Beskydy trochu jinak

Když uslyšíte názvy Lysá hora, Pustevny, Velký Javorník, asi bez rozmýšlení odpovíte, že jde o beskydské vrcholy. Slyšeli jste už ale o Velké Čantoryji, Velkém Stožku či Krkavici?

I to jsou beskydské vrcholy, které nabízejí hodně zážitků a nádherné túry. Nenajdete je ale v moravské, nýbrž ve slezské části Beskyd.

Ostrava, Beskydy ‒ Pokud už vás nebaví neustále chodit na stejné trasy v Beskydech a často se mačkat v davech směřujících na naši královnu (nemyslím tím samozřejmě nikoho jiného, než Lysou horu) Pustevny s nedalekým Radhoštěm nebo prostě jen potřebujete změnu, můžu nabídnout vycházky i túry, při kterých se nejen zapotíte při často hodně prudkých výšlapech, ale poznáte i další zajímavé beskydské vrcholy.

I Slezské Beskydy vám nabídnou krásné výhledy na území dvou států. Zatímco z moravských vrcholů se můžete rozhlížet po česko-slovenských dominantách, Slezské Beskydy nabízejí výhledy do Polska.

A věřit mi mohou i ti, kteří si chtějí pořádně dát do těla, nebo, jak se lidově říká, „máknout". I oni si určitě přijdou na své. Na výlet na pohodu po Slezských Beskydech se ale mohou v klidu vydat i rekreační turisté nebo rodiny s dětmi. Tak už nebudu zdržovat dlouhým povídáním a pustíme se do toho.


Moje putování začíná v Těšínských Beskydech v malebné obci Návsí, která byla až do roku 1994 součástí přilehlé vesnice Jablunkov. Odtud se vydáváme po žluté turistické značce nahoru - směrem dobrodružství, a hlavně k prvnímu vrcholu naší cesty, a to hoře Filipce (771 m. n. m.), kde se můžete občerstvit ve stejnojmenné chatě nacházející se asi 300 metrů od vrcholu.

Tady si musíte dát pozor, mění se tu totiž žlutá značka na červenou a zavede nás na rozcestí Pod Zimným – hřeben, kde se opět přemění na žlutou značku. Postupným mírným a v poslední čtvrtině už těžším stoupáním se dostáváme na chatu Velký Stožek (978 m. n. m), kde se už spíše než s česky mluvícími turisty, setkáváme s turisty z Polska (místo „Ahoj“ nebo „Dobrý den“ se Poláci zdraví „Cześć“ ‒ čti češč).


Vždy, když jsem se v těchto končinách s nějakými polskými turisty setkal, byli to pohodáři s milým úsměvem. Dále bych chtěl zmínit, že vlastně už od Filipky můžeme pozorovat krajinu, která se jen málo podobá už zmíněným vrcholům v moravské části Beskyd. Soukromě jsem si ji nazval jako území "sympatických pahorků"). V horské chatě na Velkém Stožku (leží už na území Polska) se dá také občerstvit a poté pokračovat na vrchol vzdálený asi 10 minut chůze od chaty.


Odtud se dále vydáváme po hřebeni na Velkou Čantoryji, čeká nás bezmála deset kilometrů chůze. Cestou míjíme další vrcholky (Malý Stožek, Česlar, Velký Sošov, Malý Sošov a přes Beskydské sedlo se pomalu, ale jistě dostáváme až na již zmíněnou Velkou Čantoryji (995 m. n. m). Zde je možnost si vyjít za poplatek na rozhlednu (06) a také se občerstvit v nedaleké chatě.


A co nás čeká dál? Teď už si můžeme v klidu oddychnout a vydat se na cestu dolů, tentokráte do Nýdku, nebo až Bystřice? Míříme tedy dolů, po cestě se můžeme pokochat historií a zastavit se u pomníku Jířího Třanovského.

Pamětní deska na skále připomíná tajnou lesní kazatelnu, kde se v 17. století, v době protireformace po bitvě na Bílé hoře, scházeli pronásledovaní evangelíci. Památník nese jméno Jiřího Tranovského (1592-1637), evangelického faráře a spisovatele, pocházejícího z Těšína.

Scházíme dolů a těsně před sejitím k parkovišti se ještě můžete vydat na horu Vrch, kde se můžete podívat zpátky, co jste všechno ušli. A pak hurá do Nýdku.


