Lockdown mezi auty, paneláky a kostkami: Jak jezdit na kole po Praze a nezbláznit se z toho?

Moc aut a samé kostky a koleje. To si řekne nezasvěcený člověk ve chvíli, kdy si má představit, jak se jezdí na kole po Praze. Zas až tak úplně pravda to ale není…

Po třech týdnech v katastru obce přišlo minulý týden konečně rozvolnění. Tedy jak pro koho. Zatímco venkované z nově nabyté možnosti sportovat po celém okrese jásají, pro nás v Praze se toho zas až tak moc nezměnilo a tiše doufáme, že by nám hejtmani mohli vyjednat aspoň anexi okresů Praha-západ a Praha-východ… Každý už si jistě našel své oblíbené trasy, které hobluje pořád dokola. Ale přiznejme si narovinu, občas už je to trochu na palici.


Na “Staromák” ani “Václavák” vás samozřejmě posílat nebudu, tam si to užijou tak akorát cizinci na re-kolech, které když se jim na drncavých kostkách rozpadne pod zadkem, tak ho prostě odstaví a najdou si jiné. Silničáři se pochopitelně vyřádí spíš v okrajových částech města – ano, přesně v těch čtvrtích, které jsme my Pražáci ještě v únoru nazývali venkovem a teď jsme rádi za to, že jsou „naše“. Jak se tedy se silničním kolem zabavit v Praze, abychom nejezdili do zblbnutí ty samé trasy?

1) Varianta pro hltače kilometrů: Prostě ji objeďte

Patříte k polykačům kilometrů a je vám tak nějak jedno, jestli míjíte secesní zámek, nebo teplárnu s komínem, protože stejně máte zrak upřený hlavně na Garmina? V tom případě pro vás bude nejmenším zlem vyjížďka po obvodu města. Okruh po vnitřní hranici Prahy vám hodí okolo 130 kilometrů plus nějaký ten bonus cestou na kraj a z něj. Cestou sice nepotkáte zas až tak moc architektonických skvostů, ale zároveň ani dlážděných úseků, tramvajových kolejí nebo jednosměrek. A to se vyplatí. Ale co vám mám povídat – tohle asi v tomto měsíci napadlo každého…

Je vám 130 kilometrů málo? Dejte si okruh dvakrát, nebo si ho někde občas prodlužte trochou kličkování. Zejména na jihovýchodě Prahy je pro něj dost prostoru, čtvrti jako Klánovice, Nedvězí, Benice, Kolovraty, Hájek, Královice, Dubeč, Pitkovice nebo Křeslice moc jako součásti velkoměsta nevypadají, většinou je spojují i pěkné silnice a jezdí se tam příjemně. Odvážnější mohou zajet i do útrob Jižního Města, kde už ale nejsou výjimkou frekventované čtyř- i víceproudové silnice se záplavou semaforů a nutností řadit se přes několik pruhů.

Inspiraci pro 200kilometrovou trasu uvnitř Prahy najdete zde:

1. GPX
2. GPX
3. GPX

Trasy jsou vedeny vesměs po silnicích, po cyklostezkách pouze výjimečně. Podél většiny frekventovanějších silnic však cyklostezka vede, takže si často můžete vybrat, kde se budete cítit bezpečněji. V tomto ohledu stojí za zmínku lávka mezi Lipenci a Radotínem, o jejíž bezpečnosti se už několik let pochybuje, zatím ale stále stojí...

Pokud přece jen občas zvednete oči od Garmina, můžete si například před sjezdem do Křeslic všimnout pěkného panoramatu sídliště na Jižním Městě, z Újezda u Průhonic je zase nenápadný výhled na zámek v průhonickém parku, který je toho času pro Pražáky tabu. Nezaostávají ani Kunratice - ačkoli si v souvislosti s touto čtvrtí většina lidí vybaví sídliště a možná les, i tam stojí pěkný barokní kostel. Na samém západě stojí za zmínku osamělý kostelík, který je pozůstatkem zaniklé obce Krteň, v jehož blízkosti stojí i kamenný "stůl". Na severozápadě asi nelze přehlédnout Letiště Václava Havla a nedalekou ruzyňskou věznici, případně rotundu v Přední Kopanině a pěkný a z dálky viditelný kostel v nedalekých Nebušicích.


