Le Petit Bi - neviditelný průkopník městských kol

Kola, která byla první svého druhu, by se dala spočítat na prstech. Le Petit Bi je jedním z nich. Vznikl na základě myšlenky vytvořit univerzální kolo pro celou rodinu, které by se vešlo do auta. V dnešní době možná běžný postup, ve třicátých letech ale celkem unikát.

Příběh kol Le Petit Bi je krátký, ale o to silnější. Psát ho začal v roce 1931 jistý Jules Marcelin v Paříži. Moc se toho o něm neví, je tak trochu tajemnou postavou. Ví se jen to, že byl inženýr a měl pár drobných patentů. Zemřel v roce 1978, dřív než se k němu stihl dostat nějaký historik nebo sběratel, aby si od něj nechal vyprávět podrobnosti o osudu jeho nápadu. Zanechal po sobě kromě prvního náčrtu kola i nejdůležitější patent z roku 1938, který obsahuje pevný a skládací rám, tandemový rám a minimotorku Le Petit Bi. Kromě motorky se všechny tři modely kol staly prvními malými městskými koly.

Ze složené polohy ...... do jízdy schopného stavu během pár okamžiků.

Skládací kola už sice existovala z dob velocipedů, přes bezpečníky, vojenská i klasická městská kola, ale ne v koncepci malého kola pro dospělé. Kde přesně se v Paříži stroje Le Petit Bi vyráběly a kolik jich přesně vzniklo, je stejnou záhadou jako postava jejich “otce”. Vzhledem k tomu, že se vyráběly přibližně dva roky (1939-1941), byly na svoji dobu dost drahé a v současnosti se ví jen o pár kusech, předpokládá se, že bylo vyrobeno jen pár desítek, možná stovek kusů. Kromě minimotorky existují všechny tři typy kola.

Vpředu i vzadu byly použity U-brake s bočním vedením lanka.Detail skládání řidítek - v polohované aretací a zajištěné motýlkem.

Detail zadního nosiče, který sloužil zároveň jako stojan s pryžovými nožičkami při uskladnění kola ve vertikální poloze.

Revoluční koncepce kola v konzervativních časech velkých těžkých městských kol zaměřila prodej Le Petit Bi na pařížskou smetánku a intelektuály. Kolo mělo nastavitelnou polohu řídítek, která se dala úplně sklopit. Velký byl i rozsah nastavení sedla a sedlovku bylo možné úplně zasunout do rámu. Takto se stroj dal složit do tak malých rozměrů, že se snadno vešel do kufru auta nebo do skříně. Pro tento účel byl designovaný zadní nosič, který zároveň posloužil jako stojan. Kolo se dodávalo s textilním vakem, takže se v něm dalo nosit jako v tašce.

Šroubovací vícekolečko, rychloupínání motýlky a ...... přehazovačka Simplex s vlastním typem uchycení na zadní vidlici.

Skládací verze byla ještě menší. Měla kola o průměru 18 palců a byly pro něj speciálně vyrobené ráfky Rigida. Obut byl do plášťů Michelin 400x35A, které tehdy pocházely z malých kol vozíků. Na tu dobu luxus byla přehazovačka Simplex a zajímavé odpružení sedla. Zvonek byl na bowden a ovládal se zatažením za malou páčku na řídítkách, čímž se tělo zvonku za jízdy roztočilo o pneumatiku. nevýhodou bylo, že stejně jako dvojité světlo na dynamo zvonek bez pohybu kol nebylo možné používat.

Dvojitý přední světlomet byl ve Francii celkem módní záležitost.O jeho napájení se staralo dynamo. Přítlačný zvonek na levé vidlici z pohledu jezdce.

Stroj Le Petit Bi se narodil sice na správném místě, ale v nesprávném čase. Okupace Francie nacisty a hospodářské důsledky 2. světové války zřejmě ukončily výrobu. Možná by trvala déle, kdyby se tato koncepce dostala do širokého povědomí. Jedna náhoda k tomu ale přece jen přispěla. Za války působil střídavě ve Francii a v Anglii jistý Louis Armandias, který měl dvě úplně odlišné identity: Jednou z nich byl letecký instruktor ve společnosti Bristol Airplane Company Limited, druhou kapitán v armádní zpravodajské službě, díky této funkci se právě často pohyboval mezi Francií a Anglií.

Silueta řidítek je skutečně stylová a originální.
V roce 1944 se zapojil do raného vojenského používání vrtulníků, dostal licenci na vrtulník č. 5 v Británii a č. 3 ve Francii. Do Anglie si přivezl dva kusy Le Petit Bi, na kterých jezdil do práce po Bristolu. V Bristol Airplane Company Limited pracoval na pozici asistenta hlavního inženýra Alex Moulton, který o 18 let později přinesl na trh malé městské kolo značky Moulton, který vyvolal obrovský boom výroby této kategorie kol po celém světě, který úspěšně trvá dodnes. A na svědomí ho mají krásné stroje Le Petit Bi, a hlavně jejich nenápadný autor Jules Marcelin.


Vyobrazený stroj se nachází ve sbírce sběratele Petra Luczyho.

Text a foto Andrej Fortis - noelgabriel
Překlad a korekce - Tomáš Vitvar - jecnak

Další čtení a zajímavosti:

report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
mtbiker-komunitaCZ 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Unboxing: Marin Kentfield 1 - „retrobike“ v moderním hávu

Unboxing: Marin Kentfield 1 - „retrobike“ v moderním hávu

Tentokrát si trochu odpočineme od zdvihů a výkonů a místo toho se podíváme na „klasiku,“ se kterou můžete vyrazit ať už na kávu do města nebo na cyklostezku.
Alcyon - posel míru zrozený k vítězství

Alcyon - posel míru zrozený k vítězství

Ne nadarmo se Francie označuje za kolébku cyklistiky. Ze země galského kohouta pochází velké množství značek, které své jezdce dostaly až na stupně vítězů v nejvýznamnějších cyklistických závodech. Paradoxem je, že většina z těchto značek už je minulostí. Jednou z těch nejúspěšnějších byl Alcyon.
Velocino - od výrobce lehátek pro Mussoliniho

Velocino - od výrobce lehátek pro Mussoliniho

Kolům značky Velocino se nejspíš stala osudnou právě jejich odlišnost. Stroje byly sice lehké a skladné, jezdci si na nich ale připadali spíše jako na barových stoličkách než jako na kolech.
keyboard_arrow_up