Kola firmy Eddy Merckx

Necelé dva roky po ukončení závodní kariéry, v březnu 1980, založil Eddy Merckx v obci Meise nedaleko Bruselu firmu na výrobu závodních kol. O Merckxovi je známo, že byl perfekcionistou na technické detaily, částečně i kvůli zdravotním problémům se zády po úrazu na dráze v roce 1968. Také kola s jeho jménem musela mít geometrii, se kterou byl spokojen. Nikdy nebyla superlehká, zato byla známa skvělými jízdními vlastnostmi.

Ugo de Rosa nejen dodával Merckxovi kola jako závodníkovi, ale byl i u zrodu firmy. Proto také první kola vypadala prakticky stejně jako De Rosy z té doby, stejné mufny, korunky vidlice, a vlastně i nálepky na sedlové trubce. Ocelové Merckxy s elegantními spojkami bez přehnaných ozdob a také vždy italskými středy ale ani později nezapřou italskou rámařskou školu. Zpracování – perfektní. Antikorozní úprava fosfátováním zevnitř i pod lak, chromované koncovky. Říká se, že do dílny si vybral ty nejšikovnější kluky z místní svářečské školy, kteří se pak vyškolili u De Rosy. A jeden z nich, Johan Vranckx tam dodnes staví ocelové rámy Merckx na míru.


Na začátku byl jediný model – Eddy Merckx Professional, silniční nebo dráhový, osazení – Campagnolo Super Record. Materiál byl Columbus SL nebo Reynolds, hranatá korunka vidlice a na ní i na salámcích pod sedlem u prvních modelů Eddyho podpis. Rámy jednobarevné nebo přechod dvou barev, nápis Eddy Merckx hranatým doprava nakloněným fontem, na sedlové trubce duhové proužky s mapami Francie a Itálie a už tenkrát logo EM ve tvaru kola s X z mistrovské duhy a belgické trikolóry.
Někdy kolem roku 1985 došlo ve firemním katalogu k převratným změnám. Produkce se rozdělila na 4 modely. Nejvyšší Corsa Extra z trubek Columbus SLX, Corsa ze SL, a Strada z Cromoru jako nejnižší model – u Eddyho Merckxe se nikdy nedělala levná kola z nezeslabovaných trubek ani horších ocelí. Vybavení – Campagnolo Record, Chorus, Victory. Nabídku doplnil model Criterium, v kvalitě Corsa Extra s upravenou geometrií pro kritérijní okruhy s mnoha zatáčkami, oblíbené v zámoří. Samozřejmě i dráhovky, cyklokrosky a později i speciály na časovky a triatlon. Vidlice dostaly novou elegantnější korunku s EM logem, lanko zadní brzdy vedené vnitřní trubičkou, jiné mufny pro model Corsa Extra. Začíná se objevovat kulatý font písma a pomalu nastupuje slavný trojbarevný design s přechodem barev do špičky. I číslování rámů zespod středového domečku, ze kterého se dá rozkódovat model, velikost a přibližná doba výroby, začíná po sériích E a F znovu od A. Sériová čísla rámů jsou popsána na Cadre.org/Merckx. Podle časové posloupnosti čísel se vyrábělo asi 5000 kol ročně.


Na kolech Eddy Merckx jezdila celá řada profesionálních týmů, v trojbarevném designu odpovídajícím týmovým barvám. Kelme, Hitachi, Panasonic, TeVe Blad, Stuttgart, Weinmann, Lotto a mnoho dalších. Nejslavnějšími barvami EM jsou červeno-zelená 7-Eleven změněná v roce 1991 na červeno-modro-bílou Motorolu, a růžovo-černo-bílý Telekom. Týmová kola obvykle měla držák na číslo, sériová kola pin na pumpičku.

Corsa Extra se nedělala jen ze SLX – dvakrát zeslabovaných trubek s další výztuhou pěti spirálovitými žebry uvnitř, ale méně často i z lehčích TSX i jiných trubek podle potřeb závodníků. Kolem roku 1992 se objevují Corsy Extra z Columbusu Max, novinky s oválnými oversize trubkami. A z ní se vyvinul vrchol oceli u EM, model MX Leader. Kola MX Leader byla stavěná z Columbusu Max, ale horní rámová trubka (ze sady Minimax) byla otočená opačně, než zamýšlel Columbus: svislý ovál byl u sedlové trubky, kdežto vodorovný u hlavové. Na první pohled se poznají také podle širokých spodních trubek zadní stavby a vidlice. V polovině 90. let se prodávala také titanová kola Titane EM, která pro značku Eddy Merckx vyráběl Litespeed v EM geometrii. Přestože EM se z velké většiny dělaly z ocelí Columbus, objevují se i rámy z Reynoldsu a koncem 90. let z trubek Dedacciai (Corsa 01). Posledním ocelovým modelem EM před érou hliníku a karbonu bylo Arcobaleno (italsky duha) z Columbusu Neuron.


Eddy Merckx držel majoritní podíl ve firmě do roku 2008, poté jej prodal, i když stále s firmou úzce spolupracoval. Na kolech EM jezdily pro-kontinentální týmy (Topsport Vlaanderen), až v roce 2011 se vrátila kola EM do World Tour v týmu Quick Step. Jen na rok, tým s koly nebyl spokojen a ani značce se příliš nedařilo. Od roku 2017 je majitelem EM firma Race-Productions NV, stojící za značkou Ridley. V letech 2019 a 2020 jezdil na kolech EM tým Ag2R. Jednalo se však o přelakovaná kola Ridley Helium, která se dostala i do katalogu EM. Firma EM stále vyrábí silniční kola, jak z karbonu, tak i z moderní oceli – chtěli byste třeba ocelový gravel Eddy Merckx stavěný na míru Johanem Vranckxem?

Perličky:

• Eddy Merckx vyhrál 11 Grand Tours – kola Eddy Merckx ani jedinou. Andy Hampsten vyhrál Giro v roce 1988 ještě na kole Huffy (stavěném Benem Serrottou) těsně předtím než Team 7-Eleven přešel na EM, Bjarne Riis vyhrál Tour v r. 1996, těsně poté, co Team Telekom přešel na Pinarella.
• EM Corsa Extra pro jistého mladého extriatlonistu, který v začátcích kariéry jezdil za tým Motorola a mnohem později se proslavil jako hvězda show Oprah Winfrey, měla horní a sedlovou trubku z Columbus SLX a spodní trubku a zadní šavle ze silnějšího SPX. Mistrem světa v Oslu se v roce 1993 stal na Corse Extra z Columbusu MAX.
• V roce 2011 praskly Tomu Boonenovi během Paříž-Roubaix postupně 3 rámy Eddy Merckx.
• V roce 1994 tam s odpruženou vidlicí na rámu MX Leader, brandovaném Caloi podle brazilského sponzora teamu Lotto, vyhrál Andrej Čmil po 67 km dlouhém sóle v blátě a poletujícím sněhu.
• Opravdu ošklivý Eddy Merckx: speciál Steva Bauera pro Paříž-Roubaix 1993. Steve Bauer byl na Roubaix 1990 druhý o pouhých 9 mm (na standardním EM v barvách 7-Eleven); v roce 1993 dojel 18. Design s dopředu vystrčenou vidlicí se neujal.

Další čtení a zajímavosti:

• Eddy Merckx a jeho kola - první díl
• uživatele Hroch obojzhivelnyj
• Speedbicycles - FAST BIKES SINCE 1900 - rozsáhlá sbírka čítající i větší množství kol Eddy Merckxe