Jestli už je toho na vás trochu moc, můžete si na severu naplánovat trasu okolo bohnické psychiatrické léčebny, na severovýchodě se může stát, že pojedete kolem kbelského vojenského letiště či třeboradické teplárny s nepřehlédnutelným komínem. Dominantně působí i kostel v sousedních Čakovicích. Ne, s „Čakem“ Norrisem nic společného nemají… Jihovýchodu Prahy dominuje komín malešické spalovny, jehož kouř je mimochodem dobrým ukazatelem směru větru, pokud jste sami ještě nepoznali, odkud fouká. Při pohledu směrem k centru pravděpodobně nepřehlédnete ani žižkovský vysílač a z hřebene na severozápadě pravděpodobně uvidíte i Pražský hrad. Jestli se rozhodnete projet Uhříněvsí, učiňte tak ideálně ve směru od Benic a potmě - mají tam nové blikající závory Je dost malá pravděpodobnost, že budou zrovna nahoře, kdy neblikají. Čekat tam ale nemusíte, ideální je odbočit těsně před nimi doleva na Pitkovice.

2) Varianta pro průzkumníky: Vybarvujte

Nejste typ cyklisty, který by na každé vyjížďce řešil jen to, jak rychle jede, a baví ho poznávat nová místa? Mohlo by vás bavit jezdit podle své heatmapy, kterou si můžete vytvořit třeba zde. Už jste od začátku lockdownu projeli svou oblíbenou trasu desetkrát? Zaměřte se na ulice, které jste ještě „nevybarvili“ – ať už od začátku března, nebo za celý život. Odměnou vám bude zajímavá a pěkně barevná mapka.

3) Varianta pro pamětníky: Vzpomínejte

Vzpomínáte ze sedla trenažeru na to, jak jste ještě v únoru jezdili na pizzu nebo kafe do Poděbrad, na pivo do Úval či Kounic nebo na zákusek do Českého Brodu? Zabavit se můžete i tím, že si v rámci Prahy objedete ulice nesoucí názvy vašich oblíbených destinací. Pro příklad: Ulice Nymburská je ve Kbelích, Poděbradská v Hloubětíně, Českobrodská vede z Běchovic do Újezda nad Lesy, Úvalská je ve Strašnicích… Pro milovníky dálkové cyklistiky lze v Praze samozřejmě najít i ulici Ostravskou, Náchodskou, Budějovickou či Libereckou.

4) Varianta pro hračičky: Bavte se názvy ulic

Máte-li naopak z názvů ulic připomínajících vaše oblíbená místa, kam teď nesmíte, spíše deprese, zkuste se zabavit tím, že budete hledat co nejdivnější, nejvtipnější nebo zkrátka něčím zajímavé názvy ulic. Mě konkrétně zaujala třeba dubečsko-štěrboholská série ulic Nedokončená, Nepravidelná a Nepovolená. Nedaleko jsou ovšem i optimističtější ulice Upravená, Radostná, Slibná a Perspektivní…


Často si také kladu otázku, kdo byl nositelem toho nezvyklého jména, které daná ulice nese. Například v Újezdě u Průhonic má ulici jistý Josef Bíbrdlík, v Kobylisích najdeme zase třeba Famfulíkovu a Čumpelíkovu. A nedaleko od nich dokonce i Burešovu, která v aktuální situaci tak trochu vybízí k bojkotu, vandalismu či demonstracím (samozřejmě s dvoumetrovými rozestupy a v respirátorech). Pojmenována je ovšem po Leo Burešovi, účastníkovi protinacistického odboje, který zemřel v nacistické věznici v Budyšíně. Pod jednou z cedulí s názvem ulice je dokonce tabulka s vysvětlením, aby nedocházelo k nedorozuměním... To ulice Zemanova už prochází přejmenováním, bude z ní ulice Karla Zemana. Těžko říct, čím se Bořivoj Zeman tak provinil, že bylo třeba název ulice specifikovat...

