ROHálovská 50 - vesničko má středisková

Jedním z nejoblíbenějších a nejvyhledávanějších bikemaratonů ve Zlínském kraji je RAAB FORCE Rohálovská padesátka.

Tato legendární akce, které se obvykle účastní okolo 700 startujících, se koná na půdě obce Prusinovice, malebné vesničky mezi Holešovem a Bystřicí pod Hostýnem, na úpatí Hostýnských vrchů. Jde o závod s obrovskou tradicí, který nesmí chybět v kalendáři mnoha příznivců širokých plášťů a rovných řídítek.


Historie tohoto slavného MTB maratonu se píše od podzimu roku 2009, kdy hlavní organizátor a ředitel závodu Martin Koplík spolu s místními cyklistickými srdcaři přišli s nápadem celý počin zrealizovat. Vznikl zakládající organizační štáb Vesani.cz, který má na „svědomí“ letos již úctyhodný 16. ročník Rohálovské 50.


Mezi místními lidově Rohálovka je obvykle spojena s nějakým motivem, který se hodí k danému ročníku. Právě tímto se velmi výrazně odlišuje od většiny cyklistických závodů v České republice. Jde o téma například bondovské, čarodějnické, hororové, obrácené, Rohálovka jako Rock and roll nebo Rohálovka ala nejslavnější cyklistický závod na světě, Le Tour de France.

Zvoleným motivem každý jednotlivý ročník začíná a následně se promítá do traileru, plakátů, specifického vzhledu medailí i pohárů. Tématem letošního ročníku byl motiv slavné české komedie z roku 1985, režírované Jiřím Menzelem, Vesničko má středisková – vesničko má Rohálovská.


Jak je zde již zvykem, celá akce byla dotažena do posledního detailu. Nechyběla stylová retro výzdoba areálu, medaile ve formě odznaků nebo karafiáty pro ženy. Účastníci celé akce se díky nápaditosti a kreativitě pořadatelů mohli vrátit o několik desítek let zpět.


Na start dorazil v ikonické sanitce Škoda 1203 a zazpíval na korbě legendární „vétřiesky“ hit Můj čas, Stanislav Hložek, který účinkoval ještě několikrát v rámci doprovodného programu. Další obrovskou hvězdou se stal v roli startéra závodu, olympijský reprezentant Michal Krčmář.

Jde opravdu o srdeční záležitost mnoha stálých a letitých příznivců.

Od roku 2021 patří k Rohálovce také běžecký samozávod v ultramaratonu, který se začíná stávat její neodmyslitelnou součástí. Již měsíc předem si mohou nadšenci na připravené a označené trati poměřit své síly. Obliba běžecké Rohálovky rok od roku roste a letos se jí zůčastnilo okolo 150 běžců.


Velkou originalitou závodu zůstává kromě překonání dvou brodů, také průjezd garáží a zahradou rodinného domu v obci Dobrotice, kde na závodníky čeká kromě množství fanoušků a živé kapely také občerstvení. No a naprostým unikátem a bestsellerem celé akce bývá závěrečný průjezd kravínem, který je očekávaným momentem většiny pravidelných účastníků. Rohálovka je prostě závod jako žádný jiný.


Letos si pro celkové vítězství mezi muži dojel Vojtěch Neradil (Superior Team) v čase 1 hodina a 45 minut s vteřinovým náskokem na svého teamového kolegu Filipa Adela. Trojici mužů uzavíral Jan Jobánek ze stejné „stáje“.

Nejrychlejší ženou byla Martina Tichovská (Kos Tesla Brno) s časem 2 hodiny a dvanáct minut, kterou následovala se ztrátou 3 minut Michaela Bojková (Pozimos Wallachian Racing) a Aneta Hovorková v těsném závěsu.


„Rohálovská je pro mě největší srdcovka. Na této trati jsem doslova vyrostl. Atmosféra se nedá srovnat s žádným jiným závodem a můj cíl byl předem jasný. Na startu jsme se sešli v plné teamové sestavě (Neradil, Adel, Jobánek / Superior Team). Úvodní okruh jsme jeli v “normálním” tempu, ale hned po průjezdu sprinterské prémie nastoupil Adlik a já si ho na asfaltu rychle dojel.

Pokračovali jsme v nastaveném tempu. Za chvíli jsme měli náskok, který jsme postupně navyšovali až do cíle. Cestu za vítězstvím komplikoval jen vítr, který byl mimořádně silný. Ve dvou jsme to ale zvládli. Do cíle jsme dojeli bok po boku a já nakonec mohl vyhrát. Třetí dojel Jobr a doplnil nás tak na bedně. Užil jsem si samotný závod i atmosféru kolem trati a v cíli na maximum a už teď se těším na příští rok“, uvedl vítěz závodu Vojta Neradil.


