Drásal: hostýnská klasika ve staronovém provedení

Den se se dnem sešel a na nadšence horských MTB maratonů čekal jako obvykle o posledním víkendu před začátkem prázdnin nabitý sobotní den.

Drásala mnoho bajkerů považuje za vrchol sezóny a je jedním z nejoblíbenějších maratonů na území České republiky vůbec. Závod s neopakovatelnou atmosférou je konečně zase tady!!


Jeden z nejstarších a nejvýraznějších domácích maratonů - Bikemaraton Drásal, letos jako čtvrtý závod seriálu Kolo pro život startoval minulou sobotu a my jsme byli jako obvykle u toho! Závod se svými parametry doslova vymyká všem zvyklostem seriálových padesátek a proto láká mnoho domácích i zahraničních bajkerů k pokoření jedné z ikonických tras.

Drásal je pravou bajkerskou stálicí a když milujete jízdu na kole ve vysokých tepech, není co řešit. Za podnikem, který vytváří historii, stojí již nespočet sezón hlavní organizátor a ředitel závodu, rodák z Holešova a také známý maratonec Ondřej Fojtík. Ondra se ztotožňuje s původní myšlenkou: kolik kilometrů je možné ujet na horském kole během jediného dne?


25. ročník Drásala nabídl taktéž inovaci tratě. Cílem bylo při zachování původní linie závodu vytvořit dostupnější podmínky pro širší bajkerskou veřejnost. Trasy byly letos nejen kratších, ale i méně extrémních parametrů, kdy kopírovaly původní varianty a přinášely nová místa.

Účelem bylo nejen přilákat ještě více příznivců širokých plášťů a rovných řidítek, ale zamyslet se především nad tím, kdo všechno si chce den v sedle na místních tratích užít. Letos se prostě psala nová kapitola a svou příležitost dostali i méně technicky nebo fyzicky zdatní cyklisté, nicméně s velkou vášní pro toto sportovní odvětví.


Atmosféra okolo závodu je specifická, a to nejen v místě zázemí akce, ale také především na trati. Srdečnost, zápal a fandění lidí na občerstvovačkách nebo ve vesnicích, kterými závodníci z jednotlivých tratí projíždějí, je jedinečná. Na první pohled je vidět, že celý region Drásalem doslova žije. Takových maratonů je u nás jako šafránu, a to je i jeden z důvodů, proč se do Hostýnek mnoho jeho příznivců tak rádo vrací.

Počasí slibovalo po vlně prvních letních veder závodnicky příznivou předpověď, tedy teploty okolo 25 stupňů a polojasno, což je naprosto ideální klima pro tuto sobotní aktivitu. Ostatně málokdy je v termínu Drásala ošklivě. Je to prostě dlouhodobě „domluvené“.


Náměstí Dr. E. Beneše v Holešově se poprvé zaplnilo již před šestou hodinou ranní, kdy se na start Obra Drásala (143 km/ 4 189 m) postavilo okolo stovky závodníků. Mezi nimi třeba i náš slovenský kolega Imroman, který své zážitky shrnul v tomto článku.

O necelé dvě hodiny později zde roztočily výplety bezmála dvě stovky příznivců maratonské klasiky (109 km/ 3 021 m) a okolo poledne startovala zbývající půlmaratonská distance a trasa C, pro ty, kteří chtějí závodění v Hostýnkách zatím jen ochutnat a příští ročník se třeba odváží pro jednu z plnotučnějších verzí.

Uvolněný, plynulý a hlavně vtipný závod, který doslova plyne.

Já jsem si kromě Obra vyzkoušela postupně všechny trasy. Od té nejjednodušší, až po klasickou maratonskou distanci. Letošní ročník jsem váhala a rozhodování nebylo jednoduché. Po letech mně opět lákala klasika, tedy Áčková trať, ale nakonec jsem se vzhledem k předcházejícímu náročnému závodnímu programu rozhodla pro B. Ona i zdejší „jen“ padesátka nabízí se svými 1500 metry úctyhodné převýšení, a tak jsem se hodinu před polednem vydala na trať.


Pro mnoho závodníků je Drásal vrcholem sezóny a na tento den se připravují od zimy. I já měla řadu let na poslední sobotu v červnu významný fokus, nicméně letos jsem závod jela úplně bez jakéhokoliv očekávání. Těšila jsem se na specifickou atmosféru a chtěla jsem si vychutnat prostě jen bezstarostné závodní flow v této oblíbené lokalitě. O to větší radost jsem měla, když jsem se pod startovním obloukem sešla se starými přáteli.

Od startu se mi jelo, přestože šlo prakticky o sedmý závodní víkend za sebou, nad očekávání. První známé, táhlé a dlouhé stoupání jsem jela ani nevím jak. Jelo se mi prostě strašně dobře a objížděla jsem holky jednu za druhou.


Následoval opatrný sjezd do Rusavy, na který si díky mnoha pádům dávám velký pozor. Jede se zde dlouho a opravdu rychle. Následují legendární Grapy s typickou náladou plnou povzbuzování a fandění. Podobnou atmosféru závodníkům dává i pomyslné srdce Hostýnek, Klapinov a Pardus. Přiznám se, že jsem novou verzi trati příliš nezkoumala a tak jsem se těšila, co bude následovat.

Společnost mi téměř po celý závod dělal úplnou náhodou kamarád, který po skončení své profesionální kariéry ve světě horských kol, zavítal na trať Drásala z nostalgie a taky z pocitu, že láska k širokým plášťům nikdy nehasne. Já měla navrch v kopcích a on ve sjezdech. Byla to velká zábava.

Neustále jsme se dojížděli a potkávali po celou dobu závodu. Jelikož sjezdy nejsou mou silnou stránkou, snažila jsem se v každém klesání alespoň chvilku vydržet s ním, než mi vždycky ujel. Byla to výzva!

Vždy, když mně někde objížděl šedesátkou, volal na mě: "Pojeď, poseroooooo!“ a naopak když jsem jej dojížděla v kopcích nahoru tak – "Ty už jsi tady zase?!" Prostě uvolněný, plynulý a hlavně vtipný závod, který doslova plyne. Takový pocit jsem při snaze podat co nejlepší možný výkon neměla už dlouho.


Možná je to znamení, že tohle naše amatérské závodění bereme někdy až moc vážně a dopředu nás to rozhodně neposouvá. Je to k zamyšlení pro každého. Do cíle jsem se dostala po více než 2,5 hodinách této zábavy, jako celkově 4. žena a první ve své kategorii. Musím uznat, že snad poprvé můžu říct, že jsem si Drásala opravdově užila!