Hlaďák - největší nepřítel cyklisty během výjezdu

Začínáš s cyklistikou a rád by ses hlaďáku vyhnul, nebo jsi to už zažil a rád si přečteš moje zkušenosti s touto nepříjemnou situací?

Mnozí si po přečtení nadpisu a úvodní věty řeknou, že o hlaďáku toho byla napsána spousta a zase to někdo vytahuje... Paradoxně jsem si i já v minulosti přečetl mnoho článků a podíval jsem se na mnoho videí na toto téma a sám jsem na to doplatil. Tento článek je spíše můj zpětný pohled na chyby, které jsem podcenil a mohou někomu sloužit k inspiraci.

Důvod

Za tu dobu, co jezdím na kole, jsem hlaďák zažil vícekrát, podcenil jsem celkovou přípravu a hlavně zanedbal dostatečný příjem tekutin a jídla během výjezdu. Jelikož mám několik zkušeností, tak každou rozeberu zvlášť a popíšu celou situaci.

Celodenní výjezd na hřebenu

Poprvé jsem na to doplatil během Velikonočních svátků v roce 2019. S kamarádem jsme ráno vyrazili směr Velký Polom, odkud jsme pokračovali po hřebeni až na Bílý kříž. Přesun zpátky tvořil asfalt, takže nic složitého nás nečekalo. Po výšlapu na Kamennou chatu jsme se občerstvili malým pivem a pokračovali cestou na hřeben. Během silných větrů v zimě nás čekalo velké množství spadaných stromů, takže kromě ježdění jsme kola i hodně často nosili. Samozřejmě, celou cestu až na Burkův vrch jsem nic nejedl, jen vypil půl litru iontového nápoje a vodu.

Cestou dál na nás čekal ještě sníh a bláto, někdy jsme se do sněhu propadali až po kolena. Aby toho nebylo málo, tak u Malého Polomu jsme ještě zabloudili. Nakonec jsme se dostali na cestu a po překonání nesčetného množství stromů jsme za 4 hodiny dorazili k Bílému kříži. Tady jsem už nemohl, sotva jsem došel a lehl si do trávy. Začala mi být zima, protože jsem byl zpocený a na kopci foukal chladný vítr. Vytáhl jsem „svačinu“ a pomalu začal ujídat. Doplnil jsem to ještě kolou a po půlhodině jsem byl jako nový. Zbytek cesty jsem dostal druhý dech a bez nějakých větších problémů dojel domů.


Jak je zřejmé z textu, podcenil jsem hlavně přísun jídla a jel jsem doslova pouze na vodě. Kdybych teď projížděl hřeben, trvalo by mi to polovinu času. Určitě by tam už nebylo tolik padlých stromů a jel bych v době většího sucha. Dá se říci, že z těch 4 hodin to byly 2 hodiny trápení. Pamatuji si dodnes, jak jsem posledních 5 kilometrů vůbec nemohl a přitom stačilo jen zastavit a něco sníst.

Tento výjezd mě naučil, že je třeba častěji jíst alespoň něco malého. Dlouhé výlety si musí člověk naplánovat, proto není dobré podcenit přípravu a hlavně plánování jídla.

Lysá hora

Přesunuli jsme se do léta roku 2020. Za tu dobu přibyla doma silnička a měl jsem už za sebou nějaké ty kilometry. V březnu jsem absolvoval svůj první stokilometrový výjezd a tak tomu bylo každý měsíc. Ti, co bydlí v okolí Beskyd, znají Lysou horu. Je to monument, protože stoupání patří do kategorie HC a má pěkných 8 kilometrů o průměru 9% a převýšení přes 750 metrů. Parta plánovala výjezd a já jsem se rád připojil. Prvních 40 kilometrů se mi jelo výborně, snědl jsem banán a tyčinku, snažil jsem se pravidelně pít. Přijeli jsme pod stoupání a protože jsem byl nejslabší ze skupiny, po chvilce jsem byl sám a jel si své tempo. Snažil jsem se neplašit a šlapat kontinuálně. Tempo se mi vyplatilo, v posledním kilometru dojíždím a nechávám za sebou ty, co mě předjeli cestou. Za 50 minut jsem nahoře, uděláme si pár fotek a šup do sjezdu.

Průměrný tep jsem měl 169 bpm.