Fanouškům vědy by se mohlo líbit kupříkladu v Petrovicích, kde mají své ulice samí chytří lidé. K nalezení je tam například Archimédova, Morseova, Euklidova či Edisonova. V nedalekých Pitkovicích si přijdou na své zase houbaři, z hlavní Žampiónové tam můžete odbočit například do Bedlové, Hlívové či Muchomůrkové. Došlo však i na méně známé houby, a tak nedaleko ulice Strakošová potkáme i názvy jako Patyčková či Mecháčková.

5) Varianta pro milovníky adrenalinu: Obsaďte hlavní tahy

Na dálnice i do tunelů mají cyklisté samozřejmě vjezd zakázaný, přesto se najdou i hlavní silnice, o jejichž “použitelnosti” někteří cyklisté neměli tušení. Kupříkladu ulice Průmyslová nevypadá zrovna jako ideální cyklotrasa, ale na zkrácení či zpestření jízdy ji na kole využít lze. Přes respirátor třeba nebudete vdechovat tolik sajrajtu jako bez něj, a když tam nepojedete v dopravní špičce, budete tam mít i dost prostoru. Explicitní zákaz vjezdu cyklistů tam z nějakého důvodu platí jen při najíždění z Českobrodské. I na tu cyklisté samozřejmě normálně smějí, stejně jako na téměř souběžnou Kutnohorskou. Cyklisté zrovna tak mají povolený vjezd na Vídeňskou či Strakonickou (za normálních okolností po Jíloviště), a dokonce i na magistrálu! Ta je pro motorová vozidla vyhrazena jen od Kobylis na sever a od Pankráce na jih. Zvláště ve směru z jihu, tedy z kopce, je to obstojný teleport. Jen je třeba si dávat pozor okolo Hlavního nádraží a křižovatky U Bulhara, kde se zprava připojují a odpojují pruhy. Většina řidičů totiž cyklistu na magistrále opravdu nečeká, a když nevidí auto, prostě jedou. Nejodvážnějším jedincům doporučuji vyzkoušet ulici K Barrandovu (nezapomeňte z ní včas sjet, ať neskončíte na okruhu), a jestli máte myšlenky na opuštění tohoto světa, vězte, že pokračování Průmyslové pod jménem Kbelská je cyklistům také přístupné...

6) Varianta pro společenské typy: Vyrazte na cyklostezky

Máte plné zuby izolace? A notnou dávku trpělivosti k tomu? Vydejte se na některou z pražských cyklostezek. Ideálně o víkendu a za slunečného počasí. To tam totiž zajisté nebudete sami, a kdyby se tam občas neobjevil nějaký poctivec s rouškou, budete se tam cítit, jako by ani žádný lockdown nebyl. Jen do přilehlých hospod vás (většinou) nepustí. Nejspolečenštěji bývá zpravidla na cyklostezce z Podolí na Zbraslav (dál už v tuto chvíli bohužel nesmíme) a na severní alternativě z Troji do Klecan. Ale pozor, nezapomeňte to na ní včas otočit, Praha končí u bývalé Dynamitky. Velmi živo je i v Prokopském údolí či na asfaltce vedoucí po břehu hostivařské nádrže. O něco méně lidí potkáte například na cyklostezce mezi Horními Počernicemi a Klánovicemi, na "milionové" cyklostezce z Hrdlořez přes Hloubětín do Vysočan nebo mezi Dubčí a Dolními Měcholupy.

S čím při ježdění po Praze počítat?

