Covid, šance pro nový začátek?

Kdybych měl parafrázovat slova klasika „tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“, byl by podzim nešťastným zcela určitě. Anebo ne? Dá se na všem špatném hledat nějaké pozitivum?

Podzim byl letos hodně suchý, téměř žádné srážky, jeden teplý den střídal druhý. Cyklistovo nebe, nešlo to lépe. Vyhlídka na víkend ideální, pojďme si to užít. Trénink v plném proudu, tenhle víkend bude letos poslední, neděle nostalgie, loučení a pak přišel další. Předpověď nezklamala, znovu víkend, co stojí za to, zdálo se to nekonečné. Listopad se zlomil do prosince, idylka skončila, přišla zima. První deštíky, občas sněžení, ven už to tak netáhne. Tento rok ovšem zima nebyla sama. Neutěšená situace kolem covidu se stále eskalovala, média bila na poplach a u nás stále nic.

Až jednoho sobotního rána, kašílek, rýmečka, včerejší výjezd byl asi už moc, asi lehké promrznutí, já to věděl. Odpoledne zimnice, nakonec mi to nedalo, testík a už jsme součástí statistik. A hned celá rodina. Co si počít? Dva týdny bez kola, bez sportu, válení se doma. Žádný pondělní fotbálek, výběh v týdnu, víkendová vyjížďka, konec světa.

Člověk se najednou raduje z prostých věcí. Třeba z toho, že je venku a pod koly křupe prašan.
Plány byly smělé, doděláme nedodělky, uklidíme na Vánoce, ovšem dva týdny se zdají nekonečné, tělo slábne, doma se máme čím dál raději, nohy cukají, prsty přepínají programy, kdy už to bude. Už se to blíží, první týden, to snad ne, ještě jednou tolik, čas se vleče. Kdy už to bude? První možný den, hned ráno, musím to zkusit, celou noc sněžilo, normálně bych váhal, dnes ne. Vesele navlékám tři vrstvy, helma, tretry, manželka si klepe na čelo, ale euforie vítězí.

Konečně venku. Konečně na kole.
Vyjíždím z domu, sníh se sype, mrzne, ale já nic nevnímám, šlapu, jedu. Kdo by tomu věřil, že po dvou týdnech mi to bude připadat jako po půl roce. Lidé, kteří odhrnují sníh ze svých plechových miláčků, se otáčejí, myslí si svoje, ale je mi to jedno. Já jedu, šlapu, funím, kolem domů, pole, vjedu do lesa, první kopec, žiju. Vleču se sice tempem, za které bych se musel stydět i po prohýřené noci, ale dnes to však neřeším, užívám si, ten pocit je k nezaplacení. Co by mohlo být lepšího, zimní vyjížďka, sníh krásně křupe, neklouže, nikde ani živáčka, neuvěřitelných 18 km na tachometru, prsty na nohách už modrají. Ale ten pocit, že už to zase jde, ten se musí zažít.

Tak až to přijde i na vás, teď nemyslím zimu, prostě až se stanete součástí toho čísla, které vždy ráno zveřejní média, nezoufejte. Jde to přežít, je to dlouhé, ale jde to. Využijte tuto pauzu jako nový restart. A ten pocit prvního dne, ten pak stojí za to zažít.

Držte se a hodně kilometrů v roce 2022!
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
mtbiker-komunitaCZ 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Zátěžový test – poznat své limity v grafu

Zátěžový test – poznat své limity v grafu

Jak má člověk správně trénovat? Jezdit podle pocitu? Únavy? Nálady? Možná ano, ale co to mít podložené i daty? Tak jsem to zkusila a jak to probíhalo a co mi to dalo uvidíte níže.
5 chyb aneb jak se vyhnout akutní blokaci zad

5 chyb aneb jak se vyhnout akutní blokaci zad

Když milovníka kola chytnou záda, tak jediné, co ho zajímá je kdy tato nepříjemnost odezní a bude moct opět naskočit do sedla. Tento stav právě prožívám, tak bych se s vámi chtěl o tuto zkušenost podělit.
Novoroční předsevzetí ve sportu

Novoroční předsevzetí ve sportu

Pokud patříte do skupiny lidí, kteří si novoroční předsevzetí zásadně nedávají, tak věřte, že podle statistik je vás výrazná menšina.
keyboard_arrow_up