Sezóna nekončí - ale může být mnohem pestřejší

Dny se krátí, teploty výrazně klesají, dáváme sbohem letním dresům. Ale víte co? Ono je to vlastně dobře a já vám zkusím přiblížit proč.

Komu by nechybělo léto? Dlouhé dny, sucho, listy na stromech (a ne na trailu) plus žádné velké přemýšlení nad oblékáním – vždyť téměř vše pokryje kombinace krátký/krátký.

Do toho je kalendář plný akcí, v televizi běží stále zajímavá cyklistika, o motivaci není nouze. A pak to najednou přijde. Zlom. Podzim.

Zjišťujeme, že už kolem 17:00 je v lese tma jako v rohu a taková večeře dostává zcela nový „timing“. Na trailech to klouže, ba co hůř, za chvíli už ani nebude vidět, kudy vlastně vedou.

A to oblékání... Bude teplo nebo spíš zima? Raději dres a vestu, či spíše přechodovou bundu? A, počkat, jaké spodní prádlo? Kde jsou mé návleky na kolena? A doufám, že mám nabité světlo. V telce už za chvíli poběží jen dozvuky sezóny a „best of“ opakovačky. Brzy sice začne cyklokros, ale ten bez účasti MVDP stejně nikoho moc nezajímá.

Hodiny v sedle se staly drogou a udržet je za každou cenu, navzdory počasí či tmě, mou výzvou.

Nač držet kvalitní stravu, vždyť super těsné a průsvitné dresy nebude třeba a navíc brzy budou stejně Vánoce, a to se úplně spustíme. Jinými slovy, z hlediska času, který můžeme strávit na kole nebo z pohledu naší výkonnosti v jeho sedle, začíná jít všechno z kopce. S odstupem času ale říkám: je to dobře.

Učím se věkem

I když ještě nemám ani 40 let, můžu docela dobře zpětně pozorovat svůj vývoj. A stále před sebou vidím dobu, kdy pro mě byl blížící se podzim a zima trochu deprimujícím obdobím. Z kola bylo třeba ukrojit, což se mi moc nelíbilo.

Štvalo mě, jak postupně odcházela nabytá kondice a časy ve stoupáních se prodlužovaly. Hodiny v sedle kola se staly jakousi drogou a udržet je za každou cenu navzdory počasí či tmě, bylo mou výzvou. Samozřejmě, moc mi nepomáhala ani klasická pracovní doba, kterou jsem si až do jara pracovně nazval „doba temna“.

Byly časy, kdy jsem razil čistokrevný „oldschool“ přístup. Co si pod tím představit? Zjednodušeně jen neustálé ježdění a bušení kilometrů. Hřál mě pocit, že teď už přišel správný čas položit základ na další sezónu a čím dříve začnu, tím budu lepší a budu mít náskok vůči ostatním. Nějaké jiné aktivity jen zbytečně uškodí technice šlapání a tím pádem jsou zbytečné.

Oddech? Nač, vždyť nejsem profesionální sportovec a cítím se fajn. Samozřejmě, ve výsledku jsem žádnou dobrou sezónu neměl, což mě vedlo k myšlence, že potřebuji ještě více hodin... Jinými slovy začarovaný kruh, do kterého může člověk docela snadno spadnout.

Naštěstí stárnutí má jednu výhodu, kterou je nabírání zkušeností. Podívat se zpět a plácnout se rukou po čele – přesně na to mají v angličtině populární výraz „facepalm“. Víte, co jsem zjistil? Že pro hobby jezdce, který není tlačen, aby v únoru podával top výkony někde v Austrálii, není nic lepšího, než doplnit svůj repertoár o jiné sporty.

Mám na to doslova neprůstřelné důkazy. Byla období, kdy jsem celý rok projezdil na kole, bez ohledu na počasí. A pak přišla i taková, že na kolo skoro 3 měsíce v roce sedal prach. Rozdíl? Ano, cca první 3-4 týdny na jaře, než si nohy opět zvykly. Podle mě docela v pohodě „oběť“, když zohledním následné benefity jako lepší držení těla, méně zkrácené svaly, odstranění bolestí zad a následný mnohem lepší pocit na kole i po x hodinách.

