Karpatský pedál: Závod krajem tajemných Karpat

Karpatský pedál je oblíbený závod, na který každoročně míří bajkeři nejen ze Slovácka a okolí. Akce s letitou tradicí se obvykle koná v první polovině července a ani letos tomu nebylo jinak.

Zazávodit si v tajemné krajině Bílých Karpat je výzva i pro mě, a tak jsem se vydala do známého prostředí pod Velkou Javořinou. Tento kraj neznám jen z literatury o karpatských bohyních, ale především ze svých bajkových a gravel toulek. Tušila jsem, že zklamaná nebudu.


Počasí letos slibovalo polojasno a teploty okolo 25 stupňů, takže ideální závodní podmínky. Po červnové vlně tropických veder to byly příjemné vyhlídky na další závodní den sezóny. Pod Javořinou se o tomto sobotním ránu sjelo téměř na tři stovky bajkerů a bajkerek všech věkových kategorií.

Zázemí závodu každoročně poskytuje malebná obec v samém srdci Karpat, Velká nad Veličkou. Vesnice ožije typickým předzávodním ruchem, kdy se tady účastníci Karpatského pedálu od rána připravují na zdolání nejvyššího vrcholu Bílých Karpat, Velké Javořiny s nadmořskou výškou 970 m n.m.


Bílé Karpaty jsou pohoří na česko-slovenské hranici, známé svou ryzí přírodou, starými, hustými pralesy, květnatými loukami a kulturním dědictvím. Spadají pod CHKO Bílé Karpaty. Dalo by se o nich říct, že to jsou tak trochu zapomenuté hory na samém východě České republiky u hranic se Slovenskem.

Nikdy to nebyl bohatý a úrodný kraj, prý tu žily bohyně a čarodějky, lapkové i černokněžníci. Dodnes je to krajina, kde mnoho lidí nepotkáte.

V hustých, prastarých lesích to místy vypadá až strašidelně, má to tady doslova kouzlo.

Hlavním organizátorem Karpatského pedálu je amatérský sportovní spolek Maniac Pedals (2007). Parta nadšenců a milovníků cyklistiky ve všech jejích podobách, kteří se v dávných dobách rozhodli zaplnit mezeru v pořádání cyklozávodů na Slovácku a uspořádali první MTB závod na profesionální úrovni. Jde o opravdové milovníky kola a Karpat.


Tento závod patří k mým oblíbeným, a tak v sobotní ráno mířím přes Uherský Brod směrem k česko-slovenskému pohraničí, plná očekávání z příjemně stráveného dne.

V týdnu před závodem byla spousta lokálních bouřek a tak jsem sama zvědavá na stav trati. Po registraci, nezbytném doladění kola a rozjetí se na závod vyrážíme hodinu a půl před polednem na trať 55km závodu s úctyhodným převýšením téměř 1 500 výškových metrů.


Start je příjemně poklidný, kdy chumel natěšených závodníků pozvolna projíždí obcí za skupinou jezdců na historických bicyklech, a za doprovodu množství diváků a fanoušků si užíváme začátek závodu. Atmosféra, kterou by se mohly pyšnit daleko větší podniky pořádané profesionálními týmy.


Ostrý start je až za hranicí obce, kdy se adrenalinem napumpovaní závodníci konečně mohou rozjet na plný plyn. Profil závodu je víceméně první polovina do kopce a druhá z kopce. Po úvodním zaváděcím kole balík bajkerů stoupá lesy Filipova údolí k úpatí Velké Javořiny.

V obci Vápenky začíná asi 40minutové stoupání k vysílači na Velké Javořině. V horní pasáži tohoto výjezdu si jde vychutnávat výhledy na malebnou krajinu horního a dolního Slovácka.


Následuje sjezd po sjezdovce okolo populární Holubyho chaty, jediného turistickém útočiště na tomto kopci. Po táhlém stoupání zpět k vrcholu Javořiny závodníci postupně opět mizejí do tmavě zelených lesů a napojují se na traily okolo hory, které jsou nekonečně dlouhé a zábavné. Zdejší nedotčená příroda s místními chráněnými pralesy nabízí neopakovatelnou, až mystickou atmosféru.

Dnešní den se mi jede překvapivě strašně dobře. Už v úvodním stoupání, kde obvykle trpím, se dnes cítím dobře, nohy mají zkrátka tah. Snažím se jet stabilní tempo a minutku po minutce se posouvat kupředu. Trať je až na pár kaluží po lokálních bouřkách úplně suchá a jezdivá.

Na trase se střídá ticho v osamocení karpatských lesů a bouřlivá kulisa diváků místních vesniček, kterými se projíždí. Dneska mě to prostě baví! Přestože kopce jsou tady dlouhé a nedají člověku ani metr zadarmo, následují stejně dlouhé sjezdy na zábavných trailech, ryzí přírodou s minimem turistů. V hustých, prastarých lesích to místy vypadá skoro až strašidelně, má to tady doslova kouzlo.


Naopak typické bělokarpatské louky, plné letního lučního kvítí, specifického pro tuto oblast, které závodníky doprovázejí poslední kilometry do cíle, jsou neméně nádherné a užívám si výhledy do údolí. Dnes beru celkově čtvrté místo mezi ženami a druhé ve své kategorii. Jsem ráda, že jsem v pořádku a celá v cíli, což není žádnou samozřejmostí a ne každý závodník měl dnes to štěstí.

Na trati došlo k závažnému pádu, kdy musel přistávat dokonce i vrtulník. Člověk si pak zase o něco více uvědomí křehkost lidského zdraví a zejména důležitost ochranné přilby, která nám může doslova zachránit život.


Tento závod bych určitě doporučila všem, kteří touží zažít vřelou atmosféru závodu pořádaného srdcem. Dlouhé výjezdy, technické sjezdy a nekonečné traily, které vás očarují, stejně jako tajemná atmosféra Karpat, kterou tady člověk vnímá doslova na každém metru.