Nelogická cyklistika - věci, které fungují opačně, než se zdá

Může vlastní úsudek a selský rozum přivést cyklistu na nesprávnou cestu? Těchto 10 věcí jsem v začátcích dělal špatně.

V cyklistice existuje spousta příkladů, kdy věci fungují jinak, než se na první pohled zdá. Najít takových 10 omylů mi nedělalo problém, stačilo si zavzpomínat na vlastní začátky. Ale abych nebyl k sobě přehnaně kritický, něco jsem dělal špatně proto, že to byla v minulosti běžná praxe. Až pokrok a nové poznatky ukázaly, jak to je ve skutečnosti s věcmi týkajícími se tréninku, výbavy a posedu.

1. Tvrdší a užší je rychlejší

Myšlenka, že vysoký tlak a úzké pláště musí být rychlejší, s námi žila velmi dlouho. V době, kdy neexistovaly wattmetry, se jen těžko testovalo, zda skutečně platí na první pohled logická úvaha. Užší pláště a více foukání teoreticky znamená menší kontakt s povrchem, takže i nižší valivý odpor.


Dnes umí i amatérský cyklista s wattmetrem tuto nepravdu vyvrátit, ať už v terénu nebo na asfaltu. Pokusil jsem se o to také a výsledky potvrdily, co se ví už pár let. Přiměřeně nízký tlak v kombinaci se širším obutím odvaluje lépe a navíc je to pohodlnější a bezpečnější.

Přesný tlak, na který je třeba foukat, se odvíjí zejména od hmotnosti jezdce a rozměru pláště a ráfku, jako pomoc dobře poslouží mnohé online kalkulačky.

2. Je potřeba jezdit hodně a rychle

Pokud je cyklistika zejména o psychohygieně a odreagování, pak není třeba o tréninku příliš přemýšlet. Od startu do konce se maká. Středně vysoké tempo jsem také miloval, na konci každého tréninku jsem byl vždy slušně unavený. Často jsem honil vyšší průměrnou rychlost.


Moderní poznatky ukazují, že i v cyklistickém tréninku můžeme pro zjednodušení používat pravidlo 80/20. Dobrá zpráva je, že většina jízd by měla být v pomalém tempu, to je těch 80 %. Bájná zóna 2 je ideální pro budování vytrvalosti, na které stojí budoucí výkonnost.

20% tvoří intervalové tréninky, které jsou krátké a intenzivní. Tento princip pěkně vystihuje i tvrzení, že mnoho amatérských sportovců má pomalé tréninky moc rychlé a ty rychlé moc pomalé.

Pro více informací stačí v MTBIKER Magazínu zadat klíčové slovo #trenink.

3. Hubnutí do maxima

Mnoho z nás má cyklistiku i jako nástroj ke snížení hmotnosti. Kdo jezdí v kopcích, toho kromě lepší postavy potěší také vyšší výkon. Kolik wattů dokáže ušetřit kilogram hmotnosti cyklisty jsem otestoval i na vlastní kůži a ty rozdíly jsou velmi lákavé. Navíc hladovění bylo ještě nedávno součástí profesionální cyklistiky, velmi nízká hmotnost se považovala za nezbytnou. Proto i amatéři neměli důvod o takovém způsobu pochybovat.


Dnešní trend je naštěstí zdravější a dlouhodobě udržitelnější. I amatér už přemýšlí, jestli klesající číslo na váze znamená méně tuku nebo i svalů. Profíci jdou vzorem také, slušných výkonů v kopcích lze dosáhnout i zvýšením hrubé síly, kilogramy nejsou jediná veličina výpočtu. Zdravá hmotnost přináší také silnější imunitu a lepší ochranu při pádech.

Jaké klíčové slovo je v MTBIKER Magazínu podstatné nyní? Ano, je to #hubnutí.

