Fran Pérez: jak funguje profi MTB tým

Během nabitého programu světového poháru v Novém Městě se nám podařilo potkat se na rozhovor s manažerem Orbea Factory Team. Co vše má Fran Pérez na starosti? Jak takový profi MTB tým funguje?

V Orbea Factory Team jsi relativně nový, začal jsi jej řídit teprve před pár měsíci. Naplnila tahle práce tvá očekávání?
Pracoval jsem 10 let jako manažer v soukromém týmu. Bylo to jiné, protože to byl můj soukromý tým a tohle je tovární tým. Takže moje role je úžeji definovaná, nemusím dělat všechno, jako dřív. Na druhou stranu – i když mám v některých věcech méně zodpovědnosti, v jiných záležitostech jsem pod větším tlakem. Značka Orbea má laťku nasazenou velmi vysoko.


Jak velký je Orbea Factory Team?
Máme čtyři jezdce, dva elitní muže (Pierre de Froidmont, Simon Andreassen) a dvě elitní ženy (Rebecca Henderson, Jennifer Jackson). A personál - devět zaměstnanců. Takže je nás celkem 13.

Jak máte v týmu rozdělené úkoly?
Mechanici jsou celkem čtyři, jeden pro každého jezdce. Dva fyzioterapeuti, kteří se starají o jezdce na ubytování. Normálně fyzioterapeut nechodí do zázemí závodů, jen občas - aby nám tu nechal jídlo nebo něco podobného. Ale vždycky s námi bydlí a starají se o jezdce. Pak je potřeba zajistit oběd, večeři a všechno ostatní jídlo, to mají také na starost. No a pak jsem tam já a kameraman, tvůrce videa a fotograf.

Tým není až tak velký, ale pořád je to dost lidí, o které se musíme starat. Na druhou stranu – máme různé role a úkoly. Mechanici nejsou jen mechanici. Kromě servisu kol mají na starost třeba stavbu paddocku a péči o něj. A já nejsem jen manažer. Pomůžu mechanikovi, když je to potřeba, nebo fyzioterapeutům třeba při vaření.


Máte plány na každý konkrétní závod pro konkrétní závodníky? Třeba umístění v první desítce nebo dosažení určitého času?
Mám plán, který vychází z výsledků minulé sezony. Minimálně se snažíme být víceméně na stejné úrovni jako v minulé sezóně. Takže pro každý závod máme speciální cíl a máme nastaveny i cíle pro celou sezonu. Jedním takovým je třeba mít umístění na stupních vítězů v průběhu sezony v závodě světového poháru a samozřejmě vítězství třeba i v dalších závodech.

Každý závod má jezdce, kterým lépe vyhovuje. Například závod v Novém Městě je super pro Rebeccu: vedení trasy, jak se pohybuje v zatáčkách... Před dvěma lety tu vyhrála a dvakrát byla druhá. Například Brazílie je dobrá pro Simona: skáče, pohybuje se stylem, který na tu trať sedí. A třeba Jennifer nejvíc vyhovují super technické tratě, s těžkými zatáčkami. Každý závod vyhovuje jinému typu jezdců.


Máte nějaké dlouhodobé cíle? Třeba pro další olympijský cyklus?
Prozatím ne, do dalších olympijských her je ještě dlouhá doba. Všichni naši jezdci jsou v kontaktu s národními výběry pro olympijské hry, takže určitě - na příštích olympijských hrách mohou být všichni naši jezdci, nebo možná žádný z nich. Teď o olympijských hrách neuvažujeme.

Ale sestavili jsme tým. Tovární tým Orbea je ve Světovém poháru celkem krátce, ale loni chtěla značka všechno změnit. Manažera, mechaniky, všechno. Teď tedy musíme počkat, až si celý projekt sedne a teprve pak začneme přemýšlet o olympijských hrách. Je to ještě dlouhá doba.

Jak si vybíráte jezdce? Co je pro vás hlavní věcí při jejich řízení v týmu?
V týmu jako Orbea je 90 % rozhodnutí na straně firmy a 10 % je můj názor na jezdce. Můžu společnosti sdělit svůj názor na trénink, jak vidím potenciál jezdců apod., ale Orbea má sílu a prostředky vidět jezdce, takže je to zajímavější.

Někdy mají značky zajímavé investice. Určí si třeba prioritu v tom, že potřebují jezdce z konkrétních zemí. My se pak se musíme podívat na všechny jezdce v té dané zemi a já pak můžu říct, že ten a ten jezdec je dobrý. Možná si ale řekl o moc peněz. Jezdec se nám každopádně dostal do hledáčku a sledujeme jej, je to alchymie.


