Za hranici komfortu - bez komplikací by to ani nešlo

... aneb příprava na Race Across Czechia 2024 - 3. díl

Plány se mohou měnit rychleji než otáčky pedálů. Přestože má člověk jasnou představu, jak by měla cesta probíhat, život překvapuje nečekanými zvraty. Tady si múžete přečíst první a druhý díl.

Konec srandy - nemůžu se stále vyhýbat kopečkům

Na tento měsíc jsem měl v plánu snížit objem kilometrů výměnou za více kopečků. Chůzi obohatit o trápení se do schodů. A v neposlední řadě zařadit i silový trénink. A chvilku se mi to i dařilo.

Zatímco první dva měsíce měly tréninky maximálně 200 výškových na 50 km, tak například první březnový švih čítal 809 výškových a 90 km.


Kopečky jsem vážně nikdy nemusel a když jsem mohl, volil jsem placatý profil a raději více kilometrů. Ale něco se změnilo a k mému udivení mi už kopce nevadí. Spíš naopak, začínám je mít rád. Než se dobrovolně vydám na Praděd nebo Lysou horu asi ještě chvíli potrvá, ale okolní kopečky v Chřibech nebo Bílých Karpatech si už dávám rád. Samozřejmě ve svém šnečím tempu.


Švih s kopcovitým profilem stojí více času, který přes týden nemám, tak v rámci tréninku jsem občas začal jezdit opakovaně na jeden kopec. Není to sice zábavné jako se toulat krajinou, ale pokud potřebuji trénovat, myslím si, že je to dobrá volba.

Jezdit na jednom kopci nahoru a dolů znamená všechny výškové metry vydřené, ani jeden nezískám setrvačností. Proto 600 metrů na 20 kilometrech, resp. na 10 km nahoru, není stejných jako tyto metry nasbírat při běžné jízdě např. ve zvlněném terénu. Teda tím se aspoň uklidňuji, když mě štve, že nemám čas vypadnout v týdnu na 4 hodiny ven.


Postupně jsem se začal lehce věnovat i posílení horní části těla. Vytvořil jsem si cca půlhodinový svižný trénink, při kterém jsem procvičil celou horní část těla. Většinu cviků provádím s vlastní hmotností, ale zapojil jsem i jednoruční činky. Nabírat svalovou hmotu a zároveň chtít hubnout nejde moc dohromady, a taky to nebylo mým cílem.

Chtěl jsem tyto zanedbávané partie připravit na větší zátěž. Kdo už někdy jel například 200 km možná mi dá za pravdu, že konkrétně ramena můžou celkem bolet. Nechci tady rozsáhle rozepisovat cviky, těch je hromada a každý si může najít to své.

I když jsi dostatečně motivovaný, ne vždy to jde podle plánu

Uprostřed měsíce jsem si přivodil lehké zranění hlavy. S cyklistikou to nesouviselo. Nebylo to nic vážného, ale 3 stehy mi 14 dní zdobily temeno hlavy. Bylo mi doporučeno, abych si po tuto dobu nemyl hlavu, nepotil se apod. Vydržel jsem nejít na kolo 2 dny. A hlavu si nemýt stejně tak dlouho. Ale je pravda, že tlačit krev do hlavy například při silovém cvičení jsem nechtěl, tak jsem ho prostě po zbytek měsíce vynechal.

Laickým okem pozoruji, že se při svých klasických vyjížďkách tolik nedřu a jde to tak nějak samo.

Už kvůli pracovním povinnostem jsem bojoval s volným časem, takže tohle mi ještě trochu víc zhatilo plány. Ale v životě všechno ovlivnit nejde. Do konce měsíce jsem tedy zvolnil a nehnal se tak, aby ze mě kapal pot. Zavléct si nějakou infekci by mě zastavilo na delší dobu. Jak já jsem uvědomělý.

Giant - po tisíci km stále nadšený

V předchozím článku jsem psal, že jsem vyměnil kolo, ale bylo brzy na nějaký verdikt. Jo dojmů těch bylo plno, už když jsem si kolo vezl v kufru auta a sledoval ho ve zpětném zrcátku, usmíval jsem se jak batole na novou hračku. Ale teď už máme spolu víc než 1000 km, tak si dovolím pár prvních poznatků o Giant Revolt Advanced pro 1 sepsat.

Je to super raketa - to je celé, díky za pozornost

Ale teď vážně, začnu tím negativním - pláště Cadex AR 40mm, které na tom byly obuty, mě absolutně neoslovily. Značné opotřebení jsem pozoroval už po prvních dvou stech kilometrech. Ano, jezdím teď převážně po asfaltu, takže chápu, že nemůžu chtít zázraky, ale tohle mě nemile překvapilo.

Když srovnám pláště na předchozím kole - Schwalbe G one - které mi teda taky moc nesedly, a následně Tufo Thundero, tak oba dva pláště zvládly trojnásobný nájezd. U současných se obávám, že zadní plášť si odjíždí své poslední kilometry. Ale to není nic dramatického, je to spotřební zboží. Jen jsem se nad tím pozastavil, když jsem zjistil, že ten plášť stojí cca 2 tisíce a nájezd není nic moc.


