Hostýnské vrchy - ráj pro MTB nadšence

Hostýnské vrchy nejsou žádné velehory, ale dá se v nich vymyslet spousta výživných tras, které uspokojí každého terénního bajkera.

Prudké kamenité stoupáky i sjezdy, nádherné singláče, výhledy… to všechno si užiješ, když propojíš ta nejznámější místa. Kelčský Javorník, Hostýn, hrad Lukov a další ikony tohoto pohoří jsem zařadil do itineráře a projel si trasu, která fakt pobaví. Kromě toho ve videu uvidíš i nádhernou pozdně jarní přírodu, a když vydržíš až do konce, dozvíš se, proč jsem na 35m vysokou rozhlednu musel šlapat 2x.

Hostýnské vrchy - ráj pro MTB nadšence

„Hostýnky“ jsou součástí Hostýnsko-vsetínské hornatiny, kde se dají najezdit spousty kvalitních MTB kilometrů. Tato trasa slušně polechtala svaly, ale stálo to za to.

Tento způsob května zdál se být poněkud nešťastným. Chladný, deštivý a zase chladný. A deštivý. Ale byly i světlé výjimky a počasí v tento den mělo být na cyklistiku ideální. Nevyužít ho na pěkný trip s kamerou, to by byla škoda. A Hostýnské hornatině to bude určitě na slunci slušet.

Ráno se mi nevstávalo moc dobře. Ne, že by se mi nechtělo, ale den předtím mě fyzioterapeut učil kompenzační cviky vhodné pro cyklisty tak důkladně, že jsem se nemohl pohnout. Dokonce mě napadlo, že se na nějaké výletování vykašlu a nechám to na jindy. No ale postupně se to lepšilo, pohled na slunečné počasí venku mě přemluvil, rozhýbal jsem se a nakonec i vyjel. Trochu později, ale vyjel.

Princezna Orbea vyleštěná, promazaná, nedočkavá (si myslím), trasa nahraná v Garminu, kamera nabitá, to vyjde na jednu baterku. No, radši vezmu náhradní, vždyť nic neváží. Nebo raději dvě, co kdyby. Důležité rozhodnutí, jak jsem zjistil později.


Nejdřív pohodových asfaltových 13 km s jedním stoupáním, které mě vyvezlo na oficiální start výletu, na Čarabovskou. To je fakt krásné místo. Široké výhledy na ty naše Beskydy, lavička, lesní bar a spousta dřevěných udělátek pro ozdobu a pobavení.

Třeba lavička se zvonkem a cedulí, na které je napsáno „Kdo si sedne a zazvoní, ten bude žít až do smrti“. No, ještě abych tak umřel dřív… raději jsem zazvonil . Nebo směrovník, který ukazuje, kterým směrem a jak daleko je např. Sydney nebo Moskva, kouzelná skříňka, která umožní pohled na Alpy… Ale hlavně… klid, relax. Ani se mi odtud nechtělo.


Z Čarabovské jsem dojel na Lázy a hurá do terénu. Nejdřív krásný sjezdík a pak lehce nahoru, kde se mi otevřel pohled na Hostýnské vrchy i s dominantou, Kelčským Javorníkem. Ale tam až později. Dojel jsem ke kusu skály, nebo spíš kameni trčícímu ze země. Ten tu kdysi upustil čert, který ho chtěl hodit na nedaleký kostel a vylekal ho kokrhající kohout. Překvapivě se jmenuje Čertův kámen.


Následoval luxusní sjezd a výšlap na Kunovickou hůrku. Je to jen takový krtinec (587 m n.m.), ale vyjet ho, to není zadarmo. Na vrcholu hůrky je malá rozhledna a zase ten klid a samota. Okolí sice zarůstá stromy, ale z rozhledny jsou výhledy krásné.


Pro Hostýnky je typické, že buď jedeš nahoru, nebo dolů. A umí nabídnout i docela náročný terén. Z Kunovické hůrky jsem sjel do Rajnochovic a najel na „nej“ stoupání trasy. Na vrchol Kelčského Javorníku. Asi 4 km a nějakých 400 výškových metrů převýšení. Nejdřív po šotolině, pak se cesta ve stoupání na Černou Bařinu postaví a zhrubne a nejtěžší část začíná od Holubovy chaty.

To, co následuje, to je bajkerův sen.

