Fixed gear – staronový fenomén městské cyklistiky

Možná jste už podobnou scénu viděli i v nějakém českém městě. Divnej týpek jede na kole po ulici, šlape jako blázen, najednou prudkým smykem zablokuje zadní kolo a těsně před nekontrolovatelným pádem zase roztočí pedály a mizí v dáli.

Vy si uvědomíte, že na kole není přehazovačka a snad ani brzdy, a začnete přemýšlet, co to bylo. Ano, byl to furtšlap, fixed gear, fixie anebo pěkně česky fixka... Pojďme se tedy podívat, kde se taková kola vzala a proč na nich někdo v současnosti dobrovolně brázdí nejen ulice velkých měst.

Z historie furtšlapu

Stejně jako je furtšlap pro většinu dětí prvním kolem, na kterém zkoušejí šlápnout do pedálů, byl i v historii prvním kolem, jehož pedály člověk roztočil. Byla to nejen vysoká kola (tzv. kostitřasy), ale i první klasická moderní kola s řetězem, která používala pevný převod. V období překotného vývoje na přelomu 19. a 20. století se samozřejmě objevila různá technická řešení volnoběžek, a dokonce nábojů s více rychlostmi, ale i tak zůstalo kolo s pevným převodem jedním z prvních závodních kol. Už v roce 1893 se konalo vůbec první mistrovství světa v cyklistice na velodromu v Chicagu, které položilo základy dráhové cyklistiky a stanovilo technické parametry dráhových kol. Ta se v podstatě nezměnila do současnosti.


Víceméně klasický rámový trojúhelník s horizontálními patkami umožňujícími dopínání řetězu je osazen pohonem s pevným převodem, u něhož je zadní ozubené kolečko (pastorek) napevno přišroubováno k náboji zadního kola. To znamená, že během akcelerace pohání jezdec pedály zadní kolo, ale v opačné situaci setrvačná síla zadního kola pohání kliky pedálu. Toto přímé spojení umožňuje cyklistovi brzdnou silou nohou a tělesnou hmotností bránit otáčení klik a zpomalovat, zastavit, nebo dokonce roztočit zadní kolo v protisměru. Dráhová kola proto nejsou vybavena ani brzdami a jízda na nich je v podstatě nejefektivnější ze všech druhů kol, protože všechna energie z pedálů se převádí do pohybu zadního kola. I z tohoto důvodu někteří silniční cyklisté používají v zimních měsících k tréninku kola s pevným a relativně lehkým převodem k zažití správného způsobu šlapání. V 50. letech 20. století pak dokonce někteří závodníci v Anglii používali kola s pevným převodem v časovkách, což bylo později zakázáno. Pevný převod 1:1 se ještě používá v sálové cyklistice při kolové a krasojízdě. Plus minus 100 let bylo všechno jasné a neměnné.

První byli messengeři

Na přelomu 70. a 80. let 20. století došlo ve větších městech k rozmachu kurýrních služeb, které ve velké míře zaměstnávaly cyklisty. Ti často používali kromě silničních kol i stále ještě novotou vonící horská kola, jež jim velmi ulehčovala práci v členitějších městech a na ulicích dlážděných kostkami. Na druhou stranu ve městech jako New York nebo Berlín se první odvážlivci pouštěli do ulic na dráhových kolech. Důvod byl jasný. Minimalisticky vybavená kola neměla téměř žádné nároky na údržbu a široké rovné bulváry umožňovaly i v hustém provozu manévrovat bez použití brzd. Kdo, kdy a kde byl opravdu první, už asi nikdy nedohledáme, ale ve filmu Quicksilver z roku 1986 se Kevin Bacon na jednom takovém dráhovém kole proháněl.

Nejdřív práce, potom zábava

V roce 1989 messengeři v Torontu zorganizovali první závod nazvaný Alleycat, jehož formát měl připomínat jejich každodenní práci. Jezdci vyráželi na zpravidla předem neznámé checkpointy, které museli co nejrychleji objet, pořadí i trasu si mohli volit sami. V roce 1993 se pak v Berlíně konalo první mistrovství světa messengerů a disciplíny, jako je bike polo (kombinace póla a kolové), dávaly tušit o narůstajícím rozšíření dráhových kol v messengerské komunitě.


Stěžejním pro fixed gear komunitu se stal rok 2000. Messenger „Snake“ uspořádal v New Yorku první ročník alleycatu Monstertrack. Pravidla byla jasná: fixed gear only, no brakes (jen furtšlapy a žádné brzdy). Nová móda se pak rozšířila do celého světa. Poslední zásadní událostí byl vznik série závodů Red Hook Crit. Fixed gear kritérium v newyorské čtvrti Red Hook uspořádal poprvé v roce 2008 v rámci oslavy svých narozenin architekt a cyklistický nadšenec David Trimble. Tato akce pod sponzorstvím Rockstar Games narostla do globální série se závody v New Yorku, Miláně, Barceloně a Londýně. Komercionalizace a snahy legitimizovat fixed gear kritéria pod hlavičkou Mezinárodní cyklistické federace bohužel s největší pravděpodobností vedly k prozatímnímu přerušení série na konci roku 2018.