Znají se jezdci ještě předtím, než se připojí k týmu? Sledujete dopředu, kdo se s kým přátelí, aby to v týmu klapalo?
Závody na horských kolech nejsou jako silniční závody. Na horských kolech je vždycky kolem 40-50 lidí, na silnici je to daleko víc. A pak jsou tu závody, na které nejezdí všichni, třeba ty v Brazílii. Takže ve finále se navzájem jezdci mezi sebou velmi dobře znají.

Při výběru jezdců do týmu je tak opravdu potřeba dát si pozor na to, abyste tým složili z lidí, kteří si rozumí. Ale víceméně všichni jsou kamarádi. Samozřejmě mimo závod, tam jede každý za sebe. No a nakonec, když spolu tráví v týmu spoustu času, se z nich stanou opravu přátelé.

Můžeš mi popsat, jak probíhá celý závodní víkend? Co musí tým zvládnout, co je potřeba zařídit dopředu?
Musíme začít s cestováním - zorganizovat si cesty tak, aby všechno klapalo a všichni mohli dorazit víceméně ve stejnou dobu, ideálně bez únavných letů. Musíme přijet s kamionem, s dodávkami, pronajmout si auto na letišti…

A to je jen první část. Týden je potřeba začít v dobrém tempu. Je dobré začít s fungující organizací cestování a všichni dorazí hladce. A pak druhá část - hotel nebo apartmán, záleží na místě. Světový pohár je už zaběhlý kolotoč, takže každý rok je v kalendáři 80 – 90% míst stejných.

Takže musíme vědět, kde je nejlepší místo k ubytování, aby bylo pohodlné a klidné, hlavně pro závodníky. Ti určitě nemohou být v blázinci zázemí závodu celý den, aby byli uvolnění a klidní. A taky musí být zajištěno pohodlí pro personál, protože personál musí být schopen pracovat, mít dostatek času se vrátit na ubytování a zase odejít. Takže ubytování musí být útulné, ale dost velké a pohodlné, ať to máme hezké.


Jak dlouho zůstáváte na jednom místě? Závody jsou v sobotu a neděli, kolik času je potřeba na přípravu celého zázemí?
Trénink, fyzická příprava, začíná ve čtvrtek. Takže se snažíme dorazit (personál, vybavení, kamion) v úterý. Ve středu ráno stavíme paddock a začínáme pracovat na kolech. Jezdci obvykle dorazí ve středu odpoledne, když je všechno hotové. Ve čtvrtek ráno začínáme oficiálním tréninkem.

Odjezd záleží na závodě – buď vyjíždíme v neděli večer nebo v pondělí ráno. Většinou to ale bývá pondělí ráno, protože stavba a bourání paddocku trvá zhruba tři až čtyři hodiny.

Kolik týdnů v roce jste na cestách? Kolik času to zabere?
Zase, není to jako u silničního týmu, ve kterém jsem také působil, ale času to i tak zabere dost. Pokud nás během sezóny čeká cca 9-10 podniků světového poháru plus mistrovství světa, přičemž každý tento výjezd je zhruba na týden, je to celkem minimálně deset týdnů. A pak máme malé závody na přípravu, na ty jezdíme na kratší dobu – ve čtvrtek/pátek tam, v neděli zpátky.

Každý tým má svou vlastní strategii. Naše strategie je vozit s sebou dvě kola.

A pak samozřejmě příprava a soustředění. To obvykle děláme v lednu, záleží na tom, kdy chceme začít prověřovat vybavení na sezonu. Letos to třeba bylo 8 dní na konci ledna. Musíme udělat fotky, prověřit oblečení, kola a další výbavu. Zároveň je během soustředění prostor doladit a případně změnit některé věci, před sezonou je na to ještě čas.


Jak probíhají vaše tréninky – trénujete jen na horských kolech, nebo máte tréninky i na silnici?
Na silnici máme dost tréninků, ale záleží na jezdci. Simon například moc na silnici netrénuje. Ale Beck jezdí z 80 % na silnici a z 20 % na horském kole. A Simon je pravý opak, 95 % na horském kole a 5 % na silničním.

Finální slovo má tedy v rozhodování Orbea. Zařizuješ pro tým i vybavení?
Přes materiál je tady můj kolega Pablo. Všechno, co je potřeba na kola dát nebo když se s materiálem objeví nějaké problémy, je to jeho úkol. Mou rolí je spíše vedení jezdců, organizace. Samozřejmě mám pod kontrolou materiál, abych to mohl dělat, ale spíš jako součást tréninku. Já hlídám, jak jezdci trénují, jak si udržují váhu, jak zvládají stres okolo závodu… Pokud zjistím nějaký problém s materiálem, musím jít za Pablem.

