přidal pár dalších do sbírky: zmíněné Konojedy, pak Mlékovice, Drahobudice, Solopysky, Dobřeň...

Liják před Kutnou Horou

Čekal jsem ho stejně jako Kája Gott každoročního Zlatýho slavíka. Stihl jsem se už jen schovat pod javor do lesíka, ale pršelo na mě i skrz listy a větve. Naštěstí trval ten největší slejvák jen asi 20 minut. Hned jsem vyrazil dál, ale bylo mi jasný, že budu muset najít nějakou hospodu a dát si aspoň polívku.

Po cestě jsou kouzelná místa. Potěšení pro kolo i pro oko.

Nakonec jsem ještě projel Kutnou Horou (svatou Barboru jsem nevyfotil, pořád ještě trošku pršelo) a nakonec dojel až do Pivovarské restaurace v Čáslavi s čápem na komíně. Jednou jsem tady hledal pohostinnost i na závěr své jízdy – bylo to vloni na Štědrý den, ale tehdy měli zavřeno. Tak teď jsem si to vynahradil.

Gulášovka, pivo a potom ještě burger – to proto, že jsem při pohledu na radar zjistil, že se má přehnat ještě jeden liják. Chvilku jsem dokonce uvažoval i o tom, že se vydám na vlak do nedalekých Pardubic, ale jsem nakonec jsem to neudělal. A nelitoval jsem – zbytek dne byl totiž jak z magazínu.

Stoupání do Železných hor

Z Čáslavi to do Brna je pořád ještě nějakých 180 km, takže nebyl čas ztrácet čas ještě víc. Cyklistická jednička mě vedla přes Potěhy, Zehuby a Ronov nad Doubravou k Železným horám, nádhernému západnímu výběžku Českomoravské vrchoviny na pomezí Vysočiny, Středočeského a Pardubického kraje. Tam bylo fakt nádherně. Od Třemošnice tam vede krásný nový asfalt, příjemné stoupání.

Počátky, Seč... a ejhle, Kraj Vysočina! Když jsem tu ceduli míjel poprvé, ještě jsem nevěděl, že hranici mezi Pardubickým krajem a Vysočinou přejedu tam a zpátky ještě aspoň třikrát.

Seč

Po cestě jsou kouzelná místa, fajn výšlapy a táhlé sjezdy. Potěšení pro kolo i pro oko. Počasí se vybralo, takže fakt krása. Horní Bradlo, Trhová Kamenice, potom Hlinsko, mezitím vesničky, kostelíčky, louky zalité klesajícím sluncem. Absolute Zen!

Kostelíček v PolomiHlinsko

Pak poslední přejezd hranic mezi Pardubickým krajem a Vysočinou a jsem v Herálci. Cyklotrasa č. 1 vede přes Kadov dál na Bystřici nad Pernštejnem. Tam dojíždím už za tmy a před sebou mám pořád ještě nějakých 60 km.

Sjedu kolem Pernštejna (škoda, že ho nevidím) do Nedvědice. Odtud už bych trefil po paměti, ale traséři mi to chtějí ještě zpříjemnit. Z Doubravníku totiž nejedete na Tišnov nejkratší cestou, ale přes Běleč a Ochoz u Tišnova. Což znamená přes kopec. Podle Stravy je to 133 výškových metrů na 3,21 km s průměrným sklonem 4,1 %, takže nic až tak závažnýho, ale nemuselo to bejt! Odměnou za námahu je pěkný sjezd do Lomnice.

V Tišnově přemýšlím, že už mi došly všechny zásoby a že by to před Brnem chtělo ještě doplnit. Ale je asi 23 hodin, všechno je zavřené a zajíždět si na benzinku se mi nechce – v takové krizi zase nejsem. Takže lehkomyslně míjím ještě otevřenou hospodu Na Humpolce, však třeba ve Veverské Bítýšce (kudy mě vede trasa) budou mít otevřeno na benzince.


Že se i ve svém neighbourhoodu můžu naučit něco nového – to mi jednička ukázala mezi Čebínem a Senticemi. Vede tam pěkná silnička s podjezdem nového obchvatu Čebína. Takže není nutné jezdit na křižovatku u Hradčan a čekat, až bude v silném provozu mezera mezi auty (teď kolem půlnoci je to jedno, ale až tudy pojedu přes den, bude se to hodit).

Houpáky do Bítýšky, projedu po místním pavé sektoru a čeká mě poslední větší stoupání dne – kopec ke hradu Veveří. Benzinka je samozřejmě zavřená, takže sacharidy doplním až v Brně. Nadávám při sjezdu od hradu k Novým Dvorům, protože silnice je tam fakt v katastrofálním stavu (jel jsem tama na jaře, teď už je tam krásnej novej asfalt), no ale pak už jsem u Brněnské přehrady a to znamená, že cílová cedule Brno je nedaleko.

V Bystrci zajedu k benzince u zastávky Kamenolom. Ta má ale otevřeno jen do půlnoci, takže už mají 30 minut zavřeno. Následně zkouším svou domovskou Šelepku, ale hospoda je zavřená a v klubu mě bez vstupného nepustí na bar. No tak co, dojedu až do centra na Svoboďák, vyfotím se s orlojem a pak ve Scale najdu kluky z ASPHALT Cycling Labu, kteří tam oslavují svůj páteční švih. Dám dvě rychlá piva a jedu spát.

Brnona Svoboďáku

Verdikt? Cyklotrasa číslo 1 je krásná. Vede přes spoustu zajímavých míst po klidných silničkách s řadou možností se ubytovat v případě, že se necítíš dát to celé najednou. Ale rozhodně to není nejkratší trasa vedoucí mezi dvěma největšími městy Česka. Je to trasa zážitková, kochací. Pokud ji chceš třeba v příští cyklosezóně vyzkoušet, mám ji naklikanou tady.

Záznam z mé Stravy najdeš zde.
Zdroj fotografií: archiv autora
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá
Komentáře
Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá
Podobné články
Tip na výlet: Železná cyklotrasa - pohraničím po stopách železnice
Projet se po trase bývalé železnice, prozkoumat její okolí a přiblížit si bývalé stanice, to vše nabídne Železná cyklotrasa neboli Żelazny Szlak Rowerowy v česko-polském pohraničí nedaleko Karviné.
Moje jihomoravská Vuelta
Vždycky nejde vyjet za dobrodružstvím za hranice, tak si musíš hledat i lokální cíle a trasy.
Tip na výlet: Na žiletce od Hostýna pod Beskydy
Tak jsem ji pořádně projel… Koho? Co? Na nějakou dobu se mi do rukou (a do nohou) dostala novinka od značky Kellys, silnička URC 70. A v rámci testování této krasavice jsem si vymyslel výletní trasu po zajímavých místech a stavbách, které mám v okolí domova.
keyboard_arrow_up