Teď už jste vlastně v cíli a můžete si zde v krásné hospůdce dát dobré pivo, posilnit se a počkat na autobus, který Vás v klidu dopraví až na vlak do Bystřice. Tahle varianta měří okolo 25 km, ale existuje krásná alternativa, jak si ji prodloužit.


Vydáváme se tedy z Nýdku po zelené trase a přes hřeben Prašivé hory se dostaneme až na stejnou vlakovou stanici, kde by nás odvezl autobus. Sám tuhle cestu rád využívám, neboť v sobě ukrývá nespočet krásných míst.

Jenom dodám, že tímto se trasa přehoupne přes 30 km na krásných 31 a za odměnu si zde v obchodě můžete koupit něco dobrého do vlaku. Věřím, že se vám trasa bude líbit a že si jí oblíbíte stejně jako já.


Na závěr si dovolím kvizovou otázku.

Název Velká Čantoryje:

1. Je spojován s ďábelskými mocnostmi jako označení pro místo, které bylo údajně rozrýváno čerty
2. Pochází z latinského označení zeměžluče lékařské, které se v místním nářečí říkalo čantoryjka
3. Vznikl ze dvou výrazů, tatarského chan (čti čan) a latinského slova toreum (když tudy ve 13. století procházeli tataři, postavili údajně na této hoře svému chánovi stan (latinsky Chantorium)

Poznámka na závěr: Historikové mají i další vysvětlení, tato se mi ale zdají nejzajímavější.

Výlet? Co na sebe a co do batohu?

Co si lidé na své putování po horách oblékají? Pokud byste se zeptali deseti náhodně vybraných turistů, dostali byste nejspíš různé odpovědi. Někdo nedá dopustit na tradiční tričko a mikinu, ve kterých už ušel stovky kilometrů nejen
po Beskydech, ale i Tatrách či Alpách. Jiný je naopak vyznavačem nových trendů a funkčního oblečení.

Navíc, každý jedinec má jiné vnímání pocitové teploty a hodně lidí dbá i na to, aby jejich oblečení bylo trendy a splňovalo nejnovější požadavky na současnou módu. Takže si netroufám dávat nějaké obecné rady, ale řeknu vám, jak chodím po
horách já.

V zimě vyrážím v termo tričku, mám na sobě i hybridní bundu, outdoorové kalhoty, softshellové rukavice, šátek přes obličej a na nohách mám horské boty Merrel. Nechci nikomu svou výbavu vnucovat nebo dělat výrobcům reklamu, ale třeba v botách zmíněné značky chodím už čtvrtou sezonu a nedám na ně dopustit.

V batohu mám připravenou tenkou sportovní mikinu pro případ, že by mě po cestě zasáhl nečas. Je to hodně individuální, ale určitě bych v zimních měsících na začátku trasy a při delším stoupání začal právě v tomto vybavení. Mezi námi, i když ty naše krásné a malebně vyhlížející vrcholky Beskyd působí na první pohled až melancholicky, jsou to hory a ty nikomu výškové metry neodpouštějí.

Když vyšlapu na vrchol, je jedno, jestli to je Lysá hora, Smrk či třeba Travný, mám v batohu připravené náhradní věci: náhradní termo tričko, mikinu a šátek přes pusu. Občas mám připravenou i náhradní bundu. Tu si ale s sebou beru jen
tehdy, když meteorologové předpovídají hodně nepříznivé počasí. Nedoporučuji toho brát hodně, protože každý gram navíc se na horách počítá, o čemž jsem se sám několikrát přesvědčil.

Co se týče dalších věcí, tak určitě nosím trekingové hole, nesmeky a náhradní bundu. V batohu se vždycky najde místo i na čelovku. A když už jsem vám prozradil, co si na sebe při svých výšlapech po Beskydech oblékám, svěřím se vám i s tím, co si pouštím do sluchátek. Když chodím na túry blízko hranic se Slovenskem, tak si do sluchátek pouštím pro dobrý pocit slovenská rádia, kde hrají hity od Elánu, Tublatanky, Mariky Gombitové nebo Kristýny.

Všem vám přeji hodně krásných a nezapomenutelných výletů po našich Beskydech. A i tentokrát dodám: „Užívejte si je jako já.“