4. Tuky jsou to zázračné zlepšení

Říká se, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. V tomto duchu jsem mnoho tréninků absolvoval téměř o hladu, představoval jsem si, jak zlepšuji tukový metabolismus. Navíc o trénování na lačno jsem slyšel i od profesionálních sportovců, takže jsem neměl pochyby, že to bude fungovat i u mě.


Tím, že tréninky na lačno mi vůbec nechutnaly, jsem rád, že je dnes tento trend v pozadí. Pokud nějaký význam má, ne pro amatéry, kteří se dokáží zlepšit i jinými věcmi a za méně úsilí.

Jednou z možností je práce se sacharidy, díky kterým se zlepšuje trénink a poté i výkon na závodech. Proto dnes z domu vyrážím pořádně nabalený, už se mi nestává, že po návratu v záchvatu vlčího hladu „vyluxuju“ lednici. Lepší mám i regeneraci, což s přibývajícími léty musím řešit čím dál víc.

U paliva je důležité nejen množství, ale i jeho kvalita.

5. Větší páka generuje větší sílu

Jak jsem si nastavoval polohu zarážek na tretrách v minulosti? Řídil jsem se pocity, ale v hlavě mi zněla i klasická poučka z fyziky. Páka je dobrá, páka zvyšuje sílu. Proto jsem je posouval k prstům víc, než jsem měl. Takový přístup nemusí vždy fungovat, důvodem je biomechanika. Nejčastější problémy, které souvisejí s nesprávnou polohou „kufrů“, jsou:

• přetížená lýtka a achilovka
• vyšší tlak na prsty až trnutí
• horší stabilita a efektivita šlapání
• vyšší riziko bolesti kolen

Porovnávat se s profíky se prostě nevyplatí.

Zarážky lze slušně nastavit i doma s tímto návodem. Už se nebere v úvahu jen kost palce, ale také malíčku. Ideální je k tomu použít speciální nástroje, ale domů si kupovat bikefitting vybavení nemá smysl. Jednodušší je si nechat zarážky nastavit v některé z MTBIKER prodejen.

6. Kliky prodloužené na míru

Jelikož měřím 2 metry, v minulosti jsem hledal způsoby, jak jezdit ještě delší kliky, než jaké se běžně dodávaly na kolech. Stejně to dělali i podobně vysocí profesionální cyklisté, po kterých jsem opakoval. Dnes se mi to zdá až neuvěřitelné, že jsem skončil u délky 180 mm. Překvapující je, že tento rozměr byl také v běžné nabídce Shimano, což dnes už neplatí. I na tom je vidět, jak se věci mění.

Proč se dnes kliky zkracují? Ukázalo se, že tak jako u zarážek, páka není všechno. Více se hledí na odpor vzduchu a s tím související posed. Detaily zmíním i v posledním bodě č. 10.

Tématu je věnován i samostatný článek a ne náhodou je na jeho titulní fotce Pogačar.

7. Zlepšuje se jen a jen tréninkem

Veškerý volný čas je třeba věnovat tréninku, jen když se tělu pořádně naloží, tehdy se opravdu zocelí. Takový přístup mi jakžtakž fungoval, zvláště když jsem byl mladší, ale jak přibývaly roky, realita mě stejně dohnala. Věc, která je stejně důležitá jako trénink, je regenerace.


Když jsem výše zmiňoval poměr 80/20, tak v tomto případě se doporučuje 50/50. A jaká je běžná praxe? Amatérští cyklisté to mají často 100/0, v hledáčku mají jen ježdění a nic jiného. Aktivně regenerovat lze různě, může to být úplný odpočinek nebo lehké vyjetí, případně doplňkové sporty. Žádané jsou i věci jako strečink a kompenzační cvičení, masáže, rolování…

S fyzioterapeutem jsem si povídal o svalovici a s trenérem o vhodných cvičeních.

