Tip na výlet: Alpy na dosah ruky pro začátečníky - Schneeberg

Jak zažít alpskou idylku s přespáním nad 2000 m.n.m a přitom vzdálenou 3 hodiny autem, to vše za dostupnou cenu? To nabízí pohoří Schneeberg v Dolním Rakousku.

Dlouho jsem plánoval túru, která bude na dva dny, bude mít převýšení přes 1500 výškových metrů a k tomu všemu na vrcholu bude horská chata, kde se dá ubytovat a pro pocit bezpečí, pokud by se něco pokazilo, dalo by se nouzově dostat dolů i jinak než po svých.

Tohle všechno jsem objevil nedaleko od Vídně, konkrétně v okolí městečka Puchberg am Schneeberg a letos přišel ten správný čas tuto trasu vyzkoušet. Chata na vrcholu s vynikajícím jídlem, výhledy o jakých se mnohým může jen zdát, to je vrchol Kaiserstein, kam se dnes podíváme.

Cesta a první metry

Po dálnici přes Vídeň nám cesta zabere okolo 3 hodin. Parkujeme na bezplatném parkovišti na souřadnicích 47.7915864N, 15.8603558E. Ale zdání klame a i když je při příjezdu parkoviště prázdné, další den při odjezdu bylo narvané k prasknutí do posledního místečka, takže parkujte zodpovedně, ať zabíráte co nejméně místa. Cestou na parkoviště projíždíme přes Puchberg am Schneeberg, odkud také vyráží vysokohorský vlak Salamander ve stylu zubačky.


První dva kilometry vedou téměř po rovině pěšinou a částečně po asfaltce, což je na začátek trasy ideální start. Pořádný stoupák nás teprve čeká. Kdo si chce ale ušetřit aspoň nějaký ten výškový metr, může zvolit cestu lanovkou k chatě Edelweisshütte. Jednosměrná jízdenka stojí 11,50 Euro.

Výstup s příchutí deště

Od spodní stanice lanovky stoupáme po žluté turistické značce, cesta není až tak náročná a na 1,3 km nastoupáme okolo 350 výškových metrů. Netrvá to ani 30 minut a jsme v sedle Fadensattel, odkud pokračujeme k chatě Edelweisshütte. Cestou si dávejte pozor na značení, které je trochu zmatené a vede přes ohrady s krávami. I s použítím aplikace mapy.cz jsme špatně odbočili, a tak jsme museli překračovat nepříjemný ostnatý drát.

V dáli vidíme temná mračna, která podle radaru smáčí Vídeň, a tak je potřeba zachovat chladnou hlavu a tempo, které zvládneme udržet až do cíle.

U chaty si dáváme první pauzu, protože odsud už to bude opravdu náročné a nebude místo na odpočinek. Čeká nás 3,5 km a 850 výškových metrů, k tomu jako bonus pociťujeme první dešťové kapky. Kontrola počasí na radaru je v takovém prostředí nutnost, čekají nás řetězy a odhalené úbočí skály bez možnosti úkrytu. Celý výlet absolvujeme ve třech a je potřeba brát ohledy na zkušenosti a fyzické možnosti i dalších účastníků. Aplikace Windy se díky velmi kvalitnímu online radaru k těmto účelům skvěle hodí a my vyrážíme vzhůru.


Cesta je ze začátku sice prudká, ale bezpečná. Přirovnal bych lesní část k výstupu na Velký Rozsutec.

Po opuštění lesa nás čekají serpentiny, kde je potřeba dávat pozor na možnost uvolnění kamenů a nebezpečí zasáhnutí lidí stoupajících pod námi. Opatrnost je na místě. Exponovaná a náročná místa jsou vybavena řetězy a díky tomu, že jdeme ve všední den, jsme zde téměř sami, což nám ulehčuje cestu.


Závěrečná nejobtížnější část se mění v suťovisko a možnost uklouznutí je zde vysoká. O to víc by cesta byla náročná, pokud by začalo pršet. V dáli vidíme temná mračna, která podle radaru smáčí Vídeň, a tak je potřeba zachovat chladnou hlavu a tempo, které zvládneme udržet až do cíle. Pro představu z parkoviště jsme vycházeli okolo 10:00, z řetězové pasáže z úbočí skály se dostáváme okolo 13:45 a v 17:00 je hlášen déšť i zde nahoře. Jen upozorním, že jdeme opravdu pohodové tempo a trasa by se dala urychlit minimálně o 1/3 času.

Závěrečné kilometry vzhůru

Poslední kilometr a půl se zdá, že bude jednoduchý, ale vyčerpání díky vysokým teplotám je znát, a tak po travnatém úbočí volíme již volnější tempo. Ve 14:20 jsme na vrcholu Kaiserstein v nadmořské výšce 2067 metrů. V dáli vidíme temné mraky s provazy deště. I tak se kocháme výhledem a jdeme do horské chaty Fischerhutte, kde máme rezervováno ubytování. Rezervace je potřeba vytvořit přes tuto stránku.

