Perič - legenda mezi znalci

Lidí, kteří stavěli kola a rámy na míru jednotlivým jezdcům, bylo v Československu jako šafránu. Taková kola přitom patří k tomu nejlepšímu, co se ve světě cyklistiky vyprodukovalo. O to vzácnější jsou stroje od mistra rámaře Antonína Periče, legendy československé cyklistiky.

Antonín Perič se narodil v Praze roku 1896 do obchodnické rodiny. Odmalička ho zajímala cyklistika a závodění, v rodině pro tuto zálibu naštěstí našel pochopení a postupně se různých závodů začal účastnit. Kariéru mu přibrzdila 1. světová válka, ale po roce 1918 ji zase rozjel naplno a začal sbírat úspěchy. Jako člen klubu Sparta Praha vyhrál mistrovství Čech i mistrovství republiky. V letech 1920 až 1931 si vyjezdil šest prvních míst v různých typech závodů a celkem 14 medailí. V letech 1924 a 1928 se zúčastnil olympijských her a stal se zakladatelem závodu Praha - Karlovy Vary - Praha. Od roku 1933, kdy pověsil kariéru profesionálního cyklisty na hřebík, pokračoval jako vedoucí československé reprezentace.


Po ukončení kariéry se rozhodl zúročit zkušenosti, které nabyl jako jezdec, a založil si v Praze dílnu na výrobu kol. Jeho snem a krédem bylo vyrábět lehká, pevná a spolehlivá kola na míru zákazníkům. Perič pečlivě sledoval nové trendy v cyklistice a dával si záležet na výběru nejkvalitnějších materiálů. Vybíral si je osobně, a to v různých částech Evropy, které objížděl samozřejmě na kole, protože odmítal používat automobil. Takto se seznámil se špičkovým italským konstruktérem komponentů Tulliem Campagnolem, se kterým uzavřel exkluzivní smlouvu a už z první návštěvy si přivezl několik součástek. Na výrobu rámů používal Perič kvalitní anglické trubky Reynolds 531 a často špičkové francouzské mufny Nervex, které pájel stříbrem. Jako jeden z prvních nahradil balónové pneumatiky za galusky a začal na kola montovat francouzské přehazovačky Simplex. Používal i komponenty německé značky Durkopp a britské BSA.


Koncem třicátých let se do rodinné manufaktury zapojil i Peričův syn Milan, který se zaměřoval hlavně na výrobu převodníků, představců, sedlových trubek a beranů pod značkou Milper. Peričovky si mezi zákazníky rychle vybudovaly vysoký kredit a oblíbená modro-bílá metalíza se štítkem A. Perič Cycles Prague sbírala úspěchy na dráze i silnicích. Po 2. světové válce v roce 1948 byla Peričova dílna znárodněna, ale mistr mohl i nadále pokračovat ve své práci, stejně jako v československé reprezentaci. Důvodem bylo, že závodníci se svých oblíbených peričovek nechtěli vzdát a nadále je používali i přes zákaz ze strany Cyklistického svazu. Při Závodu míru byli raději ochotni odstranit z kol všechna loga, než aby přešli na značku Favorit.


Ještě v době okupace za Peričem přišel tehdy ještě mladý a neznámý cyklista Jan Veselý, který se později stal československou legendou, a požádal Periče o závodní kolo na míru. Postupem času mezi nimi vznikla profesionální spolupráce a vzájemná důvěra a Veselý začal sbírat vavříny na peričovkách. V roce 1949 si na peričovce č. 21646 dojel pro legendární vítězství v Závodu míru. V roce 1951 byl Perič několika členy Cyklistického svazu účelově obviněn z machinací s cyklistickým materiálem, v důsledku čehož byl vyloučen z reprezentace. To se Periče dotklo, zanevřel na cyklistickou reprezentaci i komunistické funkcionáře a uzavřel se před světem ve své dílně, kde se i nadále věnoval kolům. Jejich produkce už byla ovšem jen sporadická, tvořil hlavně pro kamarády, kteří byli jediným okruhem lidí, se kterými komunikoval. Pracoval za minimální mzdu až do důchodu. Poslední kolo postavil zřejmě v roce 1967 pro olympijského vítěze na dráze Jiřího Dalera.


Komunistická mašinerie sešrotovala i 26násobného mistra republiky Jana Veselého, jehož podobným způsobem strana odepsala v roce 1957, když už jako starší kvůli zdravotním problémům nedokončil Závod míru. Strana to vyhodnotila jako zradu dělnické třídy a ze špičkového reprezentanta se rázem stal dělník.


Antonín Perič zemřel v tichosti roku 1980. Zanechal po sobě úžasné dílo v podobě špičkových kol, které jsou pýchou mnohých sbírek a muzeí nejen v Čechách. Záchrany se dočkalo i vítězné kolo č. 21646 ze Závodu míru z roku 1949. Jan Veselý na něm rekreačně jezdil ještě několik let, dokud ho neoslovil známý český sběratel, cyklistický historik a také rámař Robert Štěrba. Ten pro něj postavil nové kolo a vyměnil ho za peričovku, kterou následně citlivě a s pomocí konzultace s Janem Veselým zrenovoval do původního stavu. Perič po sobě zanechal ještě jednu vzácnost. Celý život si vedl zakázkovou knihu, kde si tužkou a špinavýma rukama vedl záznamy o každém kole nebo rámu a jejich majitelích. Současným majitelům to tak dává možnost nahlédnout do historie jejich vzácných kousků od skutečného mistra, na kterého svět tak trochu zapomněl, ale později si na něj s úctou a obdivem opět vzpomněl.


Text a foto Andrej Fortis - noelgabriel
Foto, překlad a korekce - Tomáš Vitvar - jecnak

Další čtení a zajímavosti:

• 1940 - Antonín Perič - dráha - fotogalerie na Bike-forum.cz
• A. Perič 1954 - fotogalerie na Bike-forum.cz
• Boskovštejn - Muzeumkol.eu
• Muzeum kol Žireč, odkud jsou fotky kola baronky Blanky Battaglia
• Tip na knihu Jany Poncarové - Cyklistka - Osud poslední baronky