První benefit proti Marinu je jednoznačně rám. Je tuhý, když jdu ze sedla, mám pocit, že se nikde nic nekroutí, jako bych neztrácel žádnou energii. Na tohle jsem nebyl zvyklý. Ale taky to může být tím, že už jsem vytrénované hovado, které má energie na rozdávání, což je samozřejmě vtip.

Druhý benefit - karbonová kola Cadex CXR 1. Nikdy jsem karbonová kola nejezdil, tak si teď užívám premiéru. Dřív jsem nevěřil, že odlehčení oběžných kol má až tak enormní vliv na „výkon“, ale opět laickým okem pozoruji, že se při svých klasických vyjížďkách tolik nedřu a jde to tak nějak samo. Hmotnost neznám, zvážím je, až budu přezouvat ten sjetý plášť a v některém z příštích dílů této série se podělím.


Třetí benefit - dvojplacka - věčné téma. Někdo říká tak, druhý onak. Já mám už jasno. Při výběru kola je nutné si uvědomit, kde jezdím, jaký profil a potom jakou mám fyzickou zdatnost a tělesnou konstituci. Já jsem v podstatě endomorf. Sice s oblibou říkám, že jsem atlet, ale protože jsem stydlivý, schoval jsem svaly pod 30 kilo tuku. Ale zpátky k věci.

Co jsem dřív považoval za zlo, dnes dělám s chutí.

Protože tahám kila navíc, budu se v kopcích trápit víc než jiní a tam mi pomůže dvojpřevodník. Je to tak a ne jinak. Na Marinu jsem jezdil nejlehčí převod 40x42, teď mám 30x36 a pro mé potřeby je to ideál. Takže po dvou letech na jednopřevodníku beru tohle jako největší změnu.


Poslední benefit - elektronické řazení - z mého pohledu to není vůbec důležité. Stejně dobře slouží i mechanické řazení. Ale je to návykové. Vyladit chod pomocí aplikace v mobilu je blbuvzdorné, nepřetahovat se s lankem je fajn. Měl jsem obavu z výdrže, ale.. přehazovačka vydržela 740 km, pak jsem ji raději nabil, když mi už chvilku hlásila, že jí dochází šťáva. Přesmyk vydržel 1090 km. Přehodit cca po 600 kilometrech baterie, tak soudím, že najedu více než 1000 km bez dobíjení.

Čas doslova běží - je na čase začít řešit i vybavení

Postupně začínám odškrtávat i ze seznamu věcí, které potřebuji do závodů koupit. Co se týče brašen, zatím jsem pořídil podsedlovou o objemu 14 l a na řídítka 9 l. Po konzultacích s kamarády, desítkách přečtených článků a vlastní zkušenosti s malou rámovou brašnou jsem se rozhodl pro značku Apidura.

Ještě jsem pořídil přední světlo Ravemen, jako druhé/záložní. Líbila se mi možnost uchycení do držáku na garmin, takže nemám na řídítkách další objímku. Dřív jsem přední blikačku používal jen za zhoršených podmínek, ale teď, když to světlo v podstatě ani nevidím, tak s ním jezdím stále.


V předchozím článku jsem avizoval, že navýším příjem vody a uvidím, co to udělá. Mám pocit, že už mám v žaludku žáby, ale stejně jsem nedokázal průměr o moc zvýšit. V dubnu se na to musím ještě více zaměřit.

Kondice se asi zlepšuje

Sám na sobě už jsem zaznamenal fyzické zlepšení a nemůžu se zbavit dojmu, že největší podíl na tom nese právě chůze.

Asi se mi podařilo i překonat nějakou tu pomyslnou hranici, kdy si tělo/mozek osvojí určitou činnost a stane se z ní návyk. Chytré knihy říkají, že vybudovat si návyk, trvá 21 dní. Přibližně. Samozřejmě to nikde není vytesáno. Chci říct, že co jsem dřív považoval za zlo, dnes dělám s chutí. Konkrétně chůzi, případně běh.

Obecně jsem neměl problém si dát několik dní pauzu od pohybu. Teď mi to ale po jednodenní pauze už chybí a i když jsem skřivan a nejraději mám vše splněno co nejdřív, nemusím se už nutit jít si zasportovat i na můj vkus v pozdních hodinách, když mi to okolnosti nedovolí v oblíbeném čase.

Březen tedy uzavírám s tím, že i přes svou velmi rozvinutou sebekritičnost, pozoruji zlepšení, což je dalším hnacím motorem. A s přihlédnutím k okolnostem, které v průběhu měsíce nastaly, jsem vlastně i spokojen a se zvednutou hlavou jdu do dalšího měsíce.

Ten bude, nebo měl by být, zase o něco náročnější.

Březen v číslech

Cyklistika: 494 km

Počet dní na kole: 11

Hodin v sedle: 28

Hmotnost: -2,7 kg

Chůze: 95 km

Počet dní chůze: 17

Hodin chůze: 18

Silový trénink: 4 x 30 min

Průměrný denní výdej (aktivita): 1097 kcal

Průměrný denní příjem: 1756 kcal

Průměrný denní příjem tekutin (voda): 2,8 l