Výhodou různých extrémních tratí je totiž fakt, že podobné změny můžu krásně pozorovat. Jinak řečeno, sezóny, kdy jsem se věnoval více i jiným sportům, byly vždy lepší – nejen z pohledu výsledků, ale také pocitů.

Pestrost, která léčí

Jaký je ten zázračný mix? Možná někteří čekáte, že teď vypíchnu největší tréninkové benefity jednotlivých aktivit. Jejich hlavní smysl ale je, aby přinášely něco navíc a nebyly jen poznámkou s určitou dobou trvání pod kolonkou „other activities“.

Řekněme taková turistika. Velmi těžko konkuruje jízdnímu kolu v poměru prozkoumané území/investovaný čas. Jenže prostředí si vychutnám mnohem víc do detailu a hlavně se dostanu na místa, kam na kole nejezdím. Navíc je za mě top rodinnou aktivitou, při které můžeme trávit čas všichni společně a která udržuje dlouhodobě náladu v domácnosti na velmi vysoké úrovni.

Děkuji za chladné dny, horší počasí a téměř nulový počet akcí.

Běhání mi přináší možnost být venku i v nejhorším možném počasí nebo když není čas na nic jiného. Na lezecké stěně se krásně protáhnu a opět můžu zapojit celou rodinu. Přiznávám, že do posilovny chodím zejména díky tréninkovým benefitům, protože pro opakované zvedání železa mě nenapadá nějaký vznešenější cíl.

A co kolo? Samozřejmě, že jezdím dál. Vždyť podzim je podle mě nejkrásnější období díky barvám a menšímu shonu. Jen už jezdím jinak. Rozhodně méně často, a když už, spíš mě lákají delší výpady někam, kam v sezóně tolik nejezdím.

Pokud patří sezóna MTB, teď přepínám více na silnici/gravel. A hlavně nesrovnávám čas/watty/tep na tradičních úsecích. No a nějak věkem odhaluji i kouzlo regenerace, kterou stále mnozí vlivem dnešní doby dáváme do pozadí.

Děkuji za podzim

Možná vám přijde na jazyk otázka: "Imro, proč se více nevěnuješ jiným sportům i během hlavní sezóny, když je všechno tak super a prospěšné?" Mou odpovědí je záliba v závodech a zejména v dlouhých maratonech, kde se snažím stále posouvat své vlastní limity.

Rozhodně nemám vysoké VO2 max nebo talent pro techniku ​​jízdy jako Tom Pidcock. Za vším jsou hodiny, které investuji do kola a samozřejmě nejednou na úkor jiných věcí. Těžko se člověk přinutí k turistice, když ví, že po sestupu z hřebene bude mít několik dní nohy jako hadrový panák.

A když se naplno rozjede sezóna dlouhých tratí, člověk je rád, že stíhá mezi nimi alespoň nějak regenerovat. Jinými slovy, soustředím se na jedno a nebudu nijak popírat, že mě to umí snadno vtáhnout, když cítím stoupající formu. S jídlem přece roste chuť.

Můžete číst X článků, kde vám někdo bude říkat, co by bylo dobré dělat. Ale všechno je marné, pokud člověk sám od sebe nejeví zájem. Něco podobného, ​​jako když se mi ráno opravdu nechce po tmě na start 200 km Salzkammergut Trophy. Ale když zazní výstřel a vyletí plameny za zvuku Rammsteinu, všechno se rázem změní. Přijde pomyslný „klik“ a hlava už nijak neprotestuje.

A je to právě podzim, který ve mně zmáčkne tento pomyslný přepínač. Děkuji za chladné dny, horší počasí a téměř nulový počet akcí. Jednoduše děkuji za podzim.