3 první vyjížďky aneb co na to ta proklatá záda

…pokračování k článku 5 chyb aneb jak se vyhnout akutní blokaci zad.

28. 1. – osudný výlet

Od osudného výletu, který mi překazil plány, uběhly téměř 2 měsíce. Během této doby jsem zrušil gravel závod Hanácké Roubaix, začal chodit více na procházky, absolvoval 5 návštěv fyzioterapeuta, cvičil každý den až na 3 výjimky a snažil se pohybovat opatrně. Ta opatrnost je důležitá, protože jakmile vám bolest umožní víc prostoru, velmi snadno na vše zapomenete. Pamatuji si, že jednou jsem dostal blokaci při obyčejném vystupování z auta. Jen se mi podlomily nohy a večer jsem už ležel.

25 .2. – první krátká vyjížďka 17 km, výstup 90 m

I přes každodenní snahu bolest zad zcela neustoupila a touha sednout na kolo byla čím dál silnější. V neděli 25. 2. zima zapomněla, co má dělat a vpustila jaro, aby se taky podívalo do světa. Už od rána bylo slunce jasné a mně to bylo taky jasné. Zamyslel jsem se a začal počítat. Je to právě 28 dnů, poctivě cvičím, paráda – jdu to zkusit. Oblékl jsem se přesně podle vlastního manuálu, rozcvičil se, pozvolna vyjel a těch nádherných 17 km jsem si fakt užil.

Po cestě jsem zkoušel využít rad fyzioterapeuta, jak správně na kole sedět. Těžko se to popisuje, ale pokusím se. Nesmíte mít na kole prohnutá záda, musíte jako kdyby vyhrbit bedra tak, že kostrč zatlačíte do sedla a mírně předsunete. Samozřejmě jsem to zkoušel jen párkrát během jízdy, ale cítil jsem se u toho dobře a bylo to příjemné k zádům.

Po návratu domů následovalo protažení a k tomu to mé rutinní cvičení. Netajím se tím, že jsem se obával rána, zda to nebude mít nějakou dohru, ale všechno bylo docela v pohodě. Vzbudil jsem se jen se ztuhlými zády, takže fajn.

Následující dny jsem pokračoval stereotypně. Práce, cvičení, procházky, úkoly s dětmi atd. K tomu nějaké nachlazení a 3 týdny utekly jako voda.

17. 3. – vyjížďka 36,4 km, převýšení 434 m

V neděli mělo být krásně, tak jsme si domluvili hlídání dětí a naplánovali jsme s manželkou výlet na Bunč, který jsme chvíli po startu přehodnotili, protože na stezce foukal tak ledový vítr, že nám mrzly v cyklistických rukavicích prsty. Domů přece nepojedeme, tak jsme zvolili opačný směr, do přírody mezi stromy. Tentokrát to ale žádná placka nebyla, v kopcích jsem zjistil, že kondička je pryč a že si musím i během jízdy záda protahovat.

Začal jsem manželce závidět e-bike (Kellys Tygon R50). Já trpěl a ona si s úsměvem užívá trip. Už mě napadají i myšlenky, že bych mtb vyměnil za e-bike. Stále tomu pokušení odolávám, ale už mám dokonce i vybraného favorita, jde o Kellys Theos R30 nebo 50. No jdeme raději dál, mimochodem záda mě bolela už celý den, byl jsem vystrašený, zda něco nepřijde. Různě jsem se neustále protahoval a vzbudil se v pohodě. Cítím ale, že to pořád není ono.

Ach jo…

Bude to někdy lepší? Upřímně vám řeknu, že bolest cítím každé ráno, během dne, vlastně pořád. Někdy se stane, že je to fajn, nejčastěji při cvičení a když si po něm u telky ještě lehnu na 15-20 minut na akupresurní podložku…, no řeknu vám…, je to zázrak. Vše je rázem pryč, žádná bolest, záda žhnou horkem, vše se ale ráno vrátí.

Taky je v mém okolí spousty zkušených rádců, ne nadarmo se říká: „Co Čech, to trenér“, ale koho poslechnout? Jeden říká: "To musíš rozjezdit…, to přejde časem", druhý zas jestli není návrat k aktivitě předčasný a stejně jsou nejlepší ti, co říkají: "Mě bolí záda celý život a stejně jezdím, jsi ještě mladý", atd.

Nezbývá než to vyzkoušet. Dnes jdu na kolo, tentokrát na gravel.

20. 3. – 48 km, placka 152 m výškových

No málem jsem zapomněl, jaký je gravel pašák. To nebyla vyjížďka, ale švih. Na kole jsem se cítil dobře, záda nebolela, jen mě trochu ze startu zaskočil chlad. Byl jsem ale připraven a hodil na sebe ještě novou bundu.

Nově jezdím i s bederním pásem. Pořídil jsem z merino vlny, je docela tenký, takže nejde až tak vidět. Když se ale při jízdě párkrát pohnul, hned jsem to poznal a musel jej poopravit. Chtělo by to nějaký vyšší. Jinak oblečení po dobu jízdy super, ale jak jsme dojeli a ještě kecali před domem, okamžitě jsem cítil ledový vítr, jak se mi dere na tělo, tak rychle raději do tepla. Sprcha a samozřejmě zacvičit.

Závěr

No řeknu vám, že po každé z těchto vyjížděk, které jsem absolvoval, jsem 2 dny trnul, zda zase nelehnu. Vlastně se mi tyto myšlenky hnaly hlavou před i během jízdy. Naštěstí zima končí a v teplých měsících jsem nikdy problém neměl. Těším se na kraťasy a triko. Ale důležité je nepolevovat ve cvičení ani v létě, abychom na zimu byli připraveni.

Takže zádaři: pravidelně cvičit, plavat, jezdit, pravidelně navštěvovat fyzioterapeuta – alespoň 1x za měsíc až dva, a chodit (tady doporučuji Nordic Walking).

Tak ať to jezdí, záda nebolí a kdybyste chtěli nějaké tipy na cviky, tak napište a já něco sepíšu. Ještě bych uvítal pár komentů, jaké máte zkušenosti a poznatky s cyklistickým trenažérem v zimním období. Že bych ty nohy v chladném počasí protočil doma. Díky.