Sezóna začíná a dobrodružství nečeká!

Do Rakouska na Moravské pole, přívozem přes Moravu (řeku) na Slovensko, do rakouského Husníku a odtud domů do moravského Nikolsburgu.

Letošní leden stál z hlediska outdoorové cyklistiky za vytahanej řetěz. Takže když přišel první únorový víkend a s ním aspoň trošku slušné počasí, neudržel by mě doma nikdo ani párem trollů. Lákalo mě rakousko-slovenské pomezí. Hlavním cílem bylo dolnorakouské okresní město Gänserndorf (česky Husník). Dal jsem si totiž letos jako jeden z cílů navštívit všechna okresní města v největší spolkové zemi Rakouska.

Projekt Niederösterreich

Proč zůstávat na jižní Moravě, když to z Mikulova mám do Rakouska asi 10 minut? Navíc projekt Jižní Morava budu mít za chvilku splněný, tak je nejvyšší čas začít se zaobírat něčím novým. Budu se opakovat, ale ve srovnání s českými, resp. moravskými silnicemi jsou ty rakouské bezpečnější (i když na neohleduplného řidiče samozřejmě můžeš narazit kdekoli).

Tak jak to u našeho jižního souseda vypadá? Dolnorakouských okresních měst je 21. V 11 z nich jsem už byl a 12. (byl to Baden) jsem štrejchnul tak těsně, že bych si ho vlastně mohl odškrtnout taky. Ale protože jde podle všeho o krásné lázeňské město na seznamu Světového dědictví UNESCO, určitě se tam ještě vypravím.

Odpusť mi tohle delší entrée, ale už jsme u konce. To byl totiž ten důvod, proč jsem si vybral jako cíl právě Gänserndorf. Podle jména je to vesnice, ve skutečnosti jde o dvanáctitisícové okresní městečko ležící asi 20 kilometrů na východoseverovýchod od Vídně.

Bláto na hřišti…

Vyjíždím na pohodu po snídani kolem půl deváté – naplánovaných asi 250 kilometrů není na celodenní výlet, který by vyžadoval vstávat nějak zvlášť brzo. Jsou dva stupně nad nulou, ale během dne má být na únor příjemných 4–5. A hlavně na rozdíl od předešlých dní nemá pršet.

Z Hlohovce jedu trasou pálavské Road Classics do Úval a odtamtud přes cílové stoupání na Reistnu. Těchhle 300 metrů s průměrným sklonem 8,7 %, ale maximem 17,7 % prověří, jak jsou na tom tvoje nohy. Ty moje mi říkají, že nějakej solidní výkon budu muset ještě pár měsíců potrénovat.


Jen pár kilometrů za Reistnou před sebou na asfaltu vidím souvislou vrstvu tekutého bláta. Místní zemědělci kultivovali půdu traktorem a část z ní pak nechali na cyklostezce. Objet se to nedá, musím skrz. V duchu řvu: „Hovnáááááá!“ – tak se při skupinových ridech ohlašuje bláto na silnici. Ale jedu sám, tak to nemám komu hlásit. Po pár metrech jsme já i kolo puntíkatí jak dres pro nejlepšího vrchaře na Tour de France. Akorát naše puntíky samozřejmě nejsou červené, ale hnědé.

Cesta ubíhala zdárně až někam k Dobrmanicím (v originále Dobermannsdorf), kde jsem se opět potrénoval ve výměně a lepení duší. Odnesl jsem si z toho tři poznatky:

1. v některých rakouských vesnicích se sype stejnými štěrkovými jehličkami jako v Brně-Žabovřeskách – velmi nepřátelské pro cyklopláště;
2. můj přední plášť už fakt potřebuje výměnu (po dojezdu jsem zjistil, že už má na svém „tachometru“ natočených 12 tisíc km, i když vypadá tak na 8),
3. Rakušáci byli ten den v neobvykle dobrém rozpoložení – během doby, co jsem opravoval, u mě zastavili hned dva a ptali se, jestli nepotřebuju pomoct. Sehr nett, danke!

Kromě návštěvy Rakouska a Slovenska bylo cílem cesty nalovit i nějaké čtverečky. Ale jít do toho na začátku února a navíc den po dešti se ukázalo jako ne docela promyšlená mise. Když mě konec asfaltky a zaboření do bláta až po ráfek potkalo poprvé, rychle jsem na původní plán rezignoval a z itineráře vyházel všechny užší cesty. Trasa byla hnedle o 25 kilometrů kratší. A tak jsem to měl blíž k prvnímu cíli mé cesty – dějišti slavné bitvy na Moravském poli.