Zajímavým charakteristickým rysem Rohálovské 50 je to, že její organizátoři se snaží držet koncept akce v poměru zábavy a cyklistiky „50 ku 50“, kdy pro velkou část bajkerů se poměr posouvá dokonce na „80 ku 20“ ve prospěch zábavy.

Nejde tedy o tuctovou sportovní akci, kdy se po skončení samotného závodu rozjedou jeho účastníci ke svým domovům, naopak. Jde opravdu o srdeční záležitost mnoha stálých a letitých příznivců, což je jasným důkazem toho, že Rohálovka lidi prostě a jednoduše baví.


A Rohálovku si letos poprvé vyzkoušel i náš redaktor Petr „Pobo“, trať samozřejmě projel i s kamerou. Jak si to užil?

Polní a lesní cesty, lány žluté řepky a parádní singláče.

No naplno, jak jinak. Přidám pár svých postřehů a dojmů, nejen z trati. „Rohálovku“ jsem nikdy předtím nejel a málem jsem ji nejel ani teď. Kámoš Tonda mě na ni upozorňoval už někdy v zimě, ale v plánu jsem ji neměl. Tři dny před závodem mi Tonda připomněl, že se jede už teď v sobotu a já si uvědomil, že vlastně budu přes víkend slaměný vdovec a nemám jiný program, tak jsem se ještě rychle přihlásil.


Nojo, jenomže ve Valmezu, 30 km vzdušnou čarou od Prusinovic, kde byl start Rohálovky, pršelo celý čtvrtek i pátek a ještě v noci na sobotu. Právě s Katkou Zemánkovou jsme řešili, že to bude lepší odpískat, protože trať bude samé bahno. A opakovat loňský Mikulov, ničit si kolo, to se mi nechtělo. Takže v pátek jsem usínal s tím, že nepojedu.


Jenomže když jsem v sobotu rozlepil oči a viděl venku svítit slunce… Těžká provokace, takže to zkrátím. Registraci jsem stihl „vofous“, trochu se rozjezdil kolem Prusinovic a ve 12:30 stál na startu. Kvůli přihlášení na poslední chvíli na mě zbyl poslední startovací chlívek.

Na startu bylo skoro 500 natěšených bikerů a bikerek, já hóóódně vzadu mezi nimi a když přišel startovní výstřel, trvalo asi minutu, než jsme doskákali ke startovní čáře i my .


A jak jsem si užil závod? Trasa skvělá, svižná, s několika zábavnými prvky. Dva brody, průjezd dvorem rodinného domu, na spoustě míst špalíry fandů a neskutečná atmosféra. Jen toho kravína, který zmiňuje Katka, jsme se letos nedočkali. Nemoci dobytka to zařídily jinak, ale příští rok už se snad zase těm rohatým mlékodávajícím fanynkám ukážeme.

Trať byla nakonec úplně suchá, protože této oblasti se déšť vyhnul a co bylo mokré, to vyfoukal fakt silný vítr a vysušilo slunce. Polní a lesní cesty, lány žluté řepky a parádní singláče. To všechno uvidíš ve videu.


Ale chci vypíchnout jednu věc, o které jsem kvůli tomu, že jsem se přihlašoval až 3 dny před závodem, neměl tušení. Katka už to popsala. Bral jsem jako jakousi recesi, že závod je zbarvený do ruda, protkaný komunistickými symboly a nápisy ROH…proč ne? Vždyť na ta tři písmena začíná i název závodu. Ale pravý důvod toho všeho jsem se dozvěděl až později. A sice to, že celá akce byla udělaná na motivy kulťáku Vesničko má středisková.


A to tak, že naprosto detailně a geniálně. Bylo tam všechno. „Stovečka“ pana doktora, „vé3eska“ pana Pávka, no a samozřejmě nechyběl ani sám pan Pávek, Otík nebo Turek. Místo bufetů Pramen nebo Jednota… prostě naprosto vymakané a jak říkám i ve videu - před pořadateli smekám přilbu a mrzí mě, že mi to uteklo, a že jsem na tuto skutečnost nereagoval okem kamery detailněji.


Příště už budu vědět, že organizátoři ROHálovské 50 jsou neuvěřitelní lidé, kteří nepořádají jen skvělý závod, ale i skvělou akci, tématickou zábavu pro lidi a prostě skvělý den, a že to dělají srdcem. Díky MOC vám všem…

Takže závěr tohoto článku nemůže být jiný - pokud hledáš závod, který tě pobaví po všech stránkách, Rohálovská 50 tě nezklame! Tohle jinde nenajdeš…