Jak je to s vybavením jezdců – podílí se tým na vývoji a testování novinek?
Všechny značky chtějí testovat nové věci, které vyvíjejí. Pořád je vlastně potřeba něco zkoušet, testovat. Než značka jde s něčím na trh, chce to vždycky zkusit s týmy, protože jeden týden s týmem je jako jeden rok s běžnými uživateli. Tým tak pomáhá rychle odhalit chyby v materiálu.


Můžete si upravovat kola, jak jezdci potřebují?
Určitě, můžou si upravit různé věci, třeba barvy. Například Beck byla první národní šampionkou v této sezóně, navíc získala národní titul už pětkrát za sebou. Orbea tak vyrábí speciální barvu, bílou a žlutou, která jí ladí k mistrovskému národnímu dresu. Navíc je to strategičtější i pro marketing, protože když vyrábíte pořád stejně barevná kola, je to nuda. A pro jezdce je to způsob, jak přinést něco svého, osobního.

Jaká kola s sebou vozíte na jednotlivé závody?
Každý tým má svou vlastní strategii. Ale naše strategie je vozit s sebou dvě kola. Stejný bike se stejným nastavením pro každého jezdce dvakrát. Jedno kolo máme na závody – to je vyladěné na maximum a cílem je, aby vydrželo celou dobu maximálního zápřahu. A druhé kolo je na trénink, na cestu z ubytování na závodiště apod. Je to úplně stejné kolo, i když ne v každém detailu.


Patří mezi tvé úkoly v týmu i péče o výživu závodníků?
Ano, to je velmi důležitá součást. Je to docela komplikované, protože každý jezdec má své vlastní zvyky nebo věci, které má rád, a které mu fungují. Je tak potřeba každému připravit přehled, co kdy jíst. Na každý den, na hodinu.

Máme štěstí, že spolupracujeme se značkou 226S, která nabízí spoustu druhů produktů a spoustu příchutí. Vozíme tak s sebou mnoho různých druhů tyčinek, gelů a dalších věcí. Je to šílené, protože každý jezdec používá třeba minimálně dva druhy gelů. Takže každý jezdec má jiné příchutě a typy produktů.

Fungujeme vlastně jako mamka, která se stará o své děti. Jdeš ven, tak tady máš oběd, tady máš snídani. Není to povinné, ale musím kontrolovat, jestli se jim daří dobře nebo špatně. Je to jen proto, abych stanovil limity a cíle. Někdy je to totiž ve světlovém poháru velmi náročné a jídlo můžeme být únikem ze stresu. Takže je musím trošku hlídat, protože musí jíst dobře během závodu i mimo něj. Je potřeba si hlídat množství. Být profesionálním jezdcem není snadné.


Tahle zastávka světového poháru je v České republice, která je proslulá pivní kulturou Pokud někdo z týmu třeba vyhraje závod, může si dát pivo?
Jasně, samozřejmě. Nejsem zas tak přísný. A nejsme armáda. Jezdci běžně jedí čokoládu a podobné dobroty. Důležité je, aby hlavní jídla byla opravdu vyvážená a „čistá“. Máme všechny možné omáčky, koření…. Ale když si dáte třeba pikantní večeři, pak musíte hodně pít, což má za důsledek, že nemůžete dobře spát a je to pro vás špatné.

Berou si jezdci s sebou během závodu gely a další výživu?
Vezou toho hodně, obvykle je to jeden gel na kolo. Například Nové Město má osm kol, takže je to osm, devět gelů. Plus lahev, ve které mají výživu a mění ji každé kolo. To mají na starost mechanici, kteří stojí u trati.

Práce mechanika je vlastně velmi komplexní, není to tak, že jen spravují kola, i když je to hlavní náplň jejich činnosti, kterou vlastně tráví 24 hodin denně, je to až šílené. Třeba dnes, když byly short tracky, začali v 8:30. Přijedou na závodiště, udělají něco rychlého, a pokračují na závod dělat podporu. Pak zase dvě, tři hodiny v servisním stanu.


Je něco, co bys chtěl změnit v řízení týmu nebo ve vztahu ke značce?
Celý cyklus má vždycky několik částí. První částí je přizpůsobení se novým jezdcům, přizpůsobení se novým změnám v mechanice nebo novým změnám v materiálech. Je to jen proces adaptace na ty nové. A pak už následuje vývoj, začátek závodů. A pak je tu čas na konečné rozhodnutí, co je potřeba změnit.

Teď jsme ve fázi vývoje. Možná za tři měsíce budu moct říct, co chci změnit. To bude ten správný okamžik s tím začít a pokusit se dát všechno do pořádku. Chvíle, kdy budu moct říct „tohle je potřeba změnit“ teprve přijde. To bude tak na konci léta, v září.