Fotohra aneb jak se bavit na kole

Člověk je tvor hravý. A k tomu ještě soutěživý, což lze pozorovat už na pískovištích, kde probíhají líté souboje o lepší bábovičku a tím - když se zadaří - i o Maruščinu upatlanou pusu. Jak - mnohdy k vlastní škodě - dospíváme, soutěživost nabývá často olbřímích rozměrů a hravost skomírá kdesi v koutku, přezíravě vykázána do příslušných mezí každodenním bojem o žvanec a přesvědčením o vlastní veledůležitosti.

Musím se teď trefit do vlastních řad a uznat, že hravou duši si lépe a déle udrží chlapečci. Zjistí, že Maruška je celkem neinspirativní osoba, co se vzteká, když chtějí prozkoumat, jakým kouzlem drží hlavička její panenky na zhola nepotřebném plastovém trupu. Sice později nastane krátké období, kdy jim marušky začnou připadat poměrně zajímavé, ale to je pouze statisticky bezvýznamný výkyv.

Batmobil – jeden ze skutečných oříšků pro hráče.
Hravost je motorem mnohých aktivit, často dobře podchycených a organizovaných, geocaching nebo Putovní kamínky budiž příkladem. Ale jsou i malé a poměrně uzavřené skupiny, operující v internetové džungli skoro neviditelně. Navíc přijetí za člena nelze vymáhat, demokracie tam funguje odtud potud a členové musí disponovat určitými nutnými kvalitami. Než se vám zcela pochopitelně vybaví Svobodní Zednáři či teroristické buňky, usměrním tok vašich myšlenek ještě požadavkem na smysl pro humor, čímž se elegantním obloukem vyhneme všem vznešeným a sebevzývajícím organizacím a přistaneme hladce... ano, v hájemství FOTOHRY.

Fotohra vznikla na Bike-foru v roce 2016, má už tedy slušně dlouhou historii a tradici. Zakladatelkou byla žena, bajkerka operující na bf pod nickem Fiend. Rozjezd byl nenápadný a skromný, ale podobně jako dokázala Johanka z Arku pohnout masy, tak Fiend kolem sebe zakrátko shromáždila slušnou družinu hráčů a Fotohra v samých začátcích jela ve vysokých otáčkách. Po dvou letech, v roce 2018 se vedení Fotohry ujal další z velikánů, hráč s nejvyšším dosavadním skóre, plevki. V současné době má Fotohra 98 hráčů, z toho ovšem jen cca 26 aktivních. Část hráčů z těchto aktivních navíc podstupuje každoroční zimní hibernaci, takže okruh se v zimních měsících ještě zužuje. Počet splněných témat se pomalu blíží dvěma tisícům.

I živý velbloud byl uloven.
Je asi na čase konečně prozradit, O CO TU VLASTNĚ GO: podmínkou pro účast ve Fotohře je vlastnictví bicyklu. Ideálně pojízdného, ale není podmínkou, je povoleno ho nosit s sebou např. v batohu. Dále je nutno být majitelem smyslu pro toleranci, pro humor a hlavně oné zmiňované hravosti. Bicyklisté postrádající jednu z těchto vlastností brzy shledávají Fotohru nudnou, podivnou a denervující. Další nutností je být stále vyzbrojen fotoaparátem, osobním computerem a připojením k síti, naštěstí dnes toto vše více či méně uspokojivě obstará mobilní telefon. Princip je velmi jednoduchý, jde o sdílení snímků vlastního bicyklu s hledaným objektem v aktuálním vlákně Fotohry zde na BF. Hraje se samozřejmě o čas, bod dostává hráč, který jako první vloží fotku splněného tématu. Zároveň je nutno vložit spolu s ní i zadání tématu nového. Samozřejmě, že se mohou vyskytnout nejasnosti a potíže, proto jsou pravidla ještě doplněna o maximální dobu, po kterou smí být jedno téma „loveno“ (14 dní pro hráče, z toho poslední 4 dny se smí -a posléze i musí- zapojit i zadavatel tématu), postup v případě, pokud by téma zůstalo nesplněno, požadavek na neopakování se témat, na vždy čerstvý „lov“ místo použití fotky z dřívější doby a v neposlední řadě na jednoznačné právo zadavatele tématu na uznání či neuznání fotky jako splňující.

Někdy hledáme trochu bizár - Betlém z autobusové zastávky.Pořízení fotky krávy se zvoncem si vyžádalo zapojení místních zemědělců.


O představách, co je a co není splněné téma se, jako v každé normální komunitě, občas názory rozcházejí. To bývá zdrojem vášnivých debat ve vláknu, které jsou vítaným zpestřením osamělých cest hráčů za bodem, neb správný lovec Fotohry je nepřízní živlů ošlehaný, mlčenlivý muž, který na lesních křižovatkách zachmuřeně hledí do svého mobilního přístroje, aby se mu posléze pod přivřenými víčky promítl sken širokého okolí. Poté nasaje pach stopy, nasedne na svůj neméně ošlehaný stroj a bez ohledu na bláto, tmu, zimu a jiné podružnosti neomylně míří k cíli... Mno, to je tedy ta romantická představa... Skutečnost bývá často prozaičtější. Panorama je nepostradatelným pomocníkem každého lovce, samotnému pořízení fotky občas předchází téměř detektivní práce, telefonáty, návštěvy ve firmách a u neznámých lidí a občas je třeba i jet se obětovat do restauračního zařízení. Chce to zkrátka zápal a hráčské nadšení.

Pro ilustraci si dovolím zde ocitovat Vyznání lovce:

Já si tak představuju tu naši Českou republičku, jak na různých místech se řítí na svých strojích zvláštní individua v různých stupních vyšinutí, poté co vyskočili od rozjedených talířů, opustili své partnerky/ry uprostřed rozhovoru, a s nepřítomnými výrazy a nesrozumitelným mumláním „tady to přece někde bylo“ štvou své týrané tělesné schránky. Pak smykem brzdí, rozechvělýma rukama loví mobily a snaží se nehledě na tremor, hypertenzi, vertigo, tachykardii a jiné lahůdky dostat do záběru nevábnou a jinak naprosto nezajímavou hromadu čehosi. Protože už nohy vypovídají službu, usedají bláto nebláto na zem, chvatně se připojují na net, data tiše sviští vzduchem po svých nevyzpytatelných a nikdy ne dost rychlých drahách, ubožák třese se svým mobilem a tiše mu spílá a vyhrožuje likvidací. Konečně nastává connection, prsty se jen stěží trefují na správné klávesy… a najednou třeští oči, uschlé bláto nepovšimnuto odpadává z obličeje, jen tam, kde se řinou slzy, se mění v nechutnou blátivou břečku. Téma je splněno, vše je marno... Zlomený nebožák utírá nudli a bláto do hřbetu rukavice, nasedá na svůj stroj a co klika kliku mine, lidská troska, vrací se stejnou cestou zpět. Ale dlouho to netrvá, v očích se rozhořívá nový žár, ramena se napřimují, kliky začnou povrzávat ve znatelně rychlejším tempu. Za tiché samomluvy „ale to tu někde přece taky bylo“ rozkomíhává svůj stroj, bičuje svůj protestující krevní oběh a vrhá se opět do nového směru…

Ať žije FH!

Další čtení a zajímavosti:

report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
mtbiker-komunitaCZ 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Tip na výlet: Železná cyklotrasa - pohraničím po stopách železnice

Tip na výlet: Železná cyklotrasa - pohraničím po stopách železnice

Projet se po trase bývalé železnice, prozkoumat její okolí a přiblížit si bývalé stanice, to vše nabídne Železná cyklotrasa neboli Żelazny Szlak Rowerowy v česko-polském pohraničí nedaleko Karviné.
Tip na výlet: Cyklista na D5 aneb Karlštejnské šachy

Tip na výlet: Cyklista na D5 aneb Karlštejnské šachy

Jestli se aspoň občas vyskytnete v oblasti mezi Prahou a Berounem, jistě už jste minimálně o jednu šachovou figurku zakopli. Snad ne tedy doslova, to by totiž pěkně bolelo. I ta nejmenší totiž měří přes dva metry a váží téměř půl tuny. Řeč je o tzv. Karlštejnských šachách, jejichž gigantické figurky (možná se uchytí termín „gigurky“?) zdobí skoro každou vesnici v tomto regionu. Pojďme se s nimi dnes seznámit! Je jich požehnaně, tak pojďme vyrazit, ať je stihneme navštívit všechny.
Tady všude seděl... Sbírání čtverečků je návykové

Tady všude seděl... Sbírání čtverečků je návykové

Nejednoho cyklistu už napadlo, že by rád projel všechny silnice ve své zemi. Jenže co je ještě silnice, a co už ne? Navíc uvnitř větších měst je dopravní síť tak hustá, že projet všechny ulice by byl nadlidský výkon.
keyboard_arrow_up