O co v ní šlo? Zkusme si to převyprávět, jako by se tehdy jednalo o cyklistický závod…

Moravské pole Classic 1278

…aneb když se na rovině rozhoduje víc než na Alpe d’Huez (a nikdo nemá bidon).
Než to rozjedeme: 26. 8. 1278, široká rovina Marchfeld/Moravské pole mezi Dürnkrutem a Jedenspeigen. Proti sobě jde Přemysl Otakar II. vs. koalice Rudolf I. Habsburský + Ladislav IV. Uherský (a ano, v balíku je i lehká jízda typu „rychlý kluci s lukem“). A v cíli? Habsbursko-uherské vítězství, Přemysl bohužel „DNF“.

Prolog: startovní listina a nervozita na čáře

Na startu stojí dva týmy, co se fakt nemusí.

• Team Bohemia – Přemysl: borec, co měl ještě nedávno pocit, že si může dojít i pro „žlutý trikot říše“. Jenže do toho přišel Rudolf, nově zvolený král Římanů, a začalo to klasicky: politika, tahanice o Rakousy a spol. (taková středověká verze „tenhle KOM je můj“).
• Team Habsburg – Rudolf: na papíře „chudý švábský hrabě“, v reálu týpek, co ví, že na rovině se vyhrává hlavou… a taky tím, že si přivede kámoše. A kámoš se jmenuje Ladislav IV. – Uhry posílají support, co na otevřeným poli umí udělat pěkný průvan.

Profil tratě: 100 % rovina, 200 % boční vítr

Moravské pole je přesně ten typ krajiny, kde kopce neexistují, stromy jsou jen dekorace a bočák je takovej, že by z toho i moderní WorldTour DS vytáhnul tabuli „Echelon time!“. Rovina východně od Vídně – ideální na to, aby se peloton roztrhal jak dres po pádu ve sjezdu a každá chyba bolela dvojnásob.

Živě: Moravské pole Classic – komentář z motorky (bez akreditace)

Start! Hned od nuly je vidět, že to nebude pohodovej švih „krátký-krátký“. Přemyslův tým se srovnává do pěkně těžkého vláčku, zbroje naleštěné jak nové ráfky. Rudolf naproti tomu vypadá, že jede „na pohodu“, což je tradičně největší lež v cyklistice.

Km 50: první trhání balíku

A teď pozor! Z levé strany vystřelí uherská lehká jízda – takový ti sprinteři, co místo gelu mají adrenalin a místo spurtu posílají „vzkazy na dálku“. Přemyslovo křídlo začíná cukat, formace se drolí a najednou je tam mezera jak mezi dvěma skupinami na větru.

Km 100: čelní náraz – „dlažba“ bez dlažby

Střed se potká naplno. Kdo někdy viděl hromadný spurt do úzké brány, tak ví, jak to vypadá, když se všichni rozhodnou být vepředu zároveň. Rudolf je chvíli v problémech – dokonce se traduje, že byl v mele unesen ze sedla (doslova), ale bylo to mimo pozornost kamer. Nicméně tým Habsburg to zaceluje. Domestici makají, žádný zvedání rukou, jede se dál.

Km 150: rozhodující „útok ze druhé vlny“

A teď přichází moment, který by na Stravě měl název: „Totálně nefér útok, ale fungovalo to“. Zadní skupina Rudolfovy strany (něco jako rezerva / druhá vlna) najednou vjede Přemyslovi do boku a zezadu – klasickej výjezd mimo kameru, co z něj udělá highlight celého závodu. V kronikách se u toho často skloňuje Ulrich von Kapellen jako ten, kdo tuhle akci řídil.

Město, které má za největšího maskota husu.

A přesně tady se to láme! Bohemia se snaží zareagovat, jenže když máš tlak zepředu i zezadu, tak už to není závod, ale jedeš, abys dojel. Balík se rozsype. A teď to jede rychle. Hodně rychle.

