Od základu: A co na té silniční cyklistice vlastně vidíš?

Proč vlastně se silniční cyklistikou začít a co je v začátcích důležité? Odpověď možná najdeš v článku.

Uznávám, toto téma jsem měl asi zpracovat jako první. Ale radši později než nikdy. Určitě to znáte – už léta chcete něco zkusit, ale vždy se najde nějaký háček.

Někdo neví, jestli by ho to vůbec bavilo, u někoho mohou být problémem finance, naše silnice a provoz, divné pohledy okolí, proč se vůbec navlékáme do lycry… Stojí to vůbec za to? Samozřejmě, že ano! A tak bude tento článek spíše takovým motivačně-filosofickým okénkem s několika (snad) dobrými radami.

Jaká bude tvá motivace?

Tento článek vezmu trochu z osobní roviny, na druhou stranu nejsem žádný guru, tak budu rád, když se rozproudí i diskuse. Asi obecně platí, že bez motivace se jakéhokoli cíle dosahuje velmi těžko. Ta je samozřejmě pro každého jiná – zhubnout, vybudovat kondici, pobavit se, objevit nová místa… Nebo i další, o kterých si můžeme popovídat možná večer u piva.

Co je ale podstatné, je třeba se své motivace držet a občas si ji i připomínat. Případně si najít novou. Časem se možná dostaneš až do toho stádia, že budeš chtít jet na kolo jen tak, bez důvodu - zkrátka tě to na něj bude táhnout. Takže počkat, je vlastně kolo droga?

Když je třeba krotit očekávání aneb drahé kolo z tebe hvězdu neudělá

Motivaci bychom měli, můžeme si stanovit cíle. Důležité ale je, aby byly ze začátku dostupnější a dosažitelnější a v neposlední řadě zůstat trpělivý/á. Nikdo nezhubl 20 kg za dva měsíce, nikdo nezačal jezdit 200 km trasy po několika jízdách na „žiletce“. Bohužel, v tomto nám asi zčásti „skáče do úsměvu“ momentální doba, která je postavena na výkonu – čím více kilometrů, tím více kudos na Stravě.


Přehnané očekávání ale můžeš mít i od svého kola a to se týká nejen začínajících cyklistů, ale i některých pokročilejších. Doposud s úsměvem vzpomínám na časy, kdy jsem si koupil první bazarové kolo a kluci, kteří měli žiletky v poloviční hodnotě (!), mě dokázali pravidelně zadupat do země. Jistě, lehčí nebo aero rám ušetří nějakou tu vteřinu, ale v konečném důsledku je to vždy o tom samém – jezdit, jezdit, jezdit. Poctivý trénink nenahradí žádný karbon.

Od čistší hlavy až po silnější osobnost

Skvělá věc na cyklistice je i to, že bydlím… No, ani nemůžu říct, že zavřený sám se svými myšlenkami. Jednoduše - stává se mi, že se "probudím", jak točím pedály a mezitím přemýšlím nad absolutně jinými věcmi. Když se vrátím domů, můžu být fyzicky jakkoli zničen, ale zato se zcela pročištěnou a restartovanou hlavou. Na druhou stranu, jak jsem zmiňoval i v předchozím článku, v silniční cyklistice silně rezonuje komunitní ježdění. S kamarády v háku zase člověk zažije spoustu úsměvných momentů.

A cyklistika jednoznačně ovlivňuje psychiku člověka i co do odolnosti. Každý kopec, každý protivítr, bolavé nohy a hodiny v sedle tříbí sílu vůle. Jinak by to asi každý příčetný člověk otočil při první překážce zpátky domů.


Fyzické benefity jsou asi vnímány i v širší veřejnosti, pěkně to shrnul MUDr. Milan Kulkovský v našem rozhovoru. I tady si určitě každý najde to své, pro mě osobně je to zejména metabolismus. Z toho by mohl být i takový typický bulvární titulek: „Ženy ho nenávidí – sní toho vagón a nepřibírá!“

Jsou auta nepřátelé cyklisty?

Článek o ježdění v provozu jsme tu už měli, ale zkusme se na to podívat z jiného úhlu pohledu. Gravel jezdci nebo bikeři často argumentují tím, že v lese i na polích je větší klid než mezi auty. To je určitě pravda.

Na druhou stranu, máme přece spoustu krásných asfaltek, které jsou pro auta nedostupné, nebo je zde provoz minimální. Stačí se vyhnout hlavním tahům, objevovat cesty III. třídy a člověk se rázem cítí bezpečněji.

To, že jezdíme po asfaltu, má také několik dalších světlých stránek. Jednak stačí trochu přišlápnout a člověk rázem „letí“ 40 po rovině. Vyšší rychlost automaticky znamená i více kilometrů za stejnou dobu například oproti MTB nebo gravelu. A cesta naštěstí není natolik omezená počasím – i na sobě mnohdy pozoruji, že i pár dní po dešti váhám, jestli jet do lesa nebo nejet… No, nechce se mi pokaždé umývat bike. S tím později souvisí i delší interval mezi servisem. A ten ve většině případů opravdu zvládne i začátečník.


Uzavřu to svou zkušeností – vždy jsem býval spíše dobrodružný typ, který málokdy hleděl na výkon či průměrky. Zato jsem chtěl vždy přijet domů s pěknými zážitky, typickým příkladem byl náš „punk“ přejezd přes celé Slovensko. Ale jak zpívají Chinaski: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ Každý se může vydat svou vlastní cestou. Budu rád, když se o ty své podělíte.

Seriál „Od základu“

• Od základu: Rozdíly v rámech jízdních kol
• Od základu: Jaký materiál rámu je nejvhodnější?
• Od základu: Jak si správně vybrat silniční kola a obutí
• Od základu: Silniční kotoučové vs. ráfkové brzdy - výkon, praktičnost, design
• Od základu: Mechanické vs. elektronické řazení na silničním kole - otázka vkusu?
• Od základu: Gravel, silnice, treking - co nabízejí?
• Od základu: Jak začít se silničními nášlapnými pedály a jaké jsou jejich silné stránky
• Od základu: Jakou výbavu si s sebou vzít na silniční výjezd?
• Od základu: Krátké vs. dlouhé trasy - strategie, plánování, strava
• Od základu: Elementární servis silničního kola
• Od základu: Tepové zóny a jejich význam při tréninku
• Od základu: Jezdit sám, ve dvou nebo v „balíku“?
• Od základu: Jakým drobným i vážnějším přešlapům se vyhnout v silniční cyklistice?
• Od základu: Mých TOP 5 investic do silniční cyklistiky