Zima klepe na dveře - končí sezóna?

Vypadá to, že podzim bude brzy finišovat a už se reálně můžeme těšit na mrazivé a třeba i zasněžené zítřky. Tak přemýšlím…, kdy vlastně končí a začíná cyklistická sezóna?

Jak se mi podařilo za ty roky vysledovat, existují v tomto směru tři poddruhy cyklistů. Někteří odloží na podzim kolo do sklepa a najdou ho až na jaře, pak po dlouhém přemlouvání ometou pavučiny a pomalu začnou ukrajovat kilometry. Druhá skupina od podzimu do jara prioritně přesedlá na cyklotrenažér nebo se věnuje jiným sportům…

A ta třetí? Té třetí vlastně cyklistická sezóna nekončí, respektive končí na Silvestra a začíná první den v roce.


Dříve jsem patřil do té první z výše zmiňovaných skupin. Na jaře jsem první vyjížďku pořád odkládal na zítra a na příští týden, protože se mi prostě nechtělo. A ty sezónní rozjezdy byly potom fakt těžké.

Ale vzhledem k tomu, co zima v posledních letech předvádí, patřím už několik let do té třetí skupiny. Pokud podmínky dovolí, jedu. A můžu říct, že těch dnů, kdy se vyjet nedá, je opravdu jen pár, což způsobilo, že se ze mě stal celoroční bajker.


Za těch několik let ježdění v zimě jsem nasbíral spoustu poznatků a o některé bych se rád podělil. Nebudu psát o podmínkách, kdy je venku sucho a teploty nad nulou. Spíš bych chtěl zmínit to pravé mrazivé trénování ve sněhu. V první řadě je potřeba se přizpůsobit zimním podmínkám. A to tak nějak komplexně, nejen stylem ježdění. K tomu se ještě vrátím později. Ale pokud chceš, aby tě to v zimě bavilo, nevyhneš se investici do kvalitního vybavení.


Ta otřepaná hláška, že „není špatné počasí, jen špatné oblečení“, má něco do sebe v každém ročním období, ale v zimě to platí několikanásobně. První zimu jsem odjezdil ve věcech, které jsem vybíral hlavně podle designu, nízké ceny a popisku „zimní“ a ze začátku jsem si myslel, že jsem spokojený. Oblečení bylo za rozumnou cenu, při dostatečném navrstvení zahřálo. Asi perfektně dostačující pro nenáročného, pohodového cyklistu, který se jen pohodlně veze na krátký výlet.

Ale já si rád i trochu zvednu tepovku a časem jsem začal pociťovat nedostatky. Hlavně když jsem se dostal do extrémnějších podmínek, jako byl třeba silný vítr, mráz, déšť. Prostě to nebylo ono, nefungovalo to tak, abych se cítil komfortně. Zipy šly rozepínat jen ztěžka, membrány nebyly tak úplně větruodolné, prodyšnost taky moc nefungovala, takže jsem se zpotil a byla mi zima. Proto jsem začal hledat a postupným testováním a zkoušením jsem se propracoval ke značce Castelli.


Ne, nejsem placený propagátor značky, ale Castelli je v tomto opravdu nekompromisní. A i když se o někoho při pohledu na cenovky může pokoušet infarkt, já tvrdím, že to za to stojí. Rozdíl oproti levnějším výrobcům je opravdu znatelný, to oblečení prostě funguje. Pochopitelně nemusí to být zrovna Castelli, ale vyplatí se připlatit si za něco lepšího. Samozřejmě důležité jsou kvalitní zimní tretry, rukavice, nákrčník a čepice.


Další věc, kterou je nutné řešit - jak nápoje udržet v tekutém stavu. I když v mrazu nemáš pocit žízně tak intenzivní, pít se musí. V „normálních“ měsících jsem zvyklý vozit cyklistickou vestu Camelbak Chase s vakem na vodu. Za mě super věc. Ale při teplotách pod nulou stačí chvilka a voda v náustku a hadičce rychle zmrzne. Dost pomáhá hadičku po napití profouknout a tím vodu "natlačit" z hadičky zpět do vaku, ale na to jsem s oblibou zapomínal a za chvíli jsem byl bez vody.

Klasický bidon v silných mrazech funguje maximálně jako výrobník ledu, takže vozím pití v termoláhvi. Respektive ve dvou. V jedné mám vodu přijatelné teploty a ve druhé horký čaj s medem. Velmi se mi osvědčila láhev Elite Deboyo Race. Tu když zavřu klasickým šroubovacím uzávěrem, vydrží čaj horký po celou dobu i několik hodin dlouhé jízdy.

Vodu nebo ionťák vozím v termobidonu Camelbak Hot Cap, ze kterého můžu pít i za jízdy, ale nápoj v něm chladne malinko rychleji než v Elite. Mimochodem, horký nápoj je možné použít více způsoby. Stalo se mi, že při teplotě -7 začalo pršet. Po dlouhém sjezdu z Radhoště jsem chtěl řadit a prostě to nešlo, z přehazovačky byla jen ledová koule. Měl jsem v termosce už jen teplý čaj, ale hazku mi z ledu vysvobodil a domů jsem dojel.


