24 hodin kolem řeky Moravy – trochu jiný pohled

Poslední prázdninový víkend se už tradičně konal tento závod, na kterém se sešlo přes 80 závodníků.

24 hodin kroužíte na osmnáctikilometrovém okruhu, kde se střídají povrchy. Chvíli jedete po asfaltové cyklostezce, za pár okamžiků nadskakuje váš zadek na panelovce a o kousek dál prověří vaše schopnosti úzká kolej na poli. Přestože je v zázemí závodu dostatek jídla, sporadicky jíte a žaludek máte takzvaně na vodě. Nespíte, když se rozhodnete jít na chvíli odpočinout, což pravidla nezakazují, o spánku se mluvit nedá, bolest Vám to pravděpodobně nedovolí.


Potíte se, bojujete s počasím, protivítr nastoupí přesně v okamžiku, kdy to nejméně čekáte, a v průběhu dne i noci klidně několikrát zmoknete. Přes den zase potrápí ostré slunce a vysoké teploty. Bolí Vás ruce, ramena, záda a hlavně zadek. Je to jeden velký diskomfort. A přestože víte, že byste na slušné umístění neměli, doporučil bych tento závod absolvovat každému cyklistovi. Tenhle závod je totiž o něčem jiném.

Reportáž

Jak to na takovém závodu vypadá, se můžete už teď podívat na videu, které jsme pro Vás připravili.


Ano, stojíte na startu s lidmi, kteří sem přišli zvítězit, mají za sezónu našlapány desítky tisíc kilometrů a sem přišli tu dřinu zúročit. Ano, ti nejlepší usilují klidně o 600 km, přičemž 500 není vůbec ojedinělý výkon. Každý, kdo už někdy zajel řekněme "jen" 200 km, ví, co to obnáší, jak to bolí. Přesto se budu opakovat, když řeknu, že doporučuji postavit se na start. Ten největší souboj se totiž odehrává ve vaší hlavě. Soutěžíte především sami se sebou.


Urvat si pro sebe 24 hodin na "závod" není jednoduché

Většina z nás žije standardní model, pracujeme, jíme, spíme a mezi to se snažíme vměstnat čas na trénink, koníčky. A stále dokola. Jsou to naše jistoty, stereotyp. Je to naše komfortní zóna. Urvat si pro sebe 24 hodin na "závod" není jednoduché, a když se Vám to podaří, je to malé vítězství. Udělali jste totiž něco, co většina lidí nedokáže, opustili jste svoji komfortní zónu a bez ohledu na to, jaký bude výsledek, rozhodně neprohrajete. A mimo to – vystoupit z komfortní zóny má skutečně blahodárný vliv nejen na psychiku člověka.


Sáhnout si na fyzické dno

Když absolvujete takto dlouhý závod nebo trénink, automaticky posunete svou mysl o level dál. O těle nemluvím. Podstoupit totiž dobrovolně tolik hodin mučení jen proto, abyste dosáhli svého cíle, snášet tu bolest i přes to, že jste to chtěli už po druhém kole ukončit je, něco, co prověří vaši duševní sílu. Sáhnout si na fyzické dno chce opravdu silnou mysl.
 
Po svém osmém kole jsem se mrkl na průběžné výsledky, které běžely v zázemí závodu na monitoru. První místo okupoval cyklista s velkým C, šlapal své patnácté kolo a já nevěřícně kroutil hlavou a říkal si, jak je tohle možné. Slyšel mě jeden z pořadatelů a ten mi říká: "Můžeš mít našlapané miliony kilometrů, ale jak tě nepustí hlava, neuděláš nic." A pod to se klidně podepíšu.


Zadek bolel

A tak jsem dál pokračoval. Dlaně mi brněly, ramena jsem už necítil, zadek bolel tak, že když jsem si na trati na chvilku stoupl, abych mu ulevil, zpátky do sedla jsem se vracel několik vteřin, hezky pomalinku, abych si nepřivodil ještě vetší bolest, než kterou jsem už řadu hodin snášel. Do jídla jsem se doslova nutil. Odpočítával jsem čas do konce a k vlastnímu údivu jsem stále zrychloval, nabyl jsem totiž dojmu, že čím rychleji jedu, tím méně to bolí.


302 km

Své počínání jsem ukončil s šestnácti koly, to je 302 kilometry, což stačilo na umístění v polovině startovního pole. To ale není důležité. Svůj cíl jsem si splnil, stejně tak i spousta kamarádů, se kterými jsem přijel. Každý měl cíl jiný, podle vlastních schopností, a každý svého cíle dosáhl. Každý se zakousl a šel si za tím svým. A na konci? Byli jsme šťastni, každý dosáhl jiného výsledku, ale všichni jsme byli stejně šťastni. Ta euforie, ty emoce za to stojí a věřím, že člověk z toho čerpá když ne navěky tak velmi, velmi dlouho.


Nezáleží proto, jestli si jedete pro 200, 300, 400 nebo více kilometrů. Důležité je sebrat odvahu, vzdát se na chvíli toho bezpečí, které nám dává naše komfortní zóna, a udělat něco, co rozhodně nepatří do běžné činnosti.
 
Tímhle bych samozřejmě nechtěl nijak snižovat výkon vítězů a vůbec ostatních závodníků, jsou to neuvěřitelná čísla a všem za sebe tleskám, gratuluji a smekám.
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
mtbiker-komunitaCZ 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

BLINDURO 2023: Jaké bylo a který závod byl nejlepší?

BLINDURO 2023: Jaké bylo a který závod byl nejlepší?

Vzhledem k tomu, že jsem loňský rok absolvoval všechny závody série Blinduro (kromě jeho gravel odnože), rozhodl jsem se Vám sepsat zážitky a dojmy z pohledu průměrného hobby jezdce, pohybujícího se na konci první poloviny startovního pole.
Reportáž: Bike Valachy Bílá - závody pro každého

Reportáž: Bike Valachy Bílá - závody pro každého

Na Bílé se uplynulý víkend konal už třetí podnik ze seriálu DATART Valachy Tour, po běžkařské Noční stopě a červnovém triatlonu Valachy Man se tentokrát závodilo na kolech. Koho závody přilákaly? A kdo si odváží medaile? Nejen to se dočtete v tomto reportu.
Rallye Sudety – legendárny maratón, ktorý určoval trendy

Rallye Sudety – legendárny maratón, ktorý určoval trendy

Poďte sa pozrieť na trať maratónu, ktorý ponúkal technické jazdenie a náročné úseky, ešte keď neboli 29-palcové celoodpružené stroje, teleskopické sedlovky ani moderné geometrie.
keyboard_arrow_up