Chata Fischerhutte, dobré jídlo a skvělá parta

Po příchodu na chatu se hlásíme na baru, kde panuje skvělá atmosféra, a to i přes naši jazykovou bariéru. Obsluha hovoří pouze německy a my zase anglicky. Naštěstí jeden z číšníků hovoří anglicky aspoň trochu, a tak zjišťujeme, jak to tady funguje. Ubytujeme se ale až po jídle, které dostalo přednost.

Na horskou chatu se vše dováží buď traktorem, na zádech a nebo vrtulníkem. I přes tyto náročné podmínky jsou ceny přijatelné a pohybují se za pivo okolo 5 Euro, hlavní jídlo pak okolo 10-20 Euro. Na chatě neberou platební karty, a tak doporučuji mít sebou hotovost.

Nocleh

Běžná cena za lůžko je 35 Euro. Na chatě nečekejte 4* vybavení, ale palandy po 4 vedle sebe v jedné místnosti s celkovou kapacitou 36 osob. Sprchy jsou zde dvě a fungují na žeton, který vám prodají na baru za 3 Eura. Samozřejmostí je mít svůj spacák, na chatě ale najdete polštář a deku, takže zima nehrozí i pokud máte např. méně hřejivý.

Pokud nemáte zkušenosti se spaním v podobných prostorách, doporučuji špunty do uší. My jsme měli štěstí a kromě nás zde byla ještě jen jedna parta 4 lidí, takže noc probíhala poměrně v klidu, až na chvílemi opravdu silný déšť, který bičoval bok chaty.


V ceně najdete i snídani, která vždy potěší. Nedokážu říci, jak to zde probíhá o víkendu, kdy bývá chata ve většině případů vyprodaná, ale v našem případě nám obsluha donesla obložený talíř se sýrem, šunkou, máslem atd… Také nám nabídli čaj nebo kafe. Nezapomínejte, že i sestup může být náročný.

Sestup do údolí

Pokud nejste zdatní turisté nebo máte zdravotní komplikace, můžete zvolit výjezd vlakem nahoru i dolů...

Z chaty ještě vyrážíme na hřeben k vrcholu Klosterwappen, přes který se přelévá ranní mlha. Díky tomu, že jsme zde první návštěvníci tohoto dne, potkáváme několik skupin spokojeně se pasoucích kamzíků. Z vrcholu pak sestupujeme mlhou po žluté směr Hochschneeberg Bergbahnhof, nejvýše položenému nádraží v celém Rakousku. Za necelou hodinu jsme u moderní nádražní budovy, odkud je krásný výhled do údolí. Zde začínáme potkávat první turisty, které dovezl vlak z údolí.



Pokud bychom byli vyčerpaní, je zde i varianta, že můžeme sjet vlakem dolů. My se ale vydáváme dále po žluté, která křižuje železnici až ke stanici Baumgartner. Zde se prostě musíte zastavit na místní vyhlášené buchty. Pokud byste jeli vlakem, tak i ten zde zastavuje. Máte možnost vystoupit, nakoupit si buchty a dále pokračovat v jízdě. Odhadem zde stojí 5-10 minut. Vzhledem k tomu, že máme dostatek času, dopřáváme si teploučké buchty v klidu na zahrádce.


Máme před sebou posledních 7 kilometrů sestupu po žluté dolů. Terén je velmi prudký a náročný, noční déšť udělal z lesní stezky kluziště a místy je umění udržet se na nohách. Závěrečné kilometry po asfaltu jsou pak jako za odměnu. Užíváme si výhledy na horu, odkud jsme právě sešli. I když to byl malý risk z ohledem na počasí, tak je vždy potřeba myslet na bezpečnost, a pokud by se počasí zhoršilo, je lepší výstup zabalit ve správný čas, než pak řešit nastalé problémy.

Tip na závěr

Pokud nejste zdatní turisté nebo máte zdravotní komplikace, můžete zvolit výjezd vlakem nahoru i dolů a od horní stanice vlaku až na vrchol si myslím, že to dojde téměř každý. Cesta je štěrková, nejsou zde žádné velké kameny. Pokud budete absolvovat trasu jako my, doporučuji ji jít ve stejném směru, protože sestup po řetězech by byl náročnější. Jsou to přeci jen Alpy a zde se mění počasí z minuty na minutu a nikdy nevíte, co vás může na túře zastihnout. Také myslete na dostatek vody, protože po trase nejsou žádné možnosti na doplnění, až nahoře na chatě.

Odkaz na mapy najdete na tomto adkazu.
Odkazy na Stravu: nahoru, dolů.