Naučil jsem se pravidelně jíst, dodržovat pitný režim a hlavně mít dobrý odpočinek před i po výjezdu.

Krátce po sjezdu jsme se zastavili na oběd, já si dávám jen půl litru koly a místo oběda do sebe sotva natlačím sójovou tyčinku. Kopec mi dal pořádný výprask, ze kterého jsem zůstal mimo a také mi nepomohla 10% stojka k restauraci. V tomto momentě se karta otočila a z pohodového výjezdu se stal trest. Sjezd do obce Morávka jsem zvládl a dal se dohromady, kdo zná cestu kolem Beskyd až do Jablunkova, ví, co mě čekalo. Celou cestu tam jsou brdky se stojkami i 10%, to mě vyšťavilo a dodnes děkuji kamarádům, že mě vůbec dotáhli domů. Samozřejmě, měl jsem s sebou i gely, ale ty už nepomáhaly a tělo bylo bez paliva. Celkově měl výjezd 140 kilometrů a nastoupali jsme něco přes 2400 výškových metrů.

Problém nastal při podcenění polední pauzy. Já jsem si oběd nedal a to byla moje největší chyba. Vypil jsem jen kolu a snědl tyčinku, sice jsem se ještě vzchopil, ale byl to jen rychlý cukr a po necelé hodině jízdy jsem byl v problémech. Na rovině jsem ještě zvládal točit nohama, ale když se mi postavil kopec do cesty, tak jako kdybych naboural do zdi. Za každým vrcholem jsem se táhl očima. Sice jsem se snažil pravidelně jíst a pít, nestačilo to ale na tak těžký výjezd a nakonec jsem si ho sám vlastní chybou pokazil.

Zářijová nedokončená stovka

O dva měsíce později jsem se rozhodl dát si s kamarádem okruh přes Žilinu a Makov. Celou dobu je to spíš rovina, akorát musí člověk absolvovat výšlap na Melocík. Cesta ubíhala příjemně, pravidelné jídlo i pití. Dokonce jsem si zlepšil čas ve výšlapu na Melocík. Následuje sjezd a cestou směrem na Turzovku už začínám cítit únavu. Dal jsem si raději gel a magnesium, abych něco nepodcenil. Zbytek cesty cítím velkou únavu a nohy mě doslova táhnou. Stovku jsem nedotočil, nebyla už nálada a jel jsem raději domů. Noc předtím jsem se nevyspal, spal jsem asi 4 hodiny, a to byl největší problém. Tělo mělo palivo na cestu, ale bylo unavené a zátěž ho už jen dorazila.

Obyčejný krátký výjezd

Přesouváme se o necelého čtvrt roku později, je měsíc prosinec a s kamarádem absolvuji výjezd před Vánocemi. Máme v plánu pohodovou jízdu v okolí, nic náročného, vždyť je přece po sezóně. Strava a pitný režim nehrály v tomto případě velkou roli, překvapila mě únava a nedostatek spánku. Hektické období v práci, kde jsem musel předat projekt do Vánoc a k tomu malá dcera, která toho v noci moc nenaspala. Po tom všem jsem se rozhodl absolvovat krátký švih v zimě, neměl trvat víc než tři hodiny. Netrpěl jsem sice hlady, ale únava způsobila vysoké tepy a na konci jsem už začal cítit prázdno v nohou. Výjezd jsem dojel bez problémů, ale tělo bylo unavené a musel jsem si dát nucenou pauzu.

V těchto případech mě překvapil nečekaný aspekt, do té doby jsem neměl problém se dobře vyspat a spíše jsem podcenil jídlo a vodu. Únava je skrytý nepřítel a já na to doplatil nakonec rýmou a nucenou pauzou.

Rok 2021 a moje ponaučení

Sezónu jsem začal lehce a během ní jsem absolvoval výjezd nejvýše do sta kilometrů. Jelikož dcera stále ještě nespí nejlépe, tak jsem se řídil celkovým pocitem. Odpustil jsem si také krásný výjezd na Pustevny, celkový nájezd by byl skoro 200 kilometrů a byl bych pro partu jen zbytečný problém navíc. Naučil jsem se pravidelně jíst, dodržovat pitný režim a hlavně mít dobrý odpočinek před i po výjezdu. Pokud mě čeká něco náročnějšího, snažím se už večer připravit a na snídani sníst něco vydatnějšího.

