Blinduro Léto 2025: Výheň, hrabanka i šutry na Bukovce

Představte si vedro, pořádné kopce, kvalitní hrabanku, kořeny, šutry, bandu stejně postižených lidí. A máte jasnou představu, jak vypadlo Blinduro Léto na Bukové hoře.

Po loňském vynechání Blinduro série jsem měl již náležitý absťák a proto jsem neváhal a přihlásil se po dvou letech na Blinduro nejblíže k mé domovině. Okolí Bukové hory a Suchého vrchu mám fakt rád, je to takový lehce pozapomenutý kout Orlických hor, který v posledních letech nenápadně ožívá.

Letos bylo jasné, že pojede závod i spousta známých a kamarádů z přilehlého okolí Hradce, tedy Kostelečáci, Týnišťáci, Jaroměřáci a další, takže jsem se zhostil role kapitána a založil 20ti člennou startovní skupinu Eastern Bohemia Enduro Dream Team, což se ukázalo jako skvělá věc, která podpořila báječnou a přátelskou atmosféru celého Blindura.

DEN 1: Hrabanka, prach a smrtící stoupání na Křížovou horu

Jelikož to nemáme z Hradce nějak zvlášť daleko, rozhodli jsme i díky nabušenému programu odjet na závod až v sobotu ráno. Už po příjezdu podle vymeteného nebe a žhnoucího žlutého puchýře bylo jasné, že tentokráte nám zima opravdu nebude. Zaparkovali jsme auto, vyzvedli čísla a hurá rovnou na start.

Los byl letos neúprosný a v sobotu nás postavil na start hned jako druhou skupinu v 10:10 a druhý den naopak jako předposlední skupinu ve 13:00. Tímto prostřídáním by měla být zaručena jistá dávka spravedlnosti a stejné podmínky pro všechny.

Uprostřed RZ je vražedné mini stoupání, které z Vás vyždíme poslední síly.

Hned první stoupání serpentýnami pod vrchol Bukové hory člověka náležitě probralo z ranní letargie a uvědomil si, že dnes budou nohy bolet. RZ 1 byla úplně nová, naprosto fresh hrabanka a člověk se ani nenadál a byl na konci. První erzeta zvládnuta bez pádu, takže první cíl splněn. Jak se stalo mým zvykem i po letošním jarním Enduro TT, jel jsem zase až moc jak bába s nůší!

Následoval dlouhý táhlý výjezd na RZ 2, do sedla mezi Bukovou horou a Suchým vrchem, díky stínu v lese zatím celkem pohoda. Tahle erzeta se prý jela i minulý rok, ale pro mě to byla premiéra, opět krásná hrabanka a hlavně skvělé boule a komprese, kde se dalo občas i pěkně poskočit.

V polovině RZ mi radost zakalila jen moucha vlítnuvší přímo do mého hrdla a následných 20s dávení se.

Po druhé RZ, jak je zvykem, následuje občerstvovací stanice a ani tentokráte to nebylo jinak. Takže pár chlebů se sádlem a škvarkama, energeťák, medvídci a jedeme dál. Následný transfer na RZ 3, byl na Křížovou horu. Popolední slunce dostalo plnou sílu a prudké stoupání po louce se sluncem v zádech bylo krušné. Cesta je navíc lemována kapličkami s křesťanskými výjevy křížové cesty a podporuje Vaše utrpení!

Ke konci už jsme kapitulovali a naše oře jsme dotlačili nahoru pěšky. Následnou erzetu jsem si trochu pamatoval z minulých let, vzhledem k tomu, že jsem se na ní vždy vyndal, jsem ji jel až moc opatrně. Nicméně je to hezká místy vyhoblovaná hrabanka s častými odkloněnými úseky.


Stoupání na Křižovou horu a vedro se na mě podepisuje a v posledním výjezdu na kopec Spálenisko, jsem již lehce gumový, transfer je dlouhý a nekonečný. Nicméně nakonec skončí a máme tu poslední, čtvrtou RZ prvního dne. Ta je mi taky povědomá a na pár kosmetických změn stejná jako před lety. Každopádně děsně zábavná, svižná. Uprostřed RZ je vražedné mini stoupání, které z Vás vyždíme poslední síly.

Potom ale následuje neskutečná palba po hřebínku, nakonec pár switchbacků a hurá, jsem v cíli. Dole se postupně setkáváme s celou naší startovní skupinou, diskutujeme o tom jak kdo co pokazil a vydáváme se do cíle, odpípnout čip a dát si zasloužené pivko za odměnu.

V zázemí točí letní ALE 9° od pivovaru Michler a tady dávám plný počet bodů, ideální pivo na takovouto příležitost!

Jedeme si dát něco k jídlu za kamarádem Milanem do vedlejší vesnice, cestou se vykoupeme v potoce, při zpáteční cestě se vyšplháme nahoru, dáme kus modrého flow trailu, v zázemí u auta něco ogrilujeme, zajdeme na večerní promítání filmu od Tomáše Zejdy a Gaspiho, omrkneme bar a jdeme spát.

První den najeto 27 km a nastoupáno 950 m.

