Hostýnská padesátka – závod, co má duši

Legendární závod v Hostýnkách nabídl pohodovou atmosféru, svižnou trasu a úžasné výhledy.

Prázdniny se lámou a k prvnímu srpnovému víkendu neodmyslitelně patří i závod s názvem Hostýnská padesátka. Další velmi populární podnik v Hostýnských horách s dlouholetou tradicí nesměl chybět ani v mém závodním kalendáři.

Ostatně mnoho místních bajkerů a milovníků Hostýnek si dokonce plánuje letní dovolenou tak, aby zde právě v tomto termínu nechybělo. To vypovídá nejen o kvalitě závodu samotného, ale zejména také o jeho velké oblibě. My jsme byli opět u toho!

Jak to na padesátce vypadá?

Hostýnská startuje na Masarykově náměstí v Bystřici pod Hostýnem, kde panuje pohodová atmosféra a to i díky množství fanoušků. Předpovědi hrozily vytrvalým deštěm, nicméně bajkerské modlitby byly vyslyšeny a tak jsme za polojasného dne, přesně ve 13:05, vyrazili na trať.

Balík přibližně 300 závodníků se energicky rozpohyboval z náměstí směrem ke svatému Hostýnu. Trať vede po krásné trase hlavního hřebene Hostýnských vrchů od Sv. Hostýna přes Tesák, Troják, rozhlednu na Marušce a Bludný, až na Lázy.

Tady se trasa stáčí dlouhým sjezdem k Rajnochovicím a zase stoupá nad Bystřici. Závod měřící 47 km s převýšením 1 250 m je pohodindou pro zkušené bikery, ale i ideální výzvou pro mladé, začínající závodníky. Součástí sobotního dopoledne jsou i závody pro nejmenší a bohatý doprovodný program, včetně divadelního představeni pro děti. Samozřejmě ani zde nemůže chybět večerní afterparty v podobě živé kapely.


Hostýnská je svižný závod, kde na účastníky čekají kopce do tahu a méně technických míst. I když v pátek před závodem v Hostýnkách poměrně dost sprchlo a pršelo i v noci na sobotu, na trati to nebylo díky předchozímu suchu téměř poznat.

Trať lemovalo množství fanoušků, nabízeli vlastní vodu i občerstvení.

Snad jediným lehce rozbahněným úsekem byla krátka spojka na začátku sjezdu do Rajnochovic, ale je to závod horských kol a příroda ve své aktuální podobě k tomu prostě patří. Dokonce i rozbitých úseků od nevyhnutelné těžby dřeva už výrazně ubývá a trať je jetelná opravdu bez jakéhokoliv zaváhání.

Po startu se prvních zhruba 10 km stoupá na Svatý Hostýn. Jede to dobře. Pak se profil začíná vlnit po hlavním hřebenu Hostýnek. Výjezdy i sjezdy jsou víceméně po lesních zpevněných cestách, občas po volných kamenech, nicméně žádné velké obezřetnosti není příliš potřeba.

Tohle je jeden z těch závodů, co doslova plyne a ubíhá. Žádné nepříjemné výjezdy nebo sjezdy tam na člověka nečekají. Naopak je možné, dovoluje-li to situace, se občas pokochat výhledy v malebné přírodě Hostýnských hor. Zvlášť okolo Rajnochovic, kde závodníci absolvují dlouhé a táhlé stoupání po místě staré lesní železnice, vedoucí pod Kelčský Javorník.

Můj plán

Dnes jsem vzhledem k náročnému týdnu v horách nevěděla, co od sebe můžu čekat a sama jsem byla zvědavá, jak se mi pojede. Přechody z vysokohorské turistiky a horolezení ve skalách zpět k cyklistice, a do závodního tempa zvlášť, mi nedělají úplně dobře, ale dala jsem tomu šanci.

Mojí taktikou bylo jet první kopec, co to jde a pak se rozhodnout, zda se tempo pokusím udržet, popřípadě ještě navýšit nebo pojedu takzvaný „závodní vejlet“. Tělo není stroj a tak se člověku nejede logicky vždycky stejně. Když to jede, je to v ten den o starost méně, když ne, člověk zpravidla celý závod odolává našeptávání ochranného mechanismu těla, které se mu snaží vloudit myšlenku přestat s tou bolestí a vrátit se do své komfortní zóny.

Osobně nejsem příznivcem toho závod zabalit jen proto, že mi to v ten den nejede optimálně, a vždy se snažím najít na té situaci něco pozitivního. Pokochat se krásnou přírodou, na což člověk v klasickém boji o pozice nemá absolutně prostor, nebo objet závod jen jako trénink, není podle mě nikdy k zahození a každý kilometr se počítá.


Od startu se mi jelo poměrně dobře a snažila jsem se držet vepředu. V prvním kopci jsem za to vzala a držela se v první skupince holek. Nahoře na hřebeni jsem se snažila jet plynule a svoje tempo udržet, ale pár holek zezadu mě ve sjezdu na Klapinov docvaklo. Nevadí, jedeme dál, závod není ještě zdaleka ani v polovině!

Okolo mě byli stále nějací závodníci, což bylo vzhledem k větru a otevřeným úsekům výhodné. Snažila jsem se uviset, co to šlo. Atmosféra na trati byla letos úžasná. Na mnoha místech trať lemovalo množství fanoušků, nabízeli vlastní vodu i občerstvení, ale především hnali závodníky vpřed neúnavným fanděním. Opravdu zábavná závodní atmosféra!


Do kopců jsem si jela svoje tempo, víceméně vždy s někým. Jelo se mi celkem dobře a trať mě díky jejímu flow hrozně bavila. Občas jsem letmo zkontrolovala pozici, co se děje za mnou. Jelikož nejsem moc odvážný sjezdař a tušila jsem, že kdekoliv mě holky ze zadních pozic můžou dojet, snažila jsem si neustále držet svižné tempo a nikde zbytečně nepolevit.

Levou zadní

Trať je v podstatě o dvou delších kopcích, zbytek je víceméně vlnění na hřebenu. Dva dlouhé výjezdy a dva sjezdy tady můžou poměrně výrazně rozhodovat. Cílem projíždím po 2 h a necelých deseti minutách zápolení na 6. místě mezi ženami celkově a 3. ve své kategorii. Rozdíly mezi ženami, až na odskočenou absolutní vítězku jdou snad po minutě, takže startovní pole bylo velmi vyrovnané.

Závod se mi moc líbil, díky jezdivé trase. Hostýnskou padesátku bych určitě doporučila všem, kteří preferují technicky nenáročné tratě a rádi se potěší malebnou místní přírodou.