Minulý rok jsem absolvoval i svůj první maraton, už jen podle údajů vidět, jak jsem si dal do těla. Noc předtím jsem se dobře vyspal a během maratonu jsem pravidelně pil a jedl. Nakonec jsem si to celé užil a s výborným pocitem odjel domů.

Doplňky během výjezdů

Nedá mi to nevzpomenout, co používám během výjezdů a co se mi osvědčilo. Není to kosmická strava a nedělá zázraky. Je to jen doplněk, rychlý zdroj energie pro naše tělo během výjezdu nebo závodu.

Gely

Asi nejpoužívanější doplněk u cyklistů. I ti, kdo nejezdí na závody, je při dlouhých a náročných vyjížďkách většinou vozí jako zálohu na horší časy. Já jsem zkusil výrobce Kompava, SiS a Nutrend. Nakonec jsem zůstal věrný gelům od Nutrend, které mi chutnají a také nejlépe „berou". Tím myslím, že mi nezpůsobují žádné trávicí potíže a umí mě nakopnout. Výhodou je pestrá paleta chutí a každý si najde to své. Vyzkoušel jsem i gel od SiS s kofeinem, ten mi ale nechutnal a ještě mě i bolel žaludek. Jiné gely s ovocnou příchutí jsou fajn a byl jsem s nimi spokojen.

Iontové nápoje

V tomto případě již delší dobu funguji na Nutrend ISODRINX TABS, který si míchám v poměru jedné tablety do 500 ml bidonu. Takový poměr mi stačí a dostatečně pokryje mé potřeby hlavně během dlouhých výjezdů. Minulý rok jsem vyzkoušel i SiS Beta Fuel a mile mě překvapil. Ani jednou jsem během použití nedal celý sáček na půl litru vody, vždy jsem použil jen polovinu.

Sice můžeme mít plnou nádrž paliva, ale s nefunkčním motorem daleko nedojedeme.

Takto jsem bez použití gelu ujel celý MTBIKER Novodubnický maraton v krátké 42 kilometrové verzi. Také jsem si ho dal na dlouhý výjezd na silničce v kopcích a po celou dobu jsem se cítil plný energie a kopce jsem brousil v tempu. Konečnou třicetikilometrovou rovinu jsem si ještě v parádním tempu dojel až domů. Takže na tom určitě něco bude, protože i Froome takto vyhrál závod na Giro v roce 2018. Netvrdím, že jej vyhrál jen kvůli doplňkům, jako jsou gely a iontové nápoje. Určitě velké procento udělal samotný závodník, který byl připraven a měl výbornou formu. Spíše chci jen poukázat na to, že i takto mohou tyto doplňky pomoci. Nebojte se vyzkoušet k normální stravě i nějaký sportovní doplněk, není to nic jiného, než cukr a minerály prospěšné pro tělo. Samozřejmě vše v rozumné míře.

Tyčinky a jiné

Paradoxně v tomto případě nejím nic speciálního, spíše to jsou obyčejné sladkosti, které koupíte v každém obchodě nebo na pumpě. Také nepohrdnu malou bagetkou se šunkou a sýrem, která dobře zasytí. Velmi rád si nosím i banán, ale ten se při delší době v sedle snažím sníst co nejdříve. Buď mi celý zčerná nebo, jak se mi už nejednou stalo, vytratil jsem ho ve sjezdu na horském kole.

Shrnutí

Doufám, že jsem vám alespoň trochu přiblížil mé pocity a poučení z chyb. Vždy záleží na každém a na tom, jak má kdo natrénováno. Tak jako mně vyhovuje jíst každou hodinu, někdo možná potřebuje frekvenci vyšší nebo nižší. Podobně je to u doplňků, uvedl jsem je jen jako inspiraci, pokud by to někoho zajímalo. Každý máme jiné trávení a jinak naše tělo reaguje na přijímané jídlo. Někdo například trpí křečemi, ty jsem já osobně ještě u sebe nezažil a doufám, že ani nezažiji.

Věřím, že tyto mé zkušenosti budou pro někoho dobrou radou při plánování výjezdů. Netřeba podcenit své možnosti a být dobře připraven, jestli je to jídlo, voda nebo samotné tělo. Sice můžeme mít plnou nádrž paliva, ale s nefunkčním motorem daleko nedojedeme. Pokud jste zažili něco podobného nebo máte nějaké otázky, rád si je přečtu v komentářích.