Asi sedmisetmetrový úsek, kde je pro mě otázkou cti nešlápnout na zem. Vyjet. Někdy se zadaří, někdy ne. Je to hodně o výběru stopy a někdy i o štěstí. Velké šutry, sklon se v jednom místě vyškrábal až na 26%. Pak pořád stoupáš, ale už ne tak prudce. Tentokrát se mi podařilo vyjet bez šlápnutí na zem.


Dojel jsem až vrchol (865 m n.m.) k rozhledně. Na rozhlednu musím, to je jasné. Točité schodiště, 156 schodů do výšky 30 m a shora luxusní kruhové výhledy na Beskydy, Hostýnky, Odersko. Rozhledna se ve větru lehce kývala, takže jsem rychle natočil nějaké povídání, udělal pár fotek, dole nasedl na kolo a jel dál.


Na odjezdu jsem zapnul kameru, abych nahrál zajímavý úsek a všiml jsem si, že pípá jinak, než by měla. Takže STOP a zpětná kontrola. Zjistil jsem, že vrchol rozhledny jsem nenatočil, ale zato mám natočenou celou cestu dolů po schodech. Klasická chyba, když jsem chtěl nahrávat, tak jsem nenahrával a naopak.

Přitom jsem přišel na to, že kamera nespouští nahrávání z vypnutého stavu, jak jsem zvyklý, takže ji budu muset mít pořád zapnutou. Což dost žere baterku, takže štěstí, že jsem vzal ty dvě náhradní.


No ale o ty výhledy z vrcholu rozhledny jsem vás nechtěl ve videu připravit, takže jsem se vrátil zpátky a znovu vyšlapal těch 156 schodů nahoru. Slušná tréninková vsuvka.

Od Kelčáku na Jehelník je to taky samý šutr a kořen, ale to, co následuje, to je bajkerův sen. Singláč po žluté, přes Javorník a Krškový, tam endorfiny jen stříkají. Těžká užívačka, přibrzdil mě jen spadlý strom. Sjezd do Chvalčova a pojďme na další kopec. Asi nejznámější z této trasy - Hostýn.


Nejdřív asfaltová stojka, u studánky jsem doplnil vodu a napojil se na modrou turistickou Císařskou cestu. Parádní stoupání, po pravé ruce výhledy na Hanou a skoro nahoře za ostrou levou zatáčkou se už vyloupla bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Hostýn (735 m n.m.) je poutní místo, důležité pro křesťany, je tam krásná křížová cesta, kamenná rozhledna a samozřejmě už zmíněná bazilika. A pod ní je hospůdka, kde jsem si dal výbornou valašskou kyselicu.


Jedeme dál. Typickou hostýnskou krajinou přes Klapinov na Horní Hořansko, odkud začíná stoupání na Pardus (673 mn.m.). Není dlouhé, asi kilometr, ale taky se tady docela zadýcháte. Na vrcholku je jen ohniště a posezení. Krásné výhledy, klid, jenom zpěv ptáků a cvrčků. Sjezd z Pardusu na Rusavu (Ráztoku) je boží, ale ve videu ho nenajdete. Nechtěně jsem kameru přepnul do režimu focení, takže místo abych nahrával, fotil jsem. Když se daří…


Parádním terénem jsem dojel ke zřícenině hradu Lukov. Ta v poslední době prošla velkou rekonstrukcí. Vstupné 50 kč, uvnitř hospůdka, před hradem bistro. Já dovnitř jen nakoukl, v bistru si dal čepovaný birell a frčel dál.

Vlčková, Držková, tam jsem přibrzdil u Valašského orloje, kolem kterého jsou nasázeny dřevěné chaloupky, kolem Trojáku jsem vystoupal k typicky valašské rozhledně Maruška na stejnojmenném vrchu (664 m n.m.).


A pak už jen parádní terénní magistrála přes Bludný a Čečetkov na Lázy Háje. Oficiální start výletu, Čarabovskou, jsem měl na dohled a výlet tady ukončil. Domů jsem to měl už jen jednoduchých a nezajímavých 15 km.


Pokud byste přijeli autem, můžete ho nechat v obci Mikulůvka u koupaliště, kde je začátek stoupání na Čarabovskou. Okruh bude mít kolem 70 km a z Lázů už se k autu svezete pohodlně z kopce.

Mně Garmin i s cestou z domu na Čarabovskou a z Lázů zase domů naměřil pěkných 96,69 km a 2723 nastoupaných metrů. Trasa není jednoduchá, některá místa dají zabrat kondičně i technicky, ale to už k MTB cyklistice patří. Já to mám takhle rád. A Hostýnky tohle umí.

Trasu naleznete na Strava a mapy.cz.