8. Jiný pohyb ničí nohy

Není to tak dávno, když se v sezóně doporučovalo jezdit jen na kole. Jiný pohyb se považoval za zbytečný stres pro svaly, který ubírá z výkonu. Této teorii věřili také profesionální cyklisté, kteří minimalizovali aktivity mimo sedlo. Pokud měli na závodě pokoj v patře bez výtahu, nejraději by se nechali nahoru vynést.

A co říká moderní praxe? Posilování, kompenzování a dokonce i běhání se doporučuje po celou sezónu. Benefity jsou jasné: lepší regenerace, zvyšování výkonu a zejména zdraví. Méně bolesti kloubů, pohodlnější posed a lepší flexibilita.

A v případě pádu nejsou naše kosti jako ze skla. Kdo netuší, kam tím mířím, doporučuji text o řídnutí kostí u cyklistů.

9. Čím více, tím lépe

Co takhle vzít tréninkový plán profesionálního cyklisty a vše podle něj opakovat? To budu za chvíli dobrý tak, jak je on? Dejme tomu, že amatér si vytvoří podmínky, jako kdyby se cyklistikou živil. To znamená, že má k dispozici neomezený čas a vybavení. Mám špatnou zprávu, u většiny z nás obyčejných smrtelníků to stejně fungovat nebude.

Takové případy u amatérů většinou končí vyhořením nebo zraněním, ale i kdyby to nebyl jeden z těchto scénářů, je zde další faktor. Schopnost těla snášet velmi vysoké tréninkové dávky je podmíněna dlouhodobou prací v kombinaci s genetikou. Zvládnout 30 hodin trénování týdně bez těchto věcí lze jen krátkodobě, kromě pevné vůle je třeba mít i štěstí.

Jednou za čas se najde zázrak přírody, pro nás ostatní bude vhodnější individuální přístup. A zejména v začátcích je prospěšná práce pod dohledem trenéra nebo alespoň s přiměřeným samostudiem. Už jste zkoušeli tréninkový plán od AI? Docela to ujde.

10. Agresivnější posez je vždy rychlejší

I já jsem si myslel, že podložky pod představcem jsou znakem amatérismu, inspirací mi byli opět „profíci“. Jezdili menší rámy a obrovský drop zvýraznili s pomocí dlouhého představce. Vypadalo to logicky, hlava skloněná k zemi se na první pohled jeví jako více aerodynamická.

Proč se průměrnému cyklistovi nevyplatí inspirovat TV přenosy a studiem posedu světových hvězd? Jejich pozici nastavil bikefitter a ten určitě přihlédl k možnostem jejich aparátu. Většinou jsou to mladí kluci a holky a do toho ještě pravidelně posilují a kompenzují. Jen díky tomu dokážou efektivně šlapat i v agresivní poloze.


Na svých kolech dnes spokojeně vozím „komín“ pod představcem i z jiného důvodu. Posed na silničním kole možná čeká podobná revoluce, jaká se udála v oblasti časovek. Od nízkého úchopu se upouští a více se přihlíží k obtékání vzduchu kolem rukou, které v ideálním případě navazují na hlavu a tělo. Toto naznačují i ​​výsledky z větrných tunelů, často se držení za páky jízdních kol doporučuje jako nejvíce efektivní.

Dlouhé kliky jsem už zmiňoval, nejvíce škody udělají právě v kombinaci s nevhodně zvoleným agresivním posedem. Pár milimetrů dolů znamená větší rozsah pohybu vzhůru, což v krajních polohách může narazit na funkční rozsah šlach a svalů. Pak je zbytečné být uprostřed těla „zlomený“, když končetiny nedokážou správně pracovat.

Existují další matoucí věci?

Že bude v článku 10 omylů jsem si stanovil hned v úvodu, určitě by se dalo pokračovat i dál. Co takhle mazání řetězu? Jako zelenáč jsem si myslel, že čím více, tím lépe, a proto mému pohonu dominovala černá barva. Dnes paradoxně nepoužívám už žádný.

Ve kterých dalších případech se v cyklistice nevyplatí spoléhat na vlastní intuici?