DEN 2: Kořeny, kameny a nekonečná výheň

Ráno, na nekryté louce, mě před šestou hodinou budí vylézající žlutá kulička, snažím se ještě usnout, ale slunce nabírá na obrátkách, v autě začíná být vedro a už se spíš jen převaluji. Máme spoustu času do startu, tak sedáme na kola a jedeme dolů, do Červené Vody, pro snídani. Narážíme na parádní supermarket i s automatem na kávu, dáváme Pařížák s rohlíkama a espresso za 15,- Kč.

Dopoledne se neskutečně vleče, vedro nabírá na obrátkách a jsem uvařený ještě před dnešním startem. V zázemí ještě stihnu koupit větší láhev na fidlock, tedy 750 ml místo 400 ml co jsem si s sebou vezl a to mě nakonec možná zachránilo.

Konečně přichází start a první stoupání na RZ 5 dává jasně najevo, že dnešní slunce a kopce mi nedají nic zadarmo. Startujeme tentokrát skoro úplně na konci a na erzetách je to hned od té první znát. Tahle RZ se tu objevuje už od prvního Blindura na Bukovce, od roku 2019. Každopádně za ty léta a i díky letošnímu průjezdu pěti stovek lidí se proměnila ve vyježděné koryto plné kamenů a kořenů, každopádně nic neztratila z toho jak neskutečně mě baví, tyhle mordory a ratata mám fakt rád!

I přes všechno to nadávání, utrpení to člověk dělá dobrovolně a vlastně ho to strašně baví.

Erzeta nás poslala hezky zase až dolů a následoval úmorný výjezd zase až defakto pod stanici lanovky na Bukové hoře. Odtud začínala asi nejtěžší RZ letošního Blindura, tedy RZ 6. Na konci dne byla již řádně vyjetá na oslizlé kořeny a neskutečně kluzké kameny, jednu jak s hnojem, míjím pana ředitele závodu aniž bych si toho všiml, držím řidítka co to jde a nakonec dojedu úspěšně bez pádu, ale s pocitem, že opatrněji už snad jet ani nemůžu.

Přichází světlý okamžik, občerstvovací stanice! Díky tomu, že jsem na suchu, čekal jsem na ni, jak puberťák na první sex. Doplňuji do láhve ionťák, piju energeťáky, ochucené nealko pivo, něco málo do žaludku a jede se dál.


Následuje opět dlouhý a úmorný výjezd přes hřeben na druhou stranu kopce na RZ 7. Díky vedru začínám být fakt vyšťavený a malátný a popravdě si ji ani moc nepamatuju. Jen vím, že než jsem si stačil uvědomit, že ji jedu, byl konec.

Zaplaťpánbůh se vydáváme po posledním transferu na poslední RZ 8. Všichni už víme, co nás bude čekat. Tahle erzeta se jezdí každý rok a je to závěrečný dojezd do cíle. Tentokrát, aby toho nebylo málo, začínala ještě o kousek výš, takže nás čekalo cca 6 minut dolů z kopce, do cíle. Věděl jsem, že to bude bolet, popravdě moje fyzička kapitulovala a neměl jsem už skoro žádnou rezervu.

Pustil jsem se dolů s tím, že si poslední RZ hlavně užiju a budu se snažit ji zajet čistě. V polovině kopce mi bylo jasný, že z toho žádný dobrý čas nebude, ruce a nohy začaly stávkovat. Držel jsem se zuby nehty kola, které jelo samospádem dolů, vybíral jsem jednu zatáčku za druhou a nakonec se dočkal vytouženého cíle. Tahle RZ je prostě boží a doufám, že si ji ještě někdy zajedu trochu méně prošitý.


V cíli vidím polehávat a hluboce oddychovat další bikery z naší i z jiných skupin a vidím, že na pokraji sil jsem rozhodně nebyl sám. Jsem zvyklý jezdit i větší porce km a převýšení, ale po celkem chladném začátku roku mi tohle náhlé vedro fakt nesedlo. Následuje zasloužený letní ALE od Michlera, klábosení s vyčerpanými kamarády, listování výsledky.

Věděl jsem, že to z mojí strany zase nebylo ono. Letos se nějak nemůžu dostat do správného „race módu“, jezdím moc na jistotu a nakonec jsem skončil na cca 60 místě z necelých 100 startujících ve skupině Muži 40-50. Kámoši Jirka i Michal na tom byli o dost líp. Nicméně neházím flintu do žita a už teď se těším na Blinduro Podzim v Karolince!

Druhý den najeto 25 km a nastoupáno 1000 m.

Jaké letošní Blinduro Léto na Bukovce bylo?

Za mě opět parádní! I přes všechno to nadávání, utrpení to člověk dělá dobrovolně a vlastně ho to strašně baví. My všichni, kdo nejezdíme v TOP 10, jezdíme a závodíme hlavně každý sám se sebou, se svojí hlavou, fyzičkou a technikou.

Navíc na Blinduru člověk vždy potká spoustu známých i nových lidí, kteří jsou stejně postižení. Baví je kolo, enduro, traily a celej ten cirkus okolo. Většinou bývá i stejná CREW okolo, veselí startující, věčný sympaťák Kafíčko se kterým každý něco prohodí, usměvavá Terka Votavová a další a další.

Obrovský dík patří hlavně pořádající dvojici Michal Prokop a Zdeněk Pól, kteří tuhle káru táhnou dál a dál a lidi to pořád neskutečně baví.

A další dík patří všem ostatním závodníkům a hlavně všem z naší parádní skupiny Eastern Bohemia Enduro Dream Team, bylo to s váma super!