• Provoz: Ano, aut je i v okrajových oblastech přece jen o něco více než na okreskách mezi vesnicemi třeba v Polabí. Navíc se tu pohybuje více dodávek zásilkových společností, o jejichž stylu řízení víme jistě všichni své. Připravte se na to, že všude budete potkávat autobusy MHD, jejichž řidiči také nemají vždy radost z toho, že vás musí předjíždět nebo kvůli vám zpomalit. Ale zkuste se do nich vžít, řídit tak velký krám také není žádná legrace.
• Lidi: Všude jsou lidi. Smiřte se s tím. Na zastávkách MHD, na chodnících, na silnicích, na cyklostezkách, v lesích, v parcích. Všude. Co mají taky chudáci dělat, když je do nákupních center nepustí?
• Známí: Máte v Praze známé, kteří také jezdí na kole? Připravte se na to, že je asi začnete potkávat. Dosud se pražští cyklisté rovnoměrně rozprostřeli po Středočeském kraji, teď ale musí zůstat v Praze. Do centra by jel najíždět kilometry jen blázen, takže v podstatě celá pražská cyklistická obec drandí po silnicích na obvodu města. A jestli jste dosud mezi pražskými cyklisty známé neměli, jistě si je brzy uděláte. Ve svém akčním radiu beztak potkáváte stále stejné tváře a brzy už budete vědět i to, kdo z nich odpovídá na pozdrav a kdo ne. Ale pozor, žádné shlukování! Pozdravit a rychle zmizet!
• Vltava: Prahou protéká řeka Vltava. To je fakt, který známe už od základní školy. Stejně jako to, že řeku je nejlepší překonat po mostě. Těch tu ale není zas až tak moc, zejména v okrajových částech města. Na jihu proto musíme spoléhat buď na Zbraslavský, nebo na Barrandovský, na severu naopak na Trojský, sousední most Barikádníků cyklistům příliš nepřeje a Libeňský má dost úzký jízdní pruh a cyklostezka vede po rozbitém chodníku, takže se na silnici často setkáme s klaksony netrpělivých řidičů. A co víc – most nejspíš stejně brzy spadne, vážně u toho chcete být?
• Dálnice: V cestě nám kromě Vltavy může občas stát třeba i dálnice nebo jiná frekventovaná silnice. Necítíte-li se na složité odbočovací manévry, často jsou k dispozici lávky nebo nenápadné tunýlky pro pěší (a někdy i přímo pro cyklisty).
• Semafory: V Praze sice nepotkáte tolik železničních přejezdů jako mimo ni, zato vás každou chvíli zastaví nějaký semafor. Často jen kvůli tomu, že nějaký chodec stiskl tlačítko a stejně už dávno přešel na červenou. Na větších křižovatkách ale zajišťují i naši bezpečnost, tak s nimi mějme slitování.
• Výdejní okénka: V Praze zpravidla není problém sehnat něco k obědu nebo svačině. Kavárny, cukrárny i restaurace mají otevřená výdejní okénka, což je ve výsledku spíše výhodou – aspoň nemusíme řešit, co s kolem. Občas u nich bývají ale dost dlouhé fronty - viz výše, lidi jsou všude.
• Soukromí: Potřebujete si odskočit? To může být problém. Zejména pro ty, kteří při takové činnosti potřebují klid a soukromí. Všude je zástavba, všude jsou auta, všude chodí lidi. Najít vhodné křovíčko proto může nějakou dobu trvat a chce to proto vyhlížet místečko dostatečně dopředu.

Na závěr pro vás máme pár tipů na kratší vyjížďky v rámci Prahy, které stihnete třeba i po práci:

• Od stanice metra Černý Most: 57 km, 48 km, 52 km
• Od stanice metra Letňany: 39 km
• Od stanice metra Háje: 52 km

... a pokud netrváte na asfaltu a máte chuť si trochu zablbnout v terénu, i ten se uvnitř velkoměsta najde.

Podle čeho si v Praze vybíráte silniční trasy vy? Narazili jste na nějaké zajímavé názvy ulic? Co vás při ježdění po Praze mile nebo nemile překvapilo? A kde máte oblíbené stánky či výdejní okénka? Podělte se s námi v komentářích!