Poslední kilometry: hromadné „DNF“ a ticho v cíli

V závěru už nejde o pořadí na pásce, ale o to, kdo vůbec dojede. Přemyslovi Otakarovi II. se v tomhle závodě dojet až do cíle nepodaří. Rudolf bere vítězství, které není jen etapové – tahle výhra mu otevře dveře k tomu, aby se Habsburkové v Rakousku usadili na staletí. (Pro „press“ efekt se pak podle tradice Přemyslovo tělo vystavovalo ve Vídni. Středověk měl PR trochu jinak nastavený.)

Fun fact: Když dneska pojedeš kolem Jedenspeigenu, můžeš to vzít i „kulturně“ – na zámku je výstava věnovaná téhle šlamastyce 1278.

Na Slovensko přívozem

Tak jsme se pobavili a teď zase k vážné cyklistice. Pořád je krásně, na únor super teplo a občas dokonce vykoukne sluníčko. Polovím pár čtverečků v Dürnkrutu a Velm-Götzendorfu (tady je krásná sklepní ulička, však jsme pořád ve Vinařské čtvrtce Dolního Rakouska) a pak už to otáčím k Angernu an der March.

Při plánování jsem zjistil, že mezi rakouským Angernem a slovenskou Záhorskou vsí sice nevede most, zato tu ale od 5 od rána do 11 do večera jezdí přívoz. A že cyklisty převážejí za 1 Euro. No tak to chci vyzkoušet. Naposled jsem přívozem jel přes Sávu někde u Záhřebu a od té doby uplynulo už hodně vody. Přeneseně i doslova.

Pohraničí je tradičně neutěšené, šedivé a smutné, ale přes řeku Moravu projíždí čilý provoz. Když přijedu na břeh, přívoz je zrovna na slovenské straně, tak chvilku čekám. Pak se nalodím, zaplatím a čekám, až na kompu (tak se slovensky řekne přívozu) najede šest aut. Týpek potom nahodí závěsný motor, jaký se používá u motorových člunů, a za chvilku jsme na Slovensku. Kompa se jmenuje Veronika, a protože je zrovna 7. února, přeju jí k svátku.


Vyfotím se ještě na nejzápadnějším bodě Slovenska, který je poblíž přívozu, pak nasedám a jedu. Máme skoro 2 hodiny odpoledne a já mám za sebou přesně 100 km, takže ještě nejsem ani v půlce.


Na Slovensku udělám několik zajížděk kvůli čtverečkům, jednu cestu ke štěrkovně kvůli rozblácenému povrchu vzdám a pak už to točím zase zpátky na rakouskou stranu. U rakouského Marcheggu vybudovali (podle základního kamene) v roce 2022 cyklistickou lávku. Uprostřed si dělám fotku – předním kolem v Rakousku a zadním na Slovensku. Na Slovensku jsem strávil hodinu.


V Marcheggu mají sochu Přemysla Otakara II., tak taky ještě fotečka a teď už hurá do Gänserndorfu AKA Husníku. Z Marcheggu mi to trvá nějakých 40 minut a je to opravdu město, které má za největšího maskota husu.


Zastavuju na benzince, potřebuju doplnit sacharidy, takže šup sem bagetu, čokoládu a Colu a jedem zas dál, do cíle zbývá ještě přes 80 kilometrů. Zjišťuju, že jsem si nějakým nedopatřením v Marcheggu stopnul Stravu, takže nějakých 20 km bude nezaznamenaných, a tak 10 čtverečků neulovených. No co už. Fotím pár hus, tu nejhezčí mají před radnicí – je samozřejmě zlatá. A samozřejmě jsem ji nevyfotil…


Zpáteční cesta je v pohodovém tempu. Protože jsem víc než dvoukilo naposledy jel na začátku prosince(!), forma je fakt hodně špatná a už bych to měl nejradši za sebou. Ještě si projedu pár čtverečků, objevím pěknou cyklostezku mezi Zisterdorfem a Palterndorfem a pak už se kraj – navzdory tmě – začíná stávat známým.

V Herrnbaumgartenu už jsem doma úplně – čeká mě zdejší vyhlášený kopec (1 km na délku s převýšením 70 m, průměrným sklonem 7,3 % a maximem 11,8 %) a pak už přes Steinenbrunn k české hranici.


Už ať je tu jaro, ta forma se sama neudělá! Přeju všem cyklistům dobré počasí a ještě lepší nohy!

Link na Stravu najdeš tady.