Teď se vrátím ke způsobu jízdy a ježdění. Co tím myslím? V těchto podmínkách je velice důležité pomalé zvykání si na nízké teploty a s tím souvisí i plánování tras. Pro organismus není vhodné točit v mrazu dlouhé intenzivní tréninky. Aspoň ze začátku, než si zvykneš. Když občas ulítneš a to kilčo tam natočíš, což se mi taky občas podaří, nemusí se nic stát, ale taky to můžeš odskákat třeba angínou. Přece jen, zhluboka dýcháš mrazivý vzduch a ve vyšší intenzitě ho dýcháš pusou, za což ti průdušky a plíce zrovna nepoděkují.

A taky, když jsi unavený delším tréninkem, rychleji prochladneš. Hlavně ve sjezdech. Tip na zmrzlé prsty na rukou – zastav a pořádně protoč ruce v ramenou. Prsty se prokrví a krásně zahřejí. Aspoň na chvíli.


Ale zpět k plánování. Počítej s tím, že spousta tras, které jezdíš v létě, nebude v zimě sjízdná. Bydlím v podhůří Beskyd a než jsem nabral zkušenosti, tak sotva přestalo sněžit, už jsem nadšeně šlapal nahoru do kopce a ještě víc nahoru a ještě… a potom se z projížďky stala procházka. Nejednou jsem musel vzít kolo na ramena a brodit se hlubokým, měkkým sněhem třeba i několik kilometrů. Mám totiž takovou drobnou úchylku – pokud nejde o život, tak se nevracím. A to mi věř, to je pořádný zabiják kalorií.

Takže rada zní, počkej pár dnů, až se sníh ujezdí, ušlape, ideálně přemrzne tak, že tě bez problémů unese. Do té doby se drž v nižších nadmořských výškách. To samé platí i při oblevě, v měkkém sněhu daleko nedojedeš. Leda tak na fatbiku.


Zimní jízdy, mám na mysli jízdy po sněhu a ledu, jsou logicky náročnější na fyzičku a hlavně na techniku jízdy. Takže to občas chce značnou míru odvahy a samozřejmě opatrnosti a přemýšlení, protože každá chyba může sakra bolet. Na čistém ledu ve sjezdu zkrátka nevymyslíš nic (pokud nemáš ohrotované pláště) a led může čekat v každé zatáčce, třeba i schovaný pod tenkou vrstvou sněhu.

Na druhou stranu, když to správně nasměruješ a je kolem dost sněhu, můžeš dopadnout jak do peřiny. I kvůli tomu musíš počítat s nižší průměrnou rychlostí, než normálně jezdíš, protože ani ve sjezdech ji moc nenaženeš. Každopádně na trénink techniky je to super a v nezimních měsících to potom parádně zúročíš. A při stoupání do kopce, stejně jako v terénu a blátě, tak i na sněhu a ledu, je velice důležitý nízký tlak v pneumatikách. Hodně nízký. Nejnižší .


Samozřejmě je potřeba myslet taky na bezpečnost a ohleduplnost. Pokud bude potřeba jet kousek i po silnici, a tomu se nevyhneš, mysli a předvídej víc než jindy. Řidiči s tebou v zimním období nebudou počítat, o to víc je potřeba dát o sobě vědět. A nezbytností jsou kvalitní světla vepředu i vzadu a to i přes den, doplněná reflexními prvky aspoň na oblečení. Světla se hodí i proto, že dny jsou krátké, takže to, že tě někde zastihne tma, nebude výjimka. Hlavně když se zapomeneš někde na kopci při západu slunce…


A ještě jedna důležitá poznámka k tomuto tématu. Ty si dáš po jízdě horkou sprchu a jsi spokojený. Dopřej podobnou péči i svému kolu. Pořádně vysušit, vyčistit, promazat… aby bylo připraveno na další jízdu. Přece jen v těchto podmínkách kolikrát dostane zabrat víc než ty.

Vím, že hodně z vás si řekne, proč se trápit v mrazu a sněhu, zakuklený od hlavy až k patě, když přes zimu s pomocí chytrých trenažérů a aplikací můžeš jezdit v teple domova po celém světě s pocitem skoro reálné jízdy. Ale ten pocit z opravdu reálné jízdy venku ničím nenahradíš. Koneckonců to, co vidíš na fotkách, to v obýváku nenajdeš. A to je pro mě ten nejsilnější argument.


Nebudu tvrdit, že se na ježdění v zimě vyloženě těším. I když, možná jo. Každé roční období má něco do sebe. Třeba tě to taky zaujalo a bude to pro tebe výzva. Teď máš nejvyšší čas se na tu přicházející zimu připravit a vybavit se… třeba zrovna tady.

A možná, že až nasněží, tak se někde v kopcích potkáme…