Za hranici komfortu - Nový bike, nový impuls

... aneb příprava na Race Across Czechia 2024 - 2. díl

Člověk je od přírody tvor netrpělivý. Kdo si umí počkat, kdo dokáže mířit na vzdálenější cíle, má obrovskou výhodu napříč všemi oblastmi života.

Udržet si motivaci, vytrvat, nepolevit - to u mnohých lidí vyžaduje velkou dávku sebezapření. Mě nevyjímaje. Mám na čem makat. Někdy je to fakt těžké, jsme přece jenom lidi. Pomáhá mi taková klišoidní fráze, kterou nosím v hlavě, v diáři, mám ji na psacím stole i na tapetě mobilu: „Když nevíš proč pokračovat, vzpomeň si, proč jsi začal.“ V podobném znění je pod citátem podepsaný Einstein, ale jestli je to jeho výrok, nevím. To je ale celkem jedno. Já se tímto snažím udržet na cestě.

Nový bike - nový impuls

Před dvěma lety jsem si pořídil svůj první gravel. Vyměnil jsem ho za silničku, kterou jsem sedlal 4 roky. Přechod ze silnice na gravel jsem popsal v sérii článků, tady, tady a tady…, kdyby někdo chtěl hodit očko.


Kdo by to byl čekal, že se za 2 roky přihlásím na svůj první gravel závod. A kdo by to byl řekl, že po dvou letech mi můj bike nebude stačit a budu pokukovat po náhradě. Svůj gravel jsem dal na prodej jen tak ze zvědavosti, bez nějakého očekávání, kdyby náhodou. Jestli zvažuji výměnu kola, neměl bych to dělat těsně před závodem, je potřeba si zvyknout.

Do týdne byl pryč. Ani jsem si nestihl vybrat náhradu. Než jsem se rozhodl pro vhodného nástupce, abych nevypadl z tréninku, nepohrdl jsem svým starým věrným ořem z dob dávno minulých. Ometl jsem pavučiny, narval jsem, a to doslova, na čistě silniční ráfky 40mm lehce jeté gravel pláště Schwalbe G one, mázl řetěz, nasadil spd pedály a hurá do terénu. To byla euforie, když jsem si s kamarádem dal 80 km retro švih. Návrat do minulosti. Ještě teď se křením, když si na to vzpomenu.


Po čtrnácti dnech jsem si přivezl nástupce. Začátek února se tak nesl v seznamování s novým strojem. Jednopřevodník jsem vyměnil za dva, mechanickou GRX za elektronický SRAM, hliníková kola za karbonová, duše za bezduše, Marin Headlands 1 za Giant Revolt Advanced pro 1. Jsme spolu slabých 800 km, takže na dlouhodobé poznatky je brzy, ale po prvotních nesmělých šlápnutích si říkám, že to byl asi krok správným směrem. Hlavně ta dvojplacka. No a elektronika je taky návyková.

Je to prostě nový impuls, další cheat jak zůstat „na cestě“, jak vytrvat a držet se cíle. A taky trochu rozmar. Bližší info o kole a pocity určitě ještě zprostředkuji v dalším článku.

Jenom jezdit by asi nestačilo

V druhém měsíci první fáze přípravy jsem snížil objem ujetých kilometrů a přidal k tomu svižnou chůzi. Mám-li být upřímný, 1000 kilometrů v lednu bylo na mě dost, nikdy jsem víc neujel, cítil jsem často i únavu. Ale to přisuzuji i tomu, že jsem rapidně snížil příjem sacharidů, prostě tělu se občas nechtělo.

To v únoru už bylo vše jinak a s únavou jsem v podstatě bojovat nemusel. Myslím si, že velkým přínosem bylo zařazení právě chůze. Ne že bych do té doby neudělal ani krok, ale mluvím o cílené, svižné chůzi. Neměl jsem v tom systém, že bych třeba dva dny šlapal, jeden chodil apod. Řešil jsem to pocitově a taky podle počasí. Když moc pršelo, radši jsem se šel na hodinu projít, než abych zmokal dvě hodiny v sedle.

Že má chůze mnoho přínosů pro zdraví a celkovou kondici, jako například posílení svalů a kloubů, zlepšení spánku, zvýšení výdrže a energie, je asi zbytečné nějak víc rozebírat. Za sebe musím říct, že ubrat několik dní v sedle a nahradit je jiným pohybem, je jednoznačně prospěšné. Ne že by to byla znovu objevená Amerika, ale dřív jsem uvažoval obráceně, když už mám čas - rychle na kolo.

Okénko výživy

Každý výživový poradce říká, že základem je vyvážená strava. Tak v mém případě se takový specialista asi vyvrátí na židli. Jelikož nesnáším vaření (přijde mi to jako obrovská ztráta času), tak jsem se uchýlil k opakování několika základních pokrmů. Za vyváženou stravu považuji, když můj celodenní energetický příjem je ve vhodném poměru složený z bílkovin, vlákniny, sacharidů a tuků.