Cyklistický průmysl nezůstal pozadu

Dráhová kola, respektive rámy, se občas objevují v katalozích všech větších výrobců (namátkou Cannondale, Specialized, Look). Zcela výjimečnou pozici ovšem má italská značka Cinelli. Její legendární modely Supercorsa a Laser získaly nejvíce zlatých medailí na mistrovství světa a olympijských hrách v historii dráhové cyklistiky. Na přelomu milénia pak stála u zrodu městské komunity fixed gear. Model Vigorelli představený v roce 2006 a pojmenovaný podle velodromu v Miláně, sídle firmy, sbíral úspěchy nejen na dráhových závodech, ale i v alleycatech jako Monstertrack a závodech Red Hook Crit, kde mnoho úspěchů patřilo právě jezdcům továrního týmu Cinelli Chrome. V roce 2011 potom v San Franciscu vznikla dceřiná firma Mash SF, která posunula design dráhových kol ještě blíž potřebám messengerů. Model Work, který designoval Chas Christiansen, se stal nejuniverzálnějším dráhovým kolem, které zvládne jak náročný provoz sanfranciských ulic, tak účast na fixed gear kritériích, ale i poslední výstřelek fixkařské komunity – tracklocross, což je alternativa cyklokrosu na „dráhových kolech“.


U nás má podobně výjimečné postavení firma Duratec, která je nejen dodavatelem dráhových kol mnoha profesionálních týmů, a to včetně tandemů. Díky čistě zakázkové výrobě dokáže také uspokojit požadavky podivínů toužících po opravdu ostrém městském kole. Ve světě se potom objevil i nespočet firem specializujících se na fixed gear, namátkou Aventon, Constantine, Dosnoventa, Leader, Rodagira, Throne, Unknown.

Fixky u nás

Přibližně kolem roku 2010 trend fixed gear dorazil i do České republiky. Díky kopcovitému profilu většiny měst a velkému množství dlážděných ulic sice nenašel velké uplatnění u messengerů, ale stal se čistě módní záležitostí v různých okrajových skupinách. Převážně šlo o rodící se hipsterskou komunitu, ale za své si ho vzaly i různé punkové a hard core komunity či down hill a enduro jezdci. Ve větších městech jako Praha, Brno, Ostrava a Liberec vznikaly kluby, organizovaly se alleycaty a cyklojízdy. Vyvrcholením první vlny byl bezesporu třídenní festival InDust3 Urban Cycling Festival v září 2014 v Praze, jehož součástí byl alleycat, překážkový závod a kritérium. Vznikla také celorepubliková síť komunitních dílen Bajkazyl. V současnosti nabírají na síle právě tyto komunitní dílny a bary jako Bike Jesus Praha nebo Bike Kitchen Brno, kde si můžete nechat postavit kolo svých snů, opravit to, co už máte, ale taky se občerstvit nebo zajít na koncert či přednášku. Prostě se setkat s podobně postiženými lidmi.

Upozornění

Jízda na furtšlapu je sice silně návyková, ale v drtivé většině zemí na veřejných komunikacích ilegální. A to i v případě, že je opatřen přední brzdou, protože většina silničních pravidel vyžaduje, aby bylo kolo vybaveno dvěma na sobě nezávislými brzdami. Jednou z mála výjimek jsou Polsko, Velká Británie a některé státy Kanady, kde stačí jedna brzda. V některých státech USA je v zákoně uvedeno, že kolo musí umožnit jezdci jeho bezpečné zastavení brzdným systémem, který zastaví kola na suchém a čistém povrchu, což podle některých výkladů zahrnuje i furtšlap.


Rád(a) se dělíš o své zážitky ze závodů nebo každodenního ježdění? Máš pocit, že jsi odborníkem na cyklistické technikálie a uměl(a) bys komukoliv pomoci na dálku? Jsi velký cestovatel a rád(a) bys nám ukázal(a) nějaká nová místa, která ještě cyklisté dostatečně neobjevili? Nebo chceš jen zkusit nějaká vylepšeníčka na svoje kolo a na rovinu všem říct, jestli za ty peníze stojí? Výborně! Přesně tebe hledáme do našeho týmu! Nemusíš být profesionální redaktor ani nemusíš u počítače prosedět víc času, než najezdíš na kole. Stačí, když tě chytne spisovatelská slina, něco sepíšeš tak, jak to cítíš, a pošleš nám svůj masterpiece na redakce@bike-forum.cz! Nezapomeň se také podívat na užitečné informace, jak psát článek, ať se s ním zbytečně netrápíš.