Rajnochovická 50: svižný závod v Hostýnských vrších

Už tradičním puntíkem v závodním kalendáři všech nadšenců horských, ale i gravelových kol, je akce s dlouholetou tradicí a názvem Rajnochovická padesátka, která se koná v malebném prostředí Hostýnských vrchů.

Tento populární závod pořádá jako obvykle Policejní sportovní klub z.s. pod záštitou UNITOP ČR. Závod s dlouholetou tradicí a pěknou atmosférou nesměl chybět ani v mém diáři.


V minulých ročnících bývalo zvykem, že se tato akce koná v druhé polovině léta, nicméně letos přišlo více než vhod časné, ještě téměř jarní datum o prvním květnovém víkendu. Předpověď slibovala krásné počasí, a tak se na startu, ve vesničce pod Kelčským Javorníkem (865 m n.m.) sešlo okolo 170 sportovních nadšenců.

Uprostřed údolí, které je turisticky vysoce atraktivní oblastí nejen díky unikátu proslulé lesní železnice, panovala příjemná a domácká závodní atmosféra.

Okolní krajina je převážně zalesněná, s mnohými pasekami, jež jsou odrazem historického osídlování. Díky velkému podílu lesů je zdejší klima srovnatelné s rakouskými Alpami a v minulosti se zde dokonce nacházely klimatické lázně. Tímto hlavním a nejdelším údolím protéká říčka Juhyně.

Obydlené domy a chalupy jsou roztroušeny téměř po celém území, často na pasekách a odlehlých samotách. V letních měsících zde bývá počet obyvatel díky mnohým rekreačním objektům až trojnásobný.

Tohle je jeden z těch závodů, co doslova plyne a ubíhá.

Trať Rajnochovické padesátky vede po vystoupání z údolí po známé trase hlavního hřebene Hostýnských vrchů, přes Tesák, Troják, rozhlednu na Marušce, Bludný až na Lázy a dlouhým závěrečným sjezdem zpět do Rajnochovic. K dispozici byly dvě trasy. Kratší 33 km dlouhá trať a hlavní závod měřící 47 km s převýšením okolo 1 250 m.


Jde o svižný závod, kde na účastníky čekají kopce do tahu a méně technických míst. Letošní jaro je chudé na srážky, a tak se závodníci mohli těšit doslova na vyprášenou trať. Snad jediným místem, kde jsme míjeli pár kaluží byla krátká spojka na začátku závěrečného sjezdu do cíle a nebýt těchto kaluží, měli bychom bajky jako z alabastru.

Po startu se prvních zhruba 5 km stoupá na Sochovou a pak se profil začíná vlnit přes Ožíňák, Košovy až k Tesáku, nájezdu na hlavní hřeben Hostýnek. Výjezdy i sjezdy jsou víceméně po lesních zpevněných cestách, zejména šotolinách, a tak žádné velké obezřetnosti není příliš potřeba. Jen do vyprahlých štěrkových zatáček je třeba být trochu opatrný a rychlost přizpůsobit povrchu.

Tohle je jeden z těch závodů, co doslova plyne a ubíhá. Žádné nepříjemné výjezdy nebo sjezdy tam na člověka nečekají. Naopak je možné, dovoluje-li to situace, se občas pokochat výhledy v malebné přírodě Hostýnských hor.


Od startu se mi jelo dobře a snažila jsem se držet vepředu. V prvním kopci jsem za to vzala a řídila se radou starších a zkušenějších, která zněla „První kopec na doraz a pak už jen zrychlovat“. Ono se to hezky řekne, ale hůř uvádí do praxe, nicméně jsem se pokoušela plán dodržet.

Nahoře na hřebeni jsem se snažila jet plynule a hlavně rychle. Okolo mě byli stále nějací závodníci, což bylo vzhledem k větru a otevřeným úsekům výhodné.

Mým aktuálním cílem bylo prvním holkám uviset, co to šlo, nicméně ve sjezdu na Klapinov, kdy jsem volila levou stopu, málem došlo k nepříjemné kolizi s pravděpodobně nic netušícími turisty na elektrokolech a musela jsem brzdit, lidově řečeno "aj očima". V tomto momentu mi holky cukly a už jsem je nedocvakla.

Na druhou stranu je pravdou, že závodníci jsou před startem písemně i ústně poučeni, že závod probíhá za plného provozu, bez omezení a je třeba být na tyto situace opatrný a snažit se je alespoň minimálně předvídat.


Okolo Pardusu a z Rusavy jsem jela sama až na Troják, kde mě dojela jedna závodnice, která omylem sjela z trati, nicméně jsem si jela do cíle už svoje, poměrně odevzdané tempo.

Každý den není posvícení a začátek sezóny je pro mě vždy slabší a bolavý. To ale nic nemění na tom, že se mi závod moc líbil, díky své jezdivé trati, která i tak byla skvělým tréninkem pro další závody v sezóně. Do cíle se dostávám po 2h a 23 minutách a jsem upřímně ráda, že to mám zdárně za sebou.

Závod v celkovém pořadí ovládl Pavel Žák (Cykloop.cz - BT Morkovice) s časem 1:40:50, těsně druhé místo obsadil Jan Macharáček (Ekotrend Mtb Team) 1:41:21 a třetím místem uzavřel Marek Řehák (EverCykloBulis) 1:42:40 h.


Mezi ženami suverénně kralovala Julie Malošíková (UNITOP ČR) 2:15:39, na druhém místě do cíle přijela Barbora Šípková (UNITOP ČR) 2:18 a do třetice pódium obsadila Dagmar Sladkovská, 2:22:51 h.


Rajnochovickou padesátku bych určitě doporučila všem, kteří preferují technicky nenáročné, jezdivé tratě a rádi se potěší malebnou místní přírodou a srdečnou domácí atmosférou.