Jsem jenom člověk, takže občas zapomenu, občas zhřeším, zajdu s rodinou na večeři a nebo zajdu i na pivo.

Jestli jsou bílkoviny rostlinné nebo živočišné už neřeším. Jednoduše - nikdy jsem nebyl významný konzument uzenin, takže vypustit je z jídelníčku nebyl sebemenší problém. Pečivo jsem taky škrtl ze seznamu, vyjma proteinového chleba. Těstoviny jsem taktéž vysadil, rýži si dám v malém množství sporadicky, tak jednou za měsíc. Vařený brambor stejně tak. Můj jídelníček se tak skládá z vajíček, kuřecího masa, občas se tam objeví hovězí steak, tvaroh, sýr, zelenina, ovesné vločky, ořechy, arašídové máslo a v minimálním množství ovoce. Nejsem schopný sníst tak velký objem bílkovin, jaký bych měl, proto si ještě pomáhám syrovátkovým proteinem.

Můj stravovací den je tak velmi jednoduchý:

• jako první jídlo mám v podstatě neustále míchaná vajíčka a k tomu proteinový chléb se sýrem nebo tvaroh ochucený vanilkovým proteinem s ovesnými vločkami,
• v průběhu dne si dám proteinový koktejl s tvarohem, skořicí a arašídovým máslem (když mám rozmixuji do toho i baby špenát, zní to hnusně, ale je to výborné) nebo hrst ořechů,
• jako pozdní oběd většinou kuřecí maso se zeleninovým salátem, někdy s rýží nebo s bramborem,
• posledním jídlem bývá opět kuřecí se salátem, nebo když jsem přes den neměl protein s tvarohem, tak si dám ten.

Pokud jdu na kolo v trvání do 2 hodin, neberu si jídlo. V případě delšího mučení se vybavím aspoň tyčinkou.

Striktní pravidla nemám, jelikož vše záleží na tom, kolik mám času, kdy se dostanu na trénink, jestli pracuji doma nebo jsem mimo. Důležité podle mě je sníst dostatečné množství živin, což řeším zapisováním a vážením. Je to otravné, hlavně ze startu, ale člověk to po čase už víceméně dostane do oka.

Voda - alfa omega

Kdysi mi kolega při natáčení říkal: “Ty nepiješ? Vyschneš.” A já si na druhou stranu myslel: “Proč aspoň hodinu nevydrží se nenapít.” Žil jsem s tím, že dvě tři hodiny nepít není problém, vždyť to doženu. Jako v podstatě to tak asi i může být, ale pokud chci vypít dostatečné množství vody a zbytečně nepřetěžovat ledviny, myslím si, že plýtvat časem (nepít a pak dohánět) je hloupost.

V jednom případě se dočteš, že optimální je cca 2,5 litru vody denně, samozřejmě v závislosti na vlastní hmotnosti, muž, žena a tak dále. Toho jsem se snažil držet i já. V jednom podcastu ale zase jeden sportovec říká, že ani 8 litrů tekutin člověku neuškodí. To si teda neumím představit, za normálního provozu vypít 8 litrů.

Ale nejvíce skloňované množství, co jsem našel, bylo 40 ml na 1 kg hmotnosti. Což u stokilového chlapa znamená 4 litry za den. A při zátěži to logicky navýšit. Tak nevím. V lednu i v únoru jsem fungoval s průměrem 2,4 l denně. V březnu se zkusím na to více zaměřit, zvýšit příjem vody a uvidím, jak se budu cítit.

Hlavně se nebrat moc vážně

Jsem jenom člověk, takže občas zapomenu, občas zhřeším, zajdu s rodinou na večeři a nebo zajdu i na pivo. Mám ho rád a kdybych tvrdil, že jsem stoprocentní a bez jediné výjimky dodržuji, co jsem si vymyslel, stejně by mi nikdo nevěřil. Ani já bych si to nevěřil. Je to prostě o hlavě. Hlavní je si to celé nezhnusit nesmyslnými zákazy. To pak přestane velmi rychle bavit.

Únor v číslech

• Cyklistika: 725 km
• Počet dní na kole: 17
• Hodin v sedle: 37
• Hmotnost: -3,8 kg
• Chůze: 78 km
• Počet dní chůze: 13
• Hodin chůze: 15
• Průměrný denní příjem: 1806 kcal
• Průměrný denní příjem tekutin (voda): 2,3 l

Tolik k únoru. Ten nadcházející měsíc bude zase trochu jiný, alespoň teda podle toho, co jsem si naplánoval.

Musím upozornit, že tohle není v žádném případě doporučení jak jíst, jak trénovat. Chci se jen podělit o to, jak to dělám já, hobík a bez odborného dohledu. Až na konci se dozvím, jestli to mělo smysl.