Zima, tma a plískanice? Já zvolil věčné léto na Tenerife

Jak se ze zbylé dovolené stal spontánní cyklistický únik do věčného léta, kolik to stálo a proč je výjezd na Teide zážitek, na který se nezapomíná.

Ráno tma, večer po práci tma, mlha, zima, déšť i sníh. To je i pro otrlé cyklistické nadšence ve středu Evropy v období minimálně od listopadu do února nepříjemná vyhlídka. Když mi v práci na začátku prosince oznámili, že mi zbývá do konce roku příliš dovolené a jestli si tedy nechci ještě nějakou vybrat, abych si zaslouženě odpočinul, rozhodnutí bylo jasné.

Nemaje jiných závazků, okamžitě mě napadlo z toho blátivého šera vypadnout někam do tepla, kde se dá příjemně povozit na kole i uprostřed evropské zimy.


Dva nebo tři dny jsem proklikával nabídku last minute zájezdů a zároveň aplikace s výhledy počasí na druhý týden v prosinci. Mallorka 16 °C, Andalusie 18 °C, Kanáry 22 °C. Když navíc jedna cestovka nabídla skutečně superlastminute s termínem odletu za dva dny na týden za 8900,- all inclusive do čtyřhvězdičkového hotelu na Tenerife zlevněný z 27 tisíc, bylo rozhodnuto.

Hledá se parťák

Měl jsem dva dny na sehnání parťáka. Protože cena byla pochopitelně na osobu pro dvoulůžkový pokoj. Což se ukázalo jako oříšek. Dcery měly závazky v práci a ve škole, kamarády od kol nepustily pracovní i domácí závazky. "Člověče, hned bych letěl, ale do neděle se nestihnu rozvést," pobavil mě jeden z oslovených kumpánů.

Ani dvě kamarádky nenašly odvahu říct doma svým partnerům, že by odjely na týden s cizím chlapem k moři.

Teide je cíl každého cyklisty, který se na Tenerife i jen mihne.

Nakonec jsem tedy na Tenerife vyrazil sám. Cena sice tím pádem poskočila z 9 na necelých 18 tisíc, ale za týdenní allinclusive ve čtyřhvězdičkovém hotelu mi to pořád přišlo jako slušná cena. Zkusit takhle narychlo sehnat samostatně letenky s kufrem a hotel se stravou by mě letmým průzkumem vyšlo daleko dráž.


Holt druhé lůžko v pokoji zabere kolo. To jsem si rezervoval online od jedné z mnoha půjčoven, kterou jsem si vyhledal předem na mapě tak, aby byla v blízkosti mého hotelu. Karbonový Ridley Fenix s mechanickým řazením a převody laděnými na místní kopce vyšel na nějakých 33 euro za den.

První den "zlehka"

A mohlo se jít na to. Kanárské ostrovy a zvlášť Tenerife, to jsou samé kopce. Ladit formu a polykat výškové kilometry sem jezdí i profíci. Když kolem vás neproletí na trase, tak jejich výkony najdete v každém segmentu na Stravě. Teď jsem se měl poměřovat s pro Pražáka nezvyklým převýšením i já, dvoumetrový stokilový pořez.


První den jsem tedy chtěl začít opatrně - seznámit se s půjčeným strojem lehkou vyjížďkou podél pobřeží východním směrem na vyhlídku Punte Hidalgo. Jenže to se na Tenerife snadno řekne, ale těžko udělá. Výlet "podél vody" tam a zpátky nakonec měřil sice slabých 90 km, nastoupal jsem na nich ale 2200 výškových metrů. I když jsem jel opravdu "kochacím" tempem, byla to pěkná dřina na začátek.


Hotel v Port de la Cruz na severu Tenerife byl perfektním startovním místem na poznávání většiny ostrova. Ovšem jen vyjet přístavním městečkem na kruhový objezd, odkud se silnice dělila dalšími směry, znamenalo pokaždé překonat na prvních pěti kilometrech více než 300 metrů nad moře. Ale chtěl jsem to, měl jsem to.

Nekonečné stoupání z nuly až do nebes

Druhý den, dokud jsem byl plný sil, jsem si nachystal kilometrově krátkou, zato výživnou vyjížďku - 45 km stále do kopce. Cílem byla sopka Teide, nejvyšší hora Španělska tyčící se do výšky 3715 metrů. Pro silniční kola tedy cesta končí výrazně níž, u dolní stanice lanovky ve výšce 2300 metrů. Ale ono to bude stačit…


Teide je pojem. A cíl každého cyklisty, který se na Tenerife i jen mihne. Když člověk mrkne v aplikaci Strava na některé úseky, nejlepší časy tu drží Evenepoel, Bardet nebo van Aert.

Z Port de la Cruz se dá vyjet k sopce třemi směry - nejkratší serpentina vede přes La Orotavu cik cak nahoru k Portillu, což je taková obydlená křižovatka s několika kavárnami, a přes náhorní sopečnou krajinu k lanovce.


Delší cesta vede východním směrem přes El Esperansu a kolem meteorologických radarů znovu k Portillu. Třetí variantou je ultimátní obkroužení celé hory přes západ ostrova a následné stoupání k lanovce od jihozápadu, kudy nahoru jezdí cyklisté ubytovaní v jižní části ostrova. V tom případě ovšem nastoupáte na 140 kilometrech minimálně 4000 metrů. A na to jsem si opravdu netroufl.

Třítisícová hora je opravdu vidět z každého zákoutí celého ostrova.

Já tedy zvolil nejkratší verzi. Slunce pálí, uprostřed prosince jedu v letním dresu a pot se ze mě řine, i když se tepy snažím držet relativně nízko. Bojuji na hranici Z3/Z4 a níž mě přísné stoupání nepustí. První tisícovka výškových metrů je ještě v celkem hustém provozu a některé pasáže jsou nečekaně prudké. Za dvě hodiny jsem zdolal 20 kilometrů. Chvíli váhám, jestli to bude takhle dál, snad to i otočím a jedu zpátky…

Konec civilizace, začíná ráj

Za Aguamansou končí civilizace a hladký černý asfalt se vine borovicovým lesem. Možná se mi to jen zdá, ale stoupání jako by náhle nebylo tak strmé. V klidu držím druhou zónu a kochám se. Mezi řídkými větvemi pinií hřeje slunce, vpravo dole pod silnicí se rozléhají lidská mraveniště až k modrým vlnám Atlantiku a v každé druhé serpentině je v dálce vidět Teide. Sice se moc nepřibližuje, ale tohle je ráj.


Pak stromy postupně ubývají, zmenšují se a nahrazuje je jen nízká kleč. Po další hodině a celkem 30 kilometrech míjím ceduli označující národní park Teide. Za ní už krajinu tvoří prakticky jen sopečný popel a vyvřeliny barvami připomínající povrch Marsu (ne že bych na něm někdy byl, ale takhle nějak si ho představuju). Roztodivné skály, kamení a písek, kam oko dohlédne.

A to už jsme skoro v cíli. Zbývá posledních cca 15 kilometrů a silnice se tu sice stále zvedá, ale občas se i zhoupne do nepatrného klesání. Cíl nadohled!

On tedy byl nadohled od rána, protože třítisícová hora je opravdu vidět z každého zákoutí celého ostrova. Ale teď už skutečně, po čtyřech hodinách dojíždím k ceduli "Base de la Teide" - úpatí hory Teide. 2250 metrů nad mořem.


Od značky ještě vede krátká stojka přímo k lanovce, tak si dupnu pro fotku i tam. Čemu jsem zpočátku moc nevěřil, se podařilo. A pro dnešek mám skoro hotovo. Opravdu jen skoro.

Ještě je potřeba se soustředit na cestu zpátky, 45 kilometrů prakticky nonstop z kopce. Nahoře je sice azuro a slunce, ale o poznání chladněji, tak se hodí minimálně vestička, nebo i větrovka, kterou tahám ze zadní kapsy. Dobrá zpráva - i půjčené kolo má velmi spolehlivé brzdy a tak bezpečně po necelé hodině a půl přistávám u hotelu.


A ještě malá poznámka - při plánování tras se raději držte hlavních silnic - nejen kvůli kvalitnímu povrchu, ale také kvůli sklonu. Některé "zkratky" kolmo nahoru/dolů měly i 30 % sklon a to člověk většinou nechce ani jedním směrem.

Metráček na Teide a co dál?

Tak jo. Dostal jsem sto kilo živé váhy na Teide! A bylo to fantastické, ale zítra tam znovu nepojedu, říkám si u večeře. A co myslíte? Druhý den opravdu ne, ale do konce týdne jsem tam vyjel ještě dvakrát! Za 6 dní na kole to dalo s dalšími menšími výlety podél pobřeží na jednu i druhou stranu celkem 420 kilometrů a 10500 metrů do výšky.


A jestli zbyde příští rok zase nějaká dovolená navíc, jedu zas. Kdo se přidá? Ozvu se tak 2-3 dny před odletem