Reportáž: Franja maraton Lublaň - největší cyklistická událost ve Slovinsku

Na jaře nás kolega z TÜV SÜD Rusava týmu Tomáš oslovil, zdali se k němu nechceme přidat na jeho tradiční výjezd na silniční závod do Lublaně. Silniční závody obvykle moc nejezdím, naposledy Mamuta cca 5 let zpět. Nicméně o Franje už jsem slyšel a jen ty nejlepší reference. Navíc má zájem i kolega Libor, který je silničními závody protřelý. Do toho Tomáš zasekává udičku, že jde zároveň o jeden z nominačních závodů na MS Gran Fondo, takže jsem chycen a jedu!

V pátek vyrážíme směr Lublaň, po cestě nabíráme nové dresy a navzdory pátečnímu odpoledni se velmi hladce dostáváme do Lublaně. Těsně před Lublaní projíždíme docela prudkou bouřkou, což slibují předpovědi i na celý víkend.

Franja BTC City Maraton se letos jede jako už 42. ročník, od roku 2016 je zařazen do seriálu Gran Fondo. V minulém ročníku se zúčastnilo téměř 5000 závodníků. Je to jedna z největších sportovních událostí ve Slovinsku. Start i cíl jsou v Lublani u BTC City Center. Na výběr jsou tratě 156 km, 97 km a rodinná 21 km. Kvalifikační závod pro naše ročníky je nejdelší distance – 156 km a 1283 m převýšení. Na trase je šest občerstvovaček.

V sobotu si jdeme lehce projet trať, zejména tedy úvodní část až k prvnímu kopci. Z místa ostrého startu na východní straně Lublaně se pojede přes celé město na jihozápadní část. Celé víceméně po čtyřproudých výpadovkách, ale taky se spoustou ostrůvků s přechody, semafory, značkami atd. To slibuje hodně adrenalinu hned po startu. Večer přichází opět bouřky a nedělní předpověď slibuje, že bouřky nepřestanou.


Ráno je po dešti, vysvítá slunko a vše vypadá zase lépe. Na startu je optimistická atmosféra, spousta lidí, obdivujeme také nekonečnou řadu policejních motorek, které nás budou doprovázet. Organizační zajištění vypadá o hodně lépe než u našich závodů. Díky platné UCI licenci se můžeme s Liborem zařadit do vyhrazeného bloku skoro na čele a čekáme na start.


Po zdravici Tadeje Pogačara je odmávnuto a jde se na to. A hned do plných. Rychlost atakuje 50 km/h a časté zatáčky s ostrůvky pro chodce si v pelotonu, roztaženém přes celou šířku silnice, vybírají svou daň. I když jsou včas a výrazně signalizovány, kola létají vzduchem. Po jednom z pádů se zasekneme i my s Liborem. Naštěstí bez následků a čelo pelotonu si zpět dojíždíme. Blízko čela se držíme až do prvního kopce, který vylétáváme průměrem nad 30 km/h. To balík značně očesalo. Nicméně se nám s maximálním vypětím daří udržet v početné, spolupracující skupině, která stále vysokým tempem pokračuje až k hlavnímu kopci trasy.


V hlavním kopci – stoupá se z 290 m n. m. do 800 m n. m. – se skupina rozpadá a každý jede, jak může. Libor je silnější a pomalu, ale jistě se mi vzdaluje. Cestou mě míjí pořadatelské auto a nabízí vodu, to beru. Stoupá se na jihozápadní straně kopce a vedro zmírňují místní s chytře umístěnými vodními sprchami po straně silnice – palec nahoru. Také mohutně povzbuzují. V jedné z posledních zatáček před vrcholem na nás čeká kamarádka Tomova slovinského kolegy Petera s českým transparentem a novým bidonem s ionťákem. Beru a díky!


Na vrchol dojíždím v malé skupince a hned cestou dolů spolupracujeme. Postupně dojíždíme a nabíráme další závodníky. Pravidelně se střídáme, a zrovna když jsem na špici, zahlédnu povědomý TÜV SÜD dres – dojíždíme Libora a uháníme dále vpřed. S rostoucím počtem závodníků však spolupráce začíná váznout. Ne každý chce dřít na špici proti větru, a tak se nás točí jen asi polovina. S Liborem se staráme, aby tempo neuvadalo a točíme poctivé špice. Občas to zkoušíme rozdělit, ale nedaří se. V každém městečku je početný zástup fandících, občas hraje kapela, je vidět, že místní závodem opravdu žijí.

Příjezd do Lublaně signalizuje těžký bouřkový mrak nad městem a také moderně zařazený gravel úsek, prý kolem Rogličova domu. Na něm se skupina znovu trhá, s Liborem jdeme takticky dopředu a odjíždíme s menší částí vstříc bouřce. Ta přichází prakticky současně s vjezdem do města a stojí za to. Jako když na vás někdo vylije kýbl vody. Silnice jsou pod vodou, místy se brodí i docela hluboko. Cíl je už blízko, a tak tempo nepolevuje, naopak přibývají nástupy. Vše se nám daří s Liborem pochytat a spurtujeme spolu na čele skupiny do cíle.


V cíli už svítí slunko a je teplo. Pořadatelé se nás hned ujímají, dostáváme medaili, vodu, proteinový nápoj, proteinovou rýži, různé sušenky. Prakticky pořád někdo prochází okolo a něco nabízí.

V zázemí závodu je i catering s výbornými těstovinami. Při jídle se dávám do hovoru s vítězem kategorie 55-59, který byl s námi ve skupině a TÜV SÜD dresy si pamatoval. Díky naší vydatné spolupráci jsme byli ve skupině vidět.



Na vyhlášení už nečekáme, počkáme ještě na příjezd Toma a míříme na kolech přes město za Peterem na grilovačku.

Po 156 km jsme s Liborem v cíli za 3:55 h, což předčilo naše očekávání. Ve svých kategoriích jsme na velmi lichotivých místech – já 13. v kategorii 45-49, Libor 8. v kategorii 40-44. V celkovém pořadí jsme v první stovce. Z Lublaně si tedy odvážíme pocit dobře odjetého závodu a také vyjetou nominaci na letošní MS Gran Fondo v Glasgow.

Informace o závodu

• Délka: 156 km
• Převýšení: 1283 m
• Trať: 1 okruh
• Počet účastníků: 4892 v roce 2022
• Licence UCI: Není nutná

Pokud by vás zajímaly podrobnosti o tom, jak se nominovat na MS Gran Fondo, přečtěte si v MTBIKER magazínu článek